Re: Zamyšlení
vložil Hana Polanská Turečková
IP: 109.81.215.90
Reaguje na: Re: Zamyšlení
Zdravím Josefe, LuMilá Hanko,
klíč k tomu, co píšeš, se (pro mě) skrývá hned ve třetí větě: „Nejde zde spíše než o rivalitu či obviňování mezi dvěma tábory o volání po celkové transformaci české taneční scény?“ Až příliš často vnímám, že do pozice gaunerů české taneční scény jsou stavěni jenom kritici. Osobně se však domnívám, že naše taneční scéna se nachází v době dekadentní – samozřejmě se to ale nedá říci kategoricky o všem a o všech. Pokud nicméně máme určovat nějakého viníka (protože ta potřeba si na někoho ukázat prstem tu neustále je a prostupuje každým textem, který na dané téma čtu), měli by jím být všichni, kteří se na tanečním umění podílíme. Měli bychom v tom být společně.
Bohužel jen málokdy se mi stane, že odcházím z divadla nadšený z toho, co jsem právě viděl. A když poslouchám lidi kolem sebe, nejsem jediný, kdo to tak vnímá. O to více mě mrzí, že naprosté minimum z nich to pak skutečně napíše a vyjádří tak svůj názor, ať už je to kritik, umělec nebo divák! (Mimochodem právě o tom byl můj sloupek.) Za to opět můžeme všichni.
Proto bych všude tam, kde píšeš slovo „umělec“, mohl dát slovo „kritik“ a mělo by to pro mě stále stejnou váhu. Protože oba dva dělají, co jim síly stačí a „je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné.“ I kritik je člověk, a proto skutečně dokáže být „natolik citlivý, aby také zariskoval a nezůstával u vnímání, které je mu přístupné a tím komfortní.“ A k tomu zasazení do kontextu – nevěřím tomu, že existuje jediný autor, který by se o to nesnažil, čímž se obloukem vracím k tomu, že „je jasné, že se to ne vždy daří, ale to není podstatné.“
Už se přestaňme obviňovat a pojďme dělat věci společně, společně posouvat taneční umění a rozšiřovat jeho hranice vnímání tak, jak to nejlépe dokážeme. Já totiž stále věřím, že to pomocí kultivované debaty je možné.
J. Bartoš
a děkuji za reakci. Na začátek chci jen podotknout, že právě píši o tom, že to není tolik o rivalitě a obviňování, ale volání po transformaci, tudíž hned v začátku chci právě zmírnit ten váš pocit z toho, že vás někdo obviňuje. Neukazuji prstem na vás, spíše na to, co česká taneční scéna z mého (a vím z debat s některými z vás a s některými umělci, že nejen z mého) pohledu už delší dobu postrádá. A to je vybudování teoretické základny, která by se do hloubky zaobírala procesy, které změnily vnímání tance a tanečního díla od dob moderny. Možná správně nechápu funkci Tanečních aktualit. Pokud jde o dění informovat a přinést subjektivní názor a pocit z představení, tak samozřejmě plníte tuto funkci. Mě osobně jde spíš o to, jaká skupina lidí zde má tedy jako intelektuální autorita zaštiťovat tu nepřehlednou síť všeho co vzniká, proč a s jakými důsledky a pojmově to dokázat uchopit, když ne vy. Nějaké dílčí texty vznikají(TZ, SaD, ArteActa), ale je toho málo a o reflexi toho, co se dělo a děje s tancem se dozvídám od teoretiků umění nebo teoretiků divadla či performance. Jaká jsou dnes témata, hodnoty a funkce taneční scény, jak se mění tvorba a vnímání díla, jakou proměnou prošly pojmy jako choreografie či performance, jaké si klademe otázky, jak se mění estetické funkce uměleckého díla atd atd.? Proč nevznikají teoretické publikace, které by reflektovaly tvorbu blízké minulosti a současnou tvorbu a na základě analýzy děl dokázaly na některé z těchto otázek odpovídat? Proč teoretici neparticipují na akademické půdě na výstupech choreografů a tím nevznáší i větší intelektuální tlak na umělce? Z vlastní zkušenosti vím, že na půdě AVU nebo FAMU je teorie naprosto nezbytnou součástí samotného procesu vývoje a tvorby umělců.Vím, že je to nesmírně složité, protože se tím sama zaobírám. Ale ptám se, kde je místo současného tanečního teoretika. Možná jen o vašich teoretických pracech nebo zásazích do uměleckých procesů nevíme, prosím dejte nám vědět nebo informujte o nich. Chápu, že informovat diváka a nastolit teoretickou debatu na odborné úrovni jsou dvě věci. Přesto se mi zdá, že TA ambici vést teoretickou debatu mají což je skvělé. Kultivované debaty jsou samozřejmě třeba, jen nevidím důvod proč by nemohly být třeba i více konfrontační, na tom není nic špatného. A co se týče strachu a nechuti riskovat, mluvím o něm ne proto, že si myslím, že jste líní myslet, ale protože je přirozené se cítit ohrožený, naštvaný či znechucený, když něčemu nerozumím. Mám to úplně stejně. Jsou studie o tom, že mnohem lépe hodnotíme věci, které už známe nebo se kterými se můžeme lehce identifikovat. Umělci a tím i teoretici umění však jsou jednou ze skupin lidí, kteří za hranice známého neustále zkouší nahlédnout.
HP
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů