Diskuze k tématu:
Léčba diagnózy českého tance

Jasně chápu, ale myslím si, že volat k zodpovědnosti a změně v dnešní výchově tanečníků nějaké imaginární postavy není řešení. Ti, co učí, vyrůstali také v nějaké době a něco je formovalo. Můžu být naivní, ale z vlastní zkušenosti vím a věřím, že dělají maximum. Spíš bych koukla do řad naší generace, proč neformujeme a nelídrujeme více a nepřicházíme s vizemi a neučíme více. A v tom je právě pro mne zásadní role HAMU, protože z které jiné instituce, by měli vycházet pedagogičtí a vědečtí odborníci zaměření na výzkum, ale i na praxi(produkce a institucionální zastřešení nebo hledání alternativních možností, kritické reflexe oboru, pořádání debat atd) a kvalitně vzdělaní choreografové a teoretici choreografie .

Ahoj, mas pravdu, vse je mnohem komplexnejsi a slozitejsi, nez lze pojmout ve formatu sloupku. Chtela jsem jen reagovat na JB, ktera poukazuje na jakousi rozpolcenost oboru, kdy kazde hriste haji sve rytire a je malo tech, kteri vidi, ze kopeme za totez a zakopu neni treba.
Osobne vnimam vyvoj v tomto smeru velmi pozitivne, respekt k jinym tanecnim zanrum se za poslednich dvacet let ohromne zmenil! (jako roste poptavka po vsestrannosti na konkurzech). Samozrejme neocekavam, ze stredni skoly vyplivnou hotove manazery a oborove lidry, ale prala bych si, abych pri prijimackach na choreografii! na Hamu napr. od absolventu prazskeho Duncan centre nemusela slyset, ze na baletu v zivote nebyli, a v Ponci/Alte za posledni rok jednou! To mi prijde velmi smutne. Studenti klasickeho tance chodi aspon na premiery baletnich teles v danem meste.
Vyuka "soucasnych" nebo aspon nedavnych dejin tance je take zatim jen snem... (nejsou osnovy, odbornici, atd.). Ale verim, ze k tomu brzy dospejeme...

Jsem moc ráda za tenhle článek, i když jakožto sloupek z podstaty musí být krátký, a souhlasím s ním. V zásadě souhlasím s oběma - že role teoretiků by měla být větší a že bychom měli být aktivnější. Ale souhlasím s tím, že i humanitní vzdělání tanečníků je tak podceněné,že právě to potom vede k našemu vzájemnému nepochopení. Že skrze kritiku spolu nemůžeme diskutovat, protože složitější text je prostě pro tanečníka zvyklého "myslet" jen tělem nečitelný a nepochopitelný, nemá prostě kód k jeho čtení. Kdyby se alespoň vyučovala mediální gramotnost a každý třeba pochopil, že názorová žurnalistika, jejíž součástí je kritika a recenze, je právě určená k vyjádření názoru. A že když ho vyjadřujeme, tak to není útok na tanečníka nebo choreografa, ale práce. Že když najdeme v díle něco, co nám evokuje koncepty ze sociologie, filosofie, sémiotiky, a napíšeme to, tak to není vytahování se, ale prostě způsob našeho myšlení a vyjadřování. Nepochopení lze překonat jen nadhledem a rozhledem..

V mnohém napsaném v tomto článku souhlasím, ale nejde přeci jen o tanečníky, ale všechny, kteří scénu formují. Tanečníci, pokud jsou hlavně interprety, nemusí být intelektuálové či vizionáři. Spíše bych tyto lidi viděla vycházet z oborů taneční vědy a teorie choreografie na HAMU. Ti mají přeci budovat scénu a formovat ji svým vysoce odborným přístupem a případnými vizemi. O tom se v článku od Lucie opět pro mne symptomaticky mlčí! Máme přeci obory choreografie a teorie choreografie a taneční vědu, dá se studovat i management. Generace dnešních 50+, která zformovala taneční scénu jakou máme dnes z HAMU vyšla. Ale všichni víme, že pokud neposílíme studium a výzkum tance hlavně 2. poloviny 20. a začátku 21. století, který je u nás ne právě úplně rozvinutý a nezačneme se zajímat skutečně do hloubky o změny estetických a kritických paradigmat této doby ve vztahu k umění, estetice a filozofii, které se vepsaly do vývoje tance, nikam se moc neposuneme. Nejde o to jen dění sledovat.