Where ‒ Dech a gesto na dosah

V prostoru Studia Maiselovka na Starém Městě v Praze sídlí 420PEOPLE pod vedením tanečníka, choreografa a uměleckého šéfa Václava Kuneše. Je to důležité zázemí pro členy souboru, mohou tady trénovat, vést workshopy, zkoušet, i když původně sklepní prostor je dost úzký pro taneční produkci s větším obsazením.

Where. Foto: Vojtěch Brtnický.

Where. Foto: Vojtěch Brtnický.

Premiéra Where je součástí nového projektu nazvaného 42+PEOPLE, určeného interpretům starší generace. Samozřejmě se okamžitě vyjeví paralela s bývalým NDT 3 Jiřího Kyliána (Nederlands Dans Theater měl tři soubory, z nichž třetí patřil právě starším tanečníkům od čtyřiceti let). V tomto ohledu to tedy není nápad zcela originální, ale výsledek tanečního večera ve vynikající interpretaci tanečnice a pedagožky Heleny Arenbergerové a Václava Kuneše je úžasný a ojedinělý.

Helena Arenbergerová má za sebou bohatou kariéru, je hostem nezávislých souborů, pravidelně vyučuje současný tanec i na taneční katedře HAMU. Václav Kuneš spolupracuje s mnoha tanečníky. Jeho poslední premiéra Ever vznikla v úzké spolupráci s Exhausted Modern v čele s hudebníkem Ladislavem Zensorem a je zdařilou taneční inscenací (recenze zde). A toto tvůrčí uskupení se také zásadně podepsalo na nynějším projektu.

Elektronická hudba Exhausted Modern a dalších interpretů souzní absolutně s jednotlivými výjevy a naplňuje každý pohyb a gesta tanečníků. Koncepce choreografie vychází z interpretačních dovedností obou tanečníků, jejich technické virtuozity a hlubokého hereckého sdělení, i ze schopnosti improvizovat a naslouchat jeden druhému. Bytostná přítomnost obou interpretů a napětí v bezprostřední blízkosti diváků (kteří v omezeném počtu sedí ze dvou stran studia) se doslovně přelévá v prostoru, dech i gesta jsou na dosah.

Where. Foto: Vojtěch Brtnický.

Zvláštní kostýmy – lehké úzké kalhoty a jakási tunika či dlouhá košile s mírným stojáčkem – od výtvarnice Olo Křížové jsou pro oba stejné. Z počátku mi připadaly dost legrační a jemně růžová barva mi osobně k současnému sdělení neseděla. Ale po prvních obrazech a rychlém blackoutu jsem postavy začala vnímat jako nějaké starozákonní biblické bytosti, možná Adama a Evu, muže a ženu v jejich nahotě a nevinnosti nebo jako anděly z vyšších sfér. Zřejmě jde o inspiraci některým z renesančních obrazů, alespoň tak se Václav Kuneš zmiňoval, i když konkrétní plátno neprozradil.

Pomalu se rozvíjel dialog s opatrným a pouhým náznakem dotyku objímání a objetí. Nedokonalé a křehké se stávalo v pohybu pevnějším a narůstalo ve vzájemném kontaktu, zvedačkách i určité resistenci v partneřině. Po delších, pomalých sekvencích začala hravá a dost rychlá část, jakési allegro vivace nebo scherzo v koncertním smyslu slova. Helena Arenbergerová pravděpodobně i improvizovala krátké krokové vazby, poskoky a Václav Kuneš motivy přebíral, přetavoval do mužnějšího charakteru. Přesně je neopakoval, spíše přijímal partnerčinu energii.

Where. Foto: Vojtěch Brtnický.

Posléze oba ubírali v dynamice, pohyb krátili a minimalizovali. Vypadalo to, že tato hra, téměř dětského charakteru, je ohromně baví a naplňuje. Připomínali mi Stevea Paxtona a Yvonne Rainer, americké ikonické tanečníky, zástupce postmodern dance a zakladatele kontaktní improvizace, v jejich bezprostřednosti a identitě. Asi proto, že si na nic nehráli. Je totiž velmi těžké, zvláště v tak těsné blízkosti diváka, zůstat pravdivým, skutečným, bez obalu připitomělých pohybových stylizací a tzv. výrazu. Zpřítomnit jevištní prezentaci je dar, který každý nemá. V této performanci vidíte skutečné mistry.

Po střední části tanečníci zůstali ještě více spolu v nejrůznějších polohách a v intimitě, kdy jeden druhého přímo absorboval do sebe a zase se naopak vzdaloval. Chvílemi byli v protikladu, opozici, jindy tančili unisono, v synchronu i symetrii. Obě zrcadlové, úzké stěny sloužily i pomocí světelného designu k prohlubování perspektivy i násobení obrazu v zrcadlovém odrazu.

Představení Where přináší silný zážitek. Ze současné české produkce premiérovaných tanečních a baletních titulů naprosto vyniká, je jakýmsi majákem naděje, že kvalita a kreativita snad nezanikne.

 

Psáno z představení 20. listopadu 2022, Studio Maiselovka.

 

Where
42+PEOPLE
Choreografie: Václav Kuneš a Helena Arenbergerová
Dramaturgie: Lucie Němečková
Tančí: Václav Kuneš a Helena Arenbergerová
Hudební kompilace: Exhausted Modern a další interpreti
Hudební supervize: Pierre Urban
Kostýmy: Olo Křížová
Scénografie: Lucia Škandíková
Light design: Jan Mlčoch
Produkce: Martina Laštovková, Aneta Jochim, Marta Lajnerová, Anna Borovská, David Borovský
Premiéra: 19. 11. 2022

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 4x

Témata článku

Helena ArenbergerováVáclav KunešWhere

420people

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

SOUVISEJÍCÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: