Re: Zamyšlení
vložil LU
IP: 46.227.168.175
Reaguje na: Zamyšlení
Ahoj, pokud je to: "Snaha umělců vyprovokovat kritiky k teoretickému myšlení", pak je jasné, že provokace vyvolává defensivu. To je jako provokovat např. sociologa aby myslel věděcky.Nemohu se vztáhnout přímo k dílu, ke kterému se příspěvky vztahují neboť jsem jej bohužel ještě nemohla zhlédnout. Ale obecněji. Nejde zde spíše než o rivalitu či obviňování mezi dvěma tábory o volání po celkové transformaci české taneční scény? Volání po lepším porozumění toho, co se na poli tance, performance a fyzického divadla dnes děje? Snaha umělců vyprovokovat kritiky k teoretickému myšlení? Po teoretickém zarámování toho, co probíhá a jaké jsou změny ve vnímání uměleckého díla? Umělci se o to snaží svým jazykem a riskují, experimentují, je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné. Je kritik natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, který je mu přístupné a tím komfortní? Co cítím já, je neporozumění a možná někdy strach porozumět tomu, co je jiné, vzdálené, složité. Umělci potřebují reflexi a zarámování toho, co dělají a potřebuje to i celá scéna, aby zůstala živá a prosperující a měla další hodnotu. V tom je síla kritického myšlení, z kterého vzniká také teoretická debata - ujasňování pojmů a zasazování do různých kontextů. Nikdo nepochybuje o tom, že myšlení o tom, co se děje v kontextu taneční scény je důležité, že jste důležití, nejde o to si tady přehazovat horký brambor. Nechme plynule přecházet kritika do role umělce a umělce do role teoretika nebo kritika, tak, jak se to děje ve všech ostatních uměleckých disciplínách. Někteří tvůrci dokáží svoje dílo sami dobře reflektovat a analyzovat a někteří kritici mohou být ve svém psaní umělci nebo inklinovat i k jiným uměleckým vyjádřením. Historie i současnost nám ukazuje mnoho prolínání tohoto druhu. Díky debatám s teoretiky, kteří jsou umělcům nápomocní spolu hledají nová řešení otázek, která před ně klade současný svět a nejde vždy o to je najít, zvědavost často stačí. Umění je forma komunikace.
Pochybnost "Je kritik natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, který je mu přístupné a tím komfortní?" pak nezní jako pozvánka k dialogu, ale apriori soud o nějaké lenosti kritika myslet a vnímat umělecké dílo.
A pocit "neporozumění a možná někdy strach porozumět tomu, co je jiné, vzdálené, složité" pak naznačuje nepřekročitelnou propast - pokud má umělec dojem, že názor vzdělaného diváka je zatížen strachem z porozumění umění a proto se neshoduje s vizí tvůrce, nelze k dialogu ani přistoupit.
Zkuste jednou vnímat recenzenty jako ty, kteří teoreticky myslí, baví je to, nebojí se umění, riskují, analyzují své vnímání a snaží se pochopit umělecký záměr - a výsledek balí do slov jak nejlépe umí.
Jen vzájemný respekt vede ke konstruktivnímu dialogu, který nás může všechny někam posunout.
Tanecnik
Ideální místo pro Filipa Barankiewitcze!!!Dánský Den Kongelige Ballet hledá nové umělecké vedení