Diskuze k tématu:
Sami sobě

Vyplněním e-mailu se přihlásíte k odběru automatických notifikací, které vás upozorní na nový příspěvek v této diskuzi.

Re: Zamyšlení

vložil LU

IP: 46.227.168.175
Reaguje na: Zamyšlení
Nemohu se vztáhnout přímo k dílu, ke kterému se příspěvky vztahují neboť jsem jej bohužel ještě nemohla zhlédnout. Ale obecněji. Nejde zde spíše než o rivalitu či obviňování mezi dvěma tábory o volání po celkové transformaci české taneční scény? Volání po lepším porozumění toho, co se na poli tance, performance a fyzického divadla dnes děje? Snaha umělců vyprovokovat kritiky k teoretickému myšlení? Po teoretickém zarámování toho, co probíhá a jaké jsou změny ve vnímání uměleckého díla? Umělci se o to snaží svým jazykem a riskují, experimentují, je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné. Je kritik natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, který je mu přístupné a tím komfortní? Co cítím já, je neporozumění a možná někdy strach porozumět tomu, co je jiné, vzdálené, složité. Umělci potřebují reflexi a zarámování toho, co dělají a potřebuje to i celá scéna, aby zůstala živá a prosperující a měla další hodnotu. V tom je síla kritického myšlení, z kterého vzniká také teoretická debata - ujasňování pojmů a zasazování do různých kontextů. Nikdo nepochybuje o tom, že myšlení o tom, co se děje v kontextu taneční scény je důležité, že jste důležití, nejde o to si tady přehazovat horký brambor. Nechme plynule přecházet kritika do role umělce a umělce do role teoretika nebo kritika, tak, jak se to děje ve všech ostatních uměleckých disciplínách. Někteří tvůrci dokáží svoje dílo sami dobře reflektovat a analyzovat a někteří kritici mohou být ve svém psaní umělci nebo inklinovat i k jiným uměleckým vyjádřením. Historie i současnost nám ukazuje mnoho prolínání tohoto druhu. Díky debatám s teoretiky, kteří jsou umělcům nápomocní spolu hledají nová řešení otázek, která před ně klade současný svět a nejde vždy o to je najít, zvědavost často stačí. Umění je forma komunikace.
Ahoj, pokud je to: "Snaha umělců vyprovokovat kritiky k teoretickému myšlení", pak je jasné, že provokace vyvolává defensivu. To je jako provokovat např. sociologa aby myslel věděcky.
Pochybnost "Je kritik natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, který je mu přístupné a tím komfortní?" pak nezní jako pozvánka k dialogu, ale apriori soud o nějaké lenosti kritika myslet a vnímat umělecké dílo.
A pocit "neporozumění a možná někdy strach porozumět tomu, co je jiné, vzdálené, složité" pak naznačuje nepřekročitelnou propast - pokud má umělec dojem, že názor vzdělaného diváka je zatížen strachem z porozumění umění a proto se neshoduje s vizí tvůrce, nelze k dialogu ani přistoupit.
Zkuste jednou vnímat recenzenty jako ty, kteří teoreticky myslí, baví je to, nebojí se umění, riskují, analyzují své vnímání a snaží se pochopit umělecký záměr - a výsledek balí do slov jak nejlépe umí.
Jen vzájemný respekt vede ke konstruktivnímu dialogu, který nás může všechny někam posunout.

Re: Zamyšlení

vložil Josef Bartoš

IP: 94.112.101.34
Reaguje na: Zamyšlení
Nemohu se vztáhnout přímo k dílu, ke kterému se příspěvky vztahují neboť jsem jej bohužel ještě nemohla zhlédnout. Ale obecněji. Nejde zde spíše než o rivalitu či obviňování mezi dvěma tábory o volání po celkové transformaci české taneční scény? Volání po lepším porozumění toho, co se na poli tance, performance a fyzického divadla dnes děje? Snaha umělců vyprovokovat kritiky k teoretickému myšlení? Po teoretickém zarámování toho, co probíhá a jaké jsou změny ve vnímání uměleckého díla? Umělci se o to snaží svým jazykem a riskují, experimentují, je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné. Je kritik natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, který je mu přístupné a tím komfortní? Co cítím já, je neporozumění a možná někdy strach porozumět tomu, co je jiné, vzdálené, složité. Umělci potřebují reflexi a zarámování toho, co dělají a potřebuje to i celá scéna, aby zůstala živá a prosperující a měla další hodnotu. V tom je síla kritického myšlení, z kterého vzniká také teoretická debata - ujasňování pojmů a zasazování do různých kontextů. Nikdo nepochybuje o tom, že myšlení o tom, co se děje v kontextu taneční scény je důležité, že jste důležití, nejde o to si tady přehazovat horký brambor. Nechme plynule přecházet kritika do role umělce a umělce do role teoretika nebo kritika, tak, jak se to děje ve všech ostatních uměleckých disciplínách. Někteří tvůrci dokáží svoje dílo sami dobře reflektovat a analyzovat a někteří kritici mohou být ve svém psaní umělci nebo inklinovat i k jiným uměleckým vyjádřením. Historie i současnost nám ukazuje mnoho prolínání tohoto druhu. Díky debatám s teoretiky, kteří jsou umělcům nápomocní spolu hledají nová řešení otázek, která před ně klade současný svět a nejde vždy o to je najít, zvědavost často stačí. Umění je forma komunikace.
Milá Hanko,
klíč k tomu, co píšeš, se (pro mě) skrývá hned ve třetí větě: „Nejde zde spíše než o rivalitu či obviňování mezi dvěma tábory o volání po celkové transformaci české taneční scény?“ Až příliš často vnímám, že do pozice gaunerů české taneční scény jsou stavěni jenom kritici. Osobně se však domnívám, že naše taneční scéna se nachází v době dekadentní – samozřejmě se to ale nedá říci kategoricky o všem a o všech. Pokud nicméně máme určovat nějakého viníka (protože ta potřeba si na někoho ukázat prstem tu neustále je a prostupuje každým textem, který na dané téma čtu), měli by jím být všichni, kteří se na tanečním umění podílíme. Měli bychom v tom být společně.
Bohužel jen málokdy se mi stane, že odcházím z divadla nadšený z toho, co jsem právě viděl. A když poslouchám lidi kolem sebe, nejsem jediný, kdo to tak vnímá. O to více mě mrzí, že naprosté minimum z nich to pak skutečně napíše a vyjádří tak svůj názor, ať už je to kritik, umělec nebo divák! (Mimochodem právě o tom byl můj sloupek.) Za to opět můžeme všichni.
Proto bych všude tam, kde píšeš slovo „umělec“, mohl dát slovo „kritik“ a mělo by to pro mě stále stejnou váhu. Protože oba dva dělají, co jim síly stačí a „je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné.“ I kritik je člověk, a proto skutečně dokáže být „natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, které je mu přístupné a tím komfortní.“ A k tomu zasazení do kontextu – nevěřím tomu, že existuje jediný autor, který by se o to nesnažil, čímž se obloukem vracím k tomu, že „je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné.“
Už se přestaňme obviňovat a pojďme dělat věci společně, společně posouvat taneční umění a rozšiřovat jeho hranice vnímání tak, jak to nejlépe dokážeme. Já totiž stále věřím, že to pomocí kultivované debaty je možné.
J. Bartoš

Re: Zamyšlení

vložil Hana Polanská Turečková

IP: 109.81.215.90
Reaguje na: Re: Zamyšlení
Milá Hanko,
klíč k tomu, co píšeš, se (pro mě) skrývá hned ve třetí větě: „Nejde zde spíše než o rivalitu či obviňování mezi dvěma tábory o volání po celkové transformaci české taneční scény?“ Až příliš často vnímám, že do pozice gaunerů české taneční scény jsou stavěni jenom kritici. Osobně se však domnívám, že naše taneční scéna se nachází v době dekadentní – samozřejmě se to ale nedá říci kategoricky o všem a o všech. Pokud nicméně máme určovat nějakého viníka (protože ta potřeba si na někoho ukázat prstem tu neustále je a prostupuje každým textem, který na dané téma čtu), měli by jím být všichni, kteří se na tanečním umění podílíme. Měli bychom v tom být společně.
Bohužel jen málokdy se mi stane, že odcházím z divadla nadšený z toho, co jsem právě viděl. A když poslouchám lidi kolem sebe, nejsem jediný, kdo to tak vnímá. O to více mě mrzí, že naprosté minimum z nich to pak skutečně napíše a vyjádří tak svůj názor, ať už je to kritik, umělec nebo divák! (Mimochodem právě o tom byl můj sloupek.) Za to opět můžeme všichni.
Proto bych všude tam, kde píšeš slovo „umělec“, mohl dát slovo „kritik“ a mělo by to pro mě stále stejnou váhu. Protože oba dva dělají, co jim síly stačí a „je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné.“ I kritik je člověk, a proto skutečně dokáže být „natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, které je mu přístupné a tím komfortní.“ A k tomu zasazení do kontextu – nevěřím tomu, že existuje jediný autor, který by se o to nesnažil, čímž se obloukem vracím k tomu, že „je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné.“
Už se přestaňme obviňovat a pojďme dělat věci společně, společně posouvat taneční umění a rozšiřovat jeho hranice vnímání tak, jak to nejlépe dokážeme. Já totiž stále věřím, že to pomocí kultivované debaty je možné.
J. Bartoš
Zdravím Josefe, Lu

a děkuji za reakci. Na začátek chci jen podotknout, že právě píši o tom, že to není tolik o rivalitě a obviňování, ale volání po transformaci, tudíž hned v začátku chci právě zmírnit ten váš pocit z toho, že vás někdo obviňuje. Neukazuji prstem na vás, spíše na to, co česká taneční scéna z mého (a vím z debat s některými z vás a s některými umělci, že nejen z mého) pohledu už delší dobu postrádá. A to je vybudování teoretické základny, která by se do hloubky zaobírala procesy, které změnily vnímání tance a tanečního díla od dob moderny. Možná správně nechápu funkci Tanečních aktualit. Pokud jde o dění informovat a přinést subjektivní názor a pocit z představení, tak samozřejmě plníte tuto funkci. Mě osobně jde spíš o to, jaká skupina lidí zde má tedy jako intelektuální autorita zaštiťovat tu nepřehlednou síť všeho co vzniká, proč a s jakými důsledky a pojmově to dokázat uchopit, když ne vy. Nějaké dílčí texty vznikají(TZ, SaD, ArteActa), ale je toho málo a o reflexi toho, co se dělo a děje s tancem se dozvídám od teoretiků umění nebo teoretiků divadla či performance. Jaká jsou dnes témata, hodnoty a funkce taneční scény, jak se mění tvorba a vnímání díla, jakou proměnou prošly pojmy jako choreografie či performance, jaké si klademe otázky, jak se mění estetické funkce uměleckého díla atd atd.? Proč nevznikají teoretické publikace, které by reflektovaly tvorbu blízké minulosti a současnou tvorbu a na základě analýzy děl dokázaly na některé z těchto otázek odpovídat? Proč teoretici neparticipují na akademické půdě na výstupech choreografů a tím nevznáší i větší intelektuální tlak na umělce? Z vlastní zkušenosti vím, že na půdě AVU nebo FAMU je teorie naprosto nezbytnou součástí samotného procesu vývoje a tvorby umělců.Vím, že je to nesmírně složité, protože se tím sama zaobírám. Ale ptám se, kde je místo současného tanečního teoretika. Možná jen o vašich teoretických pracech nebo zásazích do uměleckých procesů nevíme, prosím dejte nám vědět nebo informujte o nich. Chápu, že informovat diváka a nastolit teoretickou debatu na odborné úrovni jsou dvě věci. Přesto se mi zdá, že TA ambici vést teoretickou debatu mají což je skvělé. Kultivované debaty jsou samozřejmě třeba, jen nevidím důvod proč by nemohly být třeba i více konfrontační, na tom není nic špatného. A co se týče strachu a nechuti riskovat, mluvím o něm ne proto, že si myslím, že jste líní myslet, ale protože je přirozené se cítit ohrožený, naštvaný či znechucený, když něčemu nerozumím. Mám to úplně stejně. Jsou studie o tom, že mnohem lépe hodnotíme věci, které už známe nebo se kterými se můžeme lehce identifikovat. Umělci a tím i teoretici umění však jsou jednou ze skupin lidí, kteří za hranice známého neustále zkouší nahlédnout.
HP

Zamyšlení

vložil Hana PolanskáTurečková

IP: 82.142.97.165
Reaguje na:
Nemohu se vztáhnout přímo k dílu, ke kterému se příspěvky vztahují neboť jsem jej bohužel ještě nemohla zhlédnout. Ale obecněji. Nejde zde spíše než o rivalitu či obviňování mezi dvěma tábory o volání po celkové transformaci české taneční scény? Volání po lepším porozumění toho, co se na poli tance, performance a fyzického divadla dnes děje? Snaha umělců vyprovokovat kritiky k teoretickému myšlení? Po teoretickém zarámování toho, co probíhá a jaké jsou změny ve vnímání uměleckého díla? Umělci se o to snaží svým jazykem a riskují, experimentují, je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné. Je kritik natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, který je mu přístupné a tím komfortní? Co cítím já, je neporozumění a možná někdy strach porozumět tomu, co je jiné, vzdálené, složité. Umělci potřebují reflexi a zarámování toho, co dělají a potřebuje to i celá scéna, aby zůstala živá a prosperující a měla další hodnotu. V tom je síla kritického myšlení, z kterého vzniká také teoretická debata - ujasňování pojmů a zasazování do různých kontextů. Nikdo nepochybuje o tom, že myšlení o tom, co se děje v kontextu taneční scény je důležité, že jste důležití, nejde o to si tady přehazovat horký brambor. Nechme plynule přecházet kritika do role umělce a umělce do role teoretika nebo kritika, tak, jak se to děje ve všech ostatních uměleckých disciplínách. Někteří tvůrci dokáží svoje dílo sami dobře reflektovat a analyzovat a někteří kritici mohou být ve svém psaní umělci nebo inklinovat i k jiným uměleckým vyjádřením. Historie i současnost nám ukazuje mnoho prolínání tohoto druhu. Díky debatám s teoretiky, kteří jsou umělcům nápomocní spolu hledají nová řešení otázek, která před ně klade současný svět a nejde vždy o to je najít, zvědavost často stačí. Umění je forma komunikace.

Ďakujem

vložil Peter Savel

IP: 84.242.96.203
Reaguje na:
Ďakujem! Veľmi si vážim tento priestor. Je to zaujímavý spôsob ako ďalej spracovávať skúsenosti a postrehy a rásť. Preto ďakujem aj za všetky postrehy a reakcie na môj článok.

Ďakujem

vložil Peter Savel

IP: 84.242.96.203
Reaguje na: Zamyšlení
Nemohu se vztáhnout přímo k dílu, ke kterému se příspěvky vztahují neboť jsem jej bohužel ještě nemohla zhlédnout. Ale obecněji. Nejde zde spíše než o rivalitu či obviňování mezi dvěma tábory o volání po celkové transformaci české taneční scény? Volání po lepším porozumění toho, co se na poli tance, performance a fyzického divadla dnes děje? Snaha umělců vyprovokovat kritiky k teoretickému myšlení? Po teoretickém zarámování toho, co probíhá a jaké jsou změny ve vnímání uměleckého díla? Umělci se o to snaží svým jazykem a riskují, experimentují, je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné. Je kritik natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, který je mu přístupné a tím komfortní? Co cítím já, je neporozumění a možná někdy strach porozumět tomu, co je jiné, vzdálené, složité. Umělci potřebují reflexi a zarámování toho, co dělají a potřebuje to i celá scéna, aby zůstala živá a prosperující a měla další hodnotu. V tom je síla kritického myšlení, z kterého vzniká také teoretická debata - ujasňování pojmů a zasazování do různých kontextů. Nikdo nepochybuje o tom, že myšlení o tom, co se děje v kontextu taneční scény je důležité, že jste důležití, nejde o to si tady přehazovat horký brambor. Nechme plynule přecházet kritika do role umělce a umělce do role teoretika nebo kritika, tak, jak se to děje ve všech ostatních uměleckých disciplínách. Někteří tvůrci dokáží svoje dílo sami dobře reflektovat a analyzovat a někteří kritici mohou být ve svém psaní umělci nebo inklinovat i k jiným uměleckým vyjádřením. Historie i současnost nám ukazuje mnoho prolínání tohoto druhu. Díky debatám s teoretiky, kteří jsou umělcům nápomocní spolu hledají nová řešení otázek, která před ně klade současný svět a nejde vždy o to je najít, zvědavost často stačí. Umění je forma komunikace.
Milá Hana,

Absolútne súhlasím a ďakujem za reakciu!

Peter

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE