Fotograf Martin Divíšek získal v rámci prestižní soutěže Czech Press Photo 2025 první místo v kategorii Umění, kultura a portrét. Jeho nominovaná série Loučení s kariérou české primabaleriny Nikoly Márové zachycuje atmosféru a emoce spojené s posledním představením této legendární tanečnice, kterým byla inscenace Tramvaj do stanice Touha choreografa Johna Neumeiera.
Pokud něco Lenku Flory charakterizuje, je to intenzita, se kterou všechno ve svém životě dělá: tvůrčí práci na sále, stejně jako prosekávání lesa. Sledovat ji při jakékoliv činnosti je inspirující, někdy zábavné a někdy trochu děsivé: třeba když balancuje na trámech budoucí stáje a přivrtává plechovou střechu.
Ve středu 4. února zve všechny zájemce o tanec, studium i umění na Den otevřených dveří, který nabídne jedinečnou možnost nahlédnout do každodenního života budoucích profesionálních tanečníků. Akce se uskuteční v budově školy na adrese Laudova 1024/10, Praha 17 – Řepy, v čase od 8:00 do 17:30. Během dne budou mít návštěvníci příležitost sledovat praktickou výuku a setkat se s pedagogy i studenty.
Podnětem k setkání se Simonou Mikešovou pro mě byla zpráva o jejím ocenění Cenou MenART pro výjimečné pedagogy základních uměleckých škol. Potkala jsem velmi přátelskou ženu, která inspirativně mluví o své práci s žactvem tanečního oboru na ZUŠ Sokolovská v Plzni.
Mladický soubor Bohemia Balet na podzim v Divadle Komedie uvedl komponovaný večer Místo na zemi, tentokrát ve spolupráci s multidisciplinárním kolektivem Fluō. Program se měl původně skládat z děl Tareka Assamy, Mariky Blahoutové a Luisy Brychcínové...
Kurt Jooss (1901–1979) je jedním ze zásadních reformátorů tance 20. století, jehož odkaz si dnes připomínáme u příležitosti 125. výročí jeho narození. Jako tvůrce konceptu Tanztheater dokázal funkčně propojit klasickou taneční techniku s labanovskými principy a vnést do tanečního umění hluboký sociálně-politický rozměr.
V neděli 11. ledna zemřela významná postava českého baletu, paní Miroslava Pešíková. S první českou scénou spojila celý svůj umělecký život, během něhož se stala mimořádnou interpretkou klasického i dramatického repertoáru a později také uznávanou pedagožkou. Miroslava Pešíková se narodila 11. srpna 1946 v Praze a tanci se začala věnovat v soukromé taneční škole Marty Aubrechtové v pražské Vodičkově ulici.
Zaměříme-li se na umělecké výstupy v českém baletu, nevymykala se uplynulá sezona z dlouhodobého trendu. Potěšilo však výraznější zastoupení původní celovečerní tvorby, a to i od zajímavých tvůrců působících v zahraničí. Po několika letech bez zásadních změn se ale leccos začalo hýbat v pozadí.
Jen několik dní před Vánoci uvedl baletní soubor Jihočeského divadla komorní večer Next Place, který se vědomě vymezil vůči sváteční atmosféře. Choreografie What’s Next? a My Place se soustředí na hledání místa ve světě očima mladých.
Identita neslyšících je často slyšící veřejností i odborným medicínským pohledem konstruována na základě ztráty sluchu, hluchoty, hendikepu. Tento pohled podřazuje neslyšícího většinové společnosti. Pokud se však na identitu neslyšících podíváme prizmatem kulturním, můžeme o ní mluvit v pozitivním světle. Hledání identity může být pro některé neslyšící celoživotní složitou cestou.
