Přenosy do kin

Po nedávném Snu noci svatojánské přinesly živé přenosy do českých kin další z baletů choreografa George Balanchina. Tentokrát šlo o jeden z jeho nejslavnějších počinů, Drahokamy, první celovečerní abstraktní balet, jenž byl vytvořen pro New York City Ballet v roce 1967.

Shakespearovská tematika je v umění téměř všudypřítomným fenoménem a v tanci není situace nikterak odlišná.

Balet Velkého divadla v Moskvě zařadil do živých přenosů poprvé představení složené z choreografií několika tvůrců. Během jednoho večera se vedle sebe ocitly tituly z různých časových period – The Cage od Jeroma Robbinse, Russian Seasons Alexeje Ratmanského a finální Études od Haralda Landera.

Londýnský Královský balet je ve výběru titulů pro živé přenosy znám tím, že nesahá jen po tradičních, osvědčených klasických titulech odkazujících k ruské či anglické tradici, ale pravidelně dává možnost zazářit na plátnech kin i nejnovější generaci tvůrců.

Dva balety Dmitrije Šostakoviče se dočkaly své rehabilitace až počátkem 21. století.

Vidět balet v kině se stalo samozřejmostí. A pokud si najdete čas a máte chuť vidět něco ojedinělého, je téměř jisté, že představení přenášená na velká plátna vás nezklamou.

Není mnoho umělců, v jejichž baletech sledujete dramatický příběh, aniž byste se ztráceli ve spletitosti děje samotného. Jedním z umných vypravěčů, jenž vás může uhranout svou nesmírnou pohybovou imaginací, prodchnutou navíc emocionálním nábojem, je i John Neumeier (1942). 

Dalším titulem uváděným v přímém přenosu série Balet v kině se stalo Labutí jezero v interpretaci Královského baletu v Londýně.