Mých pár postřehů - úmyslně pragocentricky nikdo neuvažuje, nemáme na takové vymezování se ani čas. Myslím, že netrpíme dojmem, že mimo Prahu se nic neděje, naopak kdo delší dobu sleduje scénu, vidí za deset, patnáct let ohromný vývoj ve zřizované i nezávislé sféře. Každý z nás se snaží shánět tipy na autory, kdekdo slíbí, že bude mít oči otevřené, a nic, nebo se tři média přetahujeme o jednoho člověka, který neví, kam dřív. Je třeba i držet jistou úroveň, deníkář z klasické redakce stěží bude schopen napsat relevantní recenzi. Vychovávat se samozřejmě snažíme, ale kde není aspoň minimální talent pro práci s jazykem a schopnost napsat správně alespoň shodu podmětu s přísudkem, tam často rychle skončí i dobrá vůle. A bohužel jsou v tom i peníze – skutečně motivační honoráře neziskový sektor vygeneruje.
Jsem zastáncem toho, že psaní je práce a práce má být výdělečnou činností. Přesto sama pro sebe někdy dělám výjimku a raději podpořím ostatní, protože chci udržet v oboru pluralitu, kterou považuji za zdravou a nutnou. Cestování do regionů je ale ještě o stupeň dál – pokud mi po odečtení cestovného a ubytování od honoráře zbude ne nula, ale jsem v mínusu, tak už nejezdím, protože se mám co ohánět, abych si vydělala na živobytí. Vlastně je snazší vyjet na festival ven, protože je šance uspět ve výzvách IDU, pro „tuzemskou mobilitu“, co vím, podpora zavedena není. Možná čas založit si vlastní fond (?). Čest výjimkám (NDM a Se.s.tě), že pomáhají s ubytováním, i když tady jsme zase blíže ke střetu zájmů.
Uznávám, že úlohou novináře je informovat, ale ve chvíli, kdy to není zaměstnání s platem, je limit jasný. Běžně trávím několikanásobek času redakční činnosti, než si vykážu, hodně zabere mimo jednání s partnery právě shromažďování zpravodajství a samozřejmě mi vadí, že řada informací se ke mně nedostane, nebo pozdě, nebo ve formě, s jakou nejde pracovat. To je další problém. Řadu akcí zachytím jen díky facebooku. Podklady ve stylu, že pozvánka je fotka plakátu k představení, tak sorry, ale z toho zprávu neudělá nikdo. Ani z básnivých anotací. Nebo okleštit komunikaci na newslettery, které mailservery přesunují do promo/hromadných nebo spamu a tam samozřejmě končí v propadlišti dějin. Nemám čas trávit další hodiny vymáháním podkladů v jiné formě, abych pak dostala promo polotovar plný pravopisných chyb, který budu ještě předělávat. Takhle bych mohla zprávařit celý den, ale asi bych brzy pracovala zpod mostu, byť s hřejivým vědomím, že dělám tu „poctivou žurnalistiku“.
Ostatně není mou povinností suplovat nefunkční nebo absentující PR (nicméně plánuji školení nebo webinář, vím, že zájem by byl, a jestli to někdo čte – myslím na to).
Sám jako zastánce neoliberalismu bys měl zaujmout i tady stejný postoj: pokud je každý ve svobodném světě zodpovědný sám za sebe, pak je ale i umělec zodpovědný za to, aby se o něm vědělo. Musí se naučit komunikovat sami a aktivně, nebo se spojit a společně si někoho najmout, třeba pro celý region. Na facebooku je spousta skupin, kde hledají copywriteři a PR na volné noze drobné zakázky a není určitě problém, aby markeťák z Uherského Hradiště pomáhal s komunikací souboru v Klášterci nad Ohří.
Obě strany (a já vlastně zastupuji obě profese současně) máme svoje „povinnosti“ z titulu své profese, ať už informovat či propagovat, ale nesouhlasím s tím, aby odpovědnost ležela jen na té novinářské. Já každopádně, až budu mít skulinku, zapracuju na té PR edukaci, která nám může kus praktické práce ušetřit.