V Národním divadle byly předány Ceny Thálie 2026

V kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo ocenění získali:

ANNA YEH

za titulní roli v inscenaci Giselle
Choreografie: Rodolfo Castellanos Cardoso
Hudba: Adolphe Charles Adam
Premiéra: 8. 5. 2026
Národní divadlo Brno

Role Giselle patří k nejkrásnějším a nejnáročnějším odkazům romantického baletu. Anna Yeh disponuje všemi kvalitami, které jsou pro její přesvědčivé ztvárnění nezbytné. Technická virtuozita, kterou dokáže spojit se stylovou čistotou a uměleckou pravdivostí, svědčí o absolutní kontrole a mistrovství. Její interpretace scény šílenství, jednoho z nejočekávanějších momentů celého baletu, je ztvárněna s mimořádným citem, emocionální hloubkou a dramatickou inteligencí. V mystickém druhém jednání dokáže citlivě odstínit dynamiku pohybu a její výkon tak získává křehkou, téměř spirituální kvalitu. Právě tato kombinace dává jejímu pojetí hloubku, autenticitu a výjimečnou uměleckou hodnotu, která si právem zaslouží nominaci na Cenu Thálie.

GIOVANNI ROTOLO

za titulní roli v inscenaci Liliom
Choreografie: John Neumeier
Hudba: Michel Legrand
Premiéra: 23. 10. 2025
Národní divadlo, Praha

Giovanni Rotolo je dlouholetou oporou baletního souboru Národního divadla. Tanečník se suverénní technikou a přirozenou jevištní přítomností zaujal už v řadě inscenací napříč žánry. V Neumeierově inscenaci vytvořil charismatického Lilioma: zpočátku siláckého, živočišného a přehnaně sebevědomého muže uprostřed pouťových atrakcí, později postavu plnou pochyb, neschopnou vyjádřit vlastní city. Možnosti Neumeierovy choreografie využívá naplno a rozvíjí je v bohaté výrazové škále. Přesvědčil vyzrálým herectvím, muzikalitou i hlubokým porozuměním roli. Duet Lilioma se synem je silně emotivní a patří k nejpůsobivějším momentům inscenace.

V kategorii Alternativní divadlo ocenění získala:

MIŘENKA ČECHOVÁ

za performerský výkon v inscenaci DVACETjedna
Autoři: dvacet režisérek a choreografek. Jedna performerka
Spitfire Company, Praha

Miřenka Čechová má ráda výzvy – a právě takovou byla spolupráce s dvaceti režisérkami. V inscenaci DVACETjedna předkládá pestrou škálu provokativních pohledů na ibsenovské téma emancipující se Nory. Zároveň přináší řemeslně dokonale zpracovanou, žánrově rozmanitou mozaiku mluveného a pohybového divadla. Obecenstvo upoutá i přiměje k zamyšlení.

Cenu za Celoživotní mistrovství v kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo ocenění získala:

NELLY DANKO

Nelly Danko, tanečnice, asistentka choreografa, baletní mistryně a pedagožka, v sobě nese rusínsko-maďarské kořeny. Narodila se ve Lvově na Ukrajině a tanci se věnovala již od útlého dětství. V roce 1961 byla přijata na Kyjevské státní choreografické učiliště, které po osmi letech studia úspěšně absolvovala. Od sezony 1970/71 nastoupila do Baletu Národního divadla v Praze. Ve sboru tančila do roku 1979 a její první velkou sólovou příležitostí se stala role Carmen v baletu Vášeň v choreografii Miroslava Kůry, která pro ni znamenala povýšení na pozici sólistky.

Pro Nelly Danko bylo Národní divadlo splněný sen a jejím oborem se stal charakterní tanec. Ve své taneční kariéře čerpala nejen ze studia akademické taneční techniky, ale také z hodin herectví a pantomimy, které na kyjevské konzervatoři učila profesionální herečka. Tyto zkušenosti Nelly Danko vtělila do rolí, v nichž se odrážela její energie, cit pro výrazové odstínění postav, jimž vdechla životodárnou sílu a přesvědčivost. Díky její interpretaci ještě více vynikla Bathilda a Družka Myrthy v Giselle, její temperament a přesně zachycená stylizace španělského tance upoutala v Labutím jezeru a Louskáčkovi. Nelly Danko zaujala jako Runa v Radúzovi a Mahuleně či Mercedes v Donu Quijotovi. Ať tančila jakoukoliv roli, vždy si pro každý pohyb našla podtext, bez něhož by si interpretaci ženských hrdinek nedokázala představit. I proto její ztvárnění čarodějnice Madge v baletu La Sylphide bylo přímo uhrančivé. Nejen v této roli se projevila houževnatost, zaujetí a preciznost, s nimiž k tanečním úkolům a výzvám přistupovala.

Dar dramatického procítění rolí naplno rozvinula v devadesátých letech v choreografiích Libora Vaculíka (často spolupracujícího s režisérem Jozefem Bednárikem), kdy ztvárnila hlavní party v jeho celovečerních dílech, jež představují „novou vlnu“ českého baletu.

Sugestivně a psychologicky propracovaně pojala Normanovu matku v baletu Psycho, Nenávist rodu Monteků v inscenaci Gounodovy opery Romeo et Juliette, Paní von Meck v inscenaci Čajkovskij, roztančila s lehkostí a šarmem Sladkou Sue v Někdo to rád… Vžila se do postavy Isadory Duncan ve stejnojmenném baletu, za kterou získala v roce 1998 Cenu Thálie. O deset let dříve již získala Cenu Českého literárního fondu za role Jennifer a Lady Macbeth ve stejnojmenných baletech Daniela Wiesnera. Jedna z posledních velkých rolí byla Bernarda v Domě Bernardy Alby v choreografii Anny Vity, kterou tančila v roce 2019 v Plzni. Umělecké portfolio Nelly Danko obsahuje role herecky zabarvené a dramatické. V nich mohla uplatnit svou vášeň – charakterní tanec, k němuž tíhla od počátku studií. A jak se sama vyznala, právě charakterní tanec ji maximálně naplňuje (vyučuje ho na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy), umožnil jí prožít mnoho nejrůznějších životních osudů, kdy mohla být královnou, žebračkou i čarodějnicí, Španělkou, cikánkou i ruskou krasavicí.

Rozhovor s Nelly Danko u příležitosti jejích 60. narozenin naleznete zde.

Cenu za dlouhodobé působení v oblasti moderního pohybového divadla získal:

ROSTISLAV NOVÁK ML.

Herec, performer, akrobat a principál novocirkusového souboru Cirk La Putyka Rostislav Novák ml, je potomkem osmé generace rodu Kopeckých. V rodokmenu mu tak koluje nejen herecké a loutkářské řemeslo, ale také cirkusová tradice. Absolvent Katedry alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU je dnes jednou z nejvýraznějších vizionářských osobností současného českého divadla.

Zásadní obrat v jeho směřování nastal ve chvíli, kdy s režijní dvojicí SKUTR vytvořil v roce 2009 inscenaci La Putyka. Tento hudebně-pohybový projekt s prvky nového cirkusu vedl k založení souboru Cirk La Putyka.

Před rokem 2009 byl nový cirkus v České republice vnímán spíše jako okrajový žánr nebo pouliční umění. Rostislav Novák ml. dokázal tento předsudek zcela rozbít. Přinesl na česká jeviště jedinečnou estetiku, která kombinuje špičkovou akrobacii, moderní tanec, živou hudbu a loutkové divadlo. Svou tvorbou povýšil nový cirkus na plnohodnotný, respektovaný umělecký směr. Novák se nebojí otevírat tabuizovaná nebo vysoce osobní témata – od komplikovaných rodinných vztahů přes stárnutí až po duševní zdraví a neurodiverzitu (ADHD).

Jeho vizionářská cesta se nezastavila u vlastního souboru, ale pokračovala od roku 2014 budováním multikulturního prostoru Jatka78. Podařilo se mu vytvořit zásadní centrum pro nezávislé umění, které slouží nejen jako domovská scéna Cirku La Putyka, ale zároveň funguje jako otevřený inkubátor pro domácí i zahraniční performery, tanečníky a hudebníky. Současně na pražské scéně uvádí hostující špičky novocirkusového, pohybového a hudebního divadla z celého světa, čímž spoluvytváří unikátní kulturní ekosystém.

Během globálních krizí prokázal obrovskou sociální solidaritu. V době pandemie bleskově organizoval alternativní živá vystoupení v oknech či na ulicích a udržoval kulturu naživu, když ostatní scény mlčely. Vybudoval projekt Azyl78 – volně stojící divadelní šapitó, které v éře restrikcí otevřel velké části pražských divadel. Na začátku války na Ukrajině tam osobně vycestoval a přivezl do bezpečí studenty cirkusové školy z ostřelovaného Kyjeva, kterým okamžitě nabídl zázemí pro život i trénink. Říká o sobě, že je „nadchávač“. Svou neskutečnou energií dokáže získat lidi pro svůj sen a dokonale nakazit nejbližší spolupracovníky. Má v sobě silnou disciplínu, kterou si nese z mládí z vrcholové sportovní gymnastiky. Odmítá průměrnost; jít do věcí napůl pro něj neexistuje. V divadelním prostředí je známý jako vizionářský, ale zároveň extrémně náročný lídr.

Má velkou odvahu riskovat a nebojí se jít do projektů, které hraničí s finančním nebo fyzickým vyčerpáním. Rád testuje limity – jak své vlastní, tak lidí kolem sebe. Své lidi – akrobaty, tanečníky i techniky – nevnímá jako zaměstnance, ale jako rodinu. Chrání je, ale zároveň od nich vyžaduje absolutní oddanost věci. Novák neřídí soubor z kanceláře. Trénuje s nimi, padá s nimi na dno a na jevišti si sahá na absolutní hranici sil. Tento styl leadershipu osobním příkladem generuje u celého týmu obrovský respekt. Mluví o něm jako o generátoru tlaku a tvůrčího neklidu, který však dokáže všechny spolupracovníky posunout o velký kus dál.

Záštitu nad letošním ročníkem převzali Ministerstvo kultury ČR a primátorka statutárního města Brna JUDr. Markéta Vaňková. Akce se konala za finanční podpory statutárních měst Prahy, Brna, Ostravy, Liberce a Českých Budějovice.

Zdroj: Ceny Thálie