Performerky v Kuchyňském pornu nejsou vzornými hospodyňkami. S ironií, v růžových zástěrkách komentují postavení žen
Kuchyně je srdcem domácnosti a také místem, kde se zadělává na stereotypy a předává generační trauma. Žena se zde stává cudnou hospodyňkou a svůdnou milenkou zároveň. Tento paradox trefně vystihuje název inscenace Kuchyňské porno, za nímž stojí tříčlenné uskupení Nebojsy. Autorské trio Tereza Holubová, Kristýna Štarhová a Bára Viceníková ukazují nejen, jak se dá hrát o nerovnostech ve společnosti, ale také jak k alternativním divadelním formám přitáhnout širší publikum.
Kuchyňské porno. Nebojsy. Foto: Romana Kovacs.
Inscenaci, která by se dala zahrnout pod deštník fyzického divadla, vévodí ironie a grotesknost, s níž tvůrkyně k problematice nerovného postavení žen ve společnosti přistoupily. Téma stereotypů k satirickému pojetí přímo vybízí a dává vyniknout absurditě některých představ i požadavků na ženy kladených. Již dříve tak učinily třeba inscenace Istanbulská úmluva nebo Dvě čárky. Všechna tato díla zároveň vyvracejí názor o feministkách, které nemají smysl pro humor.
Ironickou linku podtrhuje zdařilá scénografie Zuzany Štěpančíkové inspirovaná ideálem hospodyňky propagovaným v USA v poválečných 50. letech. Centrem scény je pastelově růžová kuchyňská linka se čtveřicí otevíracích dvířek od trouby. Ta slouží zároveň jako portál, z něhož mohou smyslně trčet nohy v růžových jehlových podpatcích vybízející muže k oplodnění nebo hlava a torzo právě znásilněné ženy, jejíž „ne” protějšek nebral vážně.
Performerky Tereza Holubová a Kristýna Štarhová jsou oblečeny v růžových šatech a zástěrkách, které rovněž odkazují k americkým 50. letům, kdy byly ženy po částečně nucené válečné emancipaci násilně vráceny zpět tam, kam patří – do kuchyně. Dnes přitom tato estetika znovu získává na popularitě skrze sociální sítě a hnutí trad wives. Jedná se o často krajně pravicové influencerky, které na pozadí líbivého vzhledu a idealizované verze péče o domácnost a rodinu propagují protiženské myšlenky a názory.
Po vzoru tři roky staré knihy Šárky Homfray s názvem Proč jsme tak naštvané se Nebojsy snaží postihnout veškeré potíže, jimž ženy čelí v průběhu života, od nabádání, jak se má chovat „správná holčička”, přes systémové překážky spojené s mateřstvím až po chudobu, kterou si vyslouží ženy, jež celý život pečují a pracují, ale nakonec jako v páru méně vydělávající končí s mrzkým důchodem. Dalšími publikacemi, které umělkyně inspirovaly, byly zahraniční Kdo vaří ekonomům? a Neviditelné ženy. Knihy se tak staly pro umělkyně solidním návodem, odkud kam dílo směřovat. A přestože během večera obsáhly opravdu velké množství témat, dařilo se jim mezi nimi nenuceně přecházet, bezesporu i díky dramaturgickému dohledu Miřenky Čechové.
Performerky využívají karikující práci s hlasem, když parodují učitelku, která si neví rady se sexuální výchovou, nebo představitele státu, který přijde s geniálním řešením, jak zvýšit porodnost: „Ženy budou rodit, když je k tomu vychováme.“Autorky si některé fragmenty vypůjčily z reálných výroků, a toto je jeden z nich. Pochází z maďarského demografického summitu pořádaného od roku 2015 každý druhý rok, na němž se pravidelně sjíždějí krajně pravicoví, populističtí a národovečtí politici. Další kousky do skládačky přidaly z vlastních životů. Štarhová odvyprávěla zkušenost s tím, že otěhotněla v relativně nízkém věku, tak jak by si to zmiňovaní politici přáli. Jenže zároveň chtěla vystudovat vysokou školu a narážela na mnoho překážek, od toho, že neměla nárok na žádnou mateřskou, až po nepochopení ze strany pedagogů a pedagožek na škole.
Kuchyňské porno si také ve velkém pohrává se symbolikou jako scénickým prostředkem. Účinkující se mění v mužská alter ega, když zpod zástěry spustí vajíčka představující varlata vložená do silonek. Bábovky, které jsou součástí inventáře pastelově růžové kuchyně, zase zastupují ženská ňadra.
Pohybový výraz performerek je expresivní, avšak spíše popisný pohyb. Často ilustruje ironické písně o tlaku na to, aby ženy rodily, nebo o konci patriarchátu. Pozorný divák či divačka si přitom všimne, že každá z umělkyň pochází z jiného prostředí. Zatímco Štarhová je vystudovaná muzikálová herečka a exceluje především v pasážích, které dávají vyniknout jejímu hereckému projevu, Holubová je absolventkou Duncan centre, a její síla je tedy především v pohybovém vyjádření, a proto je mezi dvojicí občas patrná mírná dysbalance.
Podstatnější ale je, že Nebojsy dokázaly téma uchopit a zejména propagovat tak, aby na něj přilákaly mnohem širší a početnější publikum, než je u alternativních kusů zvykem. Již několik týdnů před premiérou spustily fundraisingovou kampaň na platformě Donio, během níž na sebe strhly pozornost, ačkoliv cílovou částku zatím nevybraly. K premiéře i každé repríze zároveň zařadily tematickou diskusi s osobnostmi známými na publicisticko-kulturní scéně, jako jsou Šárka Homfray, Linda Bartošová nebo Lucie Jarkovská. Nebojsy tak ukazují světu pohybového divadla jednu z možných odpovědí na často kladenou otázku, jak rozšířit okruh příležitostných, ale třeba i pravidelných diváků.
Psáno z představení 4. června 2025 v Paláci Akropolis.
Kuchyňské porno
Koncept, performance: Tereza Holubová a Kristýna Štarhová
Scénář: Bára Viceníková a kolektiv
Režie: Bára Viceníková
Dramaturgická supervize: Miřenka Čechová
Odborná konzultace: Šárka Homfray a Markéta Brabcová
Hudba, video, zvuk: Ondřej Báča
Mix, mastering: Amak Golden- Golden hive studio Prague
Scénografie a kostýmy: Zuzana Štěpančíková
Světelný design: Jan Hugo Hejzlar
Světla, výroba scény: Štěpán Kaminský
Koprodukce: Palác Akropolis
Foto: Michaela Karásek Čejková
Grafik: Filip Vedra
Premiéra 3. 6. 2025
