Kurt Jooss (1901–1979) je jedním ze zásadních reformátorů tance 20. století, jehož odkaz si dnes připomínáme u příležitosti 125. výročí jeho narození. Jako tvůrce konceptu Tanztheater dokázal funkčně propojit klasickou taneční techniku s labanovskými principy a vnést do tanečního umění hluboký sociálně-politický rozměr.
V neděli 11. ledna zemřela významná postava českého baletu, paní Miroslava Pešíková. S první českou scénou spojila celý svůj umělecký život, během něhož se stala mimořádnou interpretkou klasického i dramatického repertoáru a později také uznávanou pedagožkou. Miroslava Pešíková se narodila 11. srpna 1946 v Praze a tanci se začala věnovat v soukromé taneční škole Marty Aubrechtové v pražské Vodičkově ulici.
Zaměříme-li se na umělecké výstupy v českém baletu, nevymykala se uplynulá sezona z dlouhodobého trendu. Potěšilo však výraznější zastoupení původní celovečerní tvorby, a to i od zajímavých tvůrců působících v zahraničí. Po několika letech bez zásadních změn se ale leccos začalo hýbat v pozadí.
Jen několik dní před Vánoci uvedl baletní soubor Jihočeského divadla komorní večer Next Place, který se vědomě vymezil vůči sváteční atmosféře. Choreografie What’s Next? a My Place se soustředí na hledání místa ve světě očima mladých.
Identita neslyšících je často slyšící veřejností i odborným medicínským pohledem konstruována na základě ztráty sluchu, hluchoty, hendikepu. Tento pohled podřazuje neslyšícího většinové společnosti. Pokud se však na identitu neslyšících podíváme prizmatem kulturním, můžeme o ní mluvit v pozitivním světle. Hledání identity může být pro některé neslyšící celoživotní složitou cestou.
Sebareflexia bádateľa je nevyhnutnou súčasťou terénneho výskumu ako aj tvorby samotného textu. V súvislosti s pobytom v teréne a využitím rozmanitých metód bádateľ reflektuje svoju pozíciu a identitu.
Na repertoáru baletního souboru Slezského divadla v Opavě se objevil titul z nejklasičtějších. Premiéra baletu Louskáček, který bývá považován za etalon vánoční atmosféry, připadla tematicky na třetí adventní neděli a do konce roku se dočká ještě několika repríz.
Vladimír Kloubek patří k významným osobnostem českého tance a divadla již od 60. let 20. století. Po studiu na Pražské konzervatoři působil jako interpret v Armádním uměleckém souboru, ze kterého přešel do svého klíčového angažmá v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka.
Tanec může být protikladem běhu hodinových ručiček. Tanec nás může naučit, že čas není oddělen od těla. Pohybující se tělo je ve skutečnosti připomínkou toho, že čas a prostor spolu neustále tančí. A tento tanec nikdy neustává, ale ani nikdy nezačíná.
Na taneční jízdu nejen Prahou pozve počátkem nového roku Česká televize. V novém dokumentárním cyklu To je tanec! předvede rozličné podoby současného českého tance, který je spíše než stylem postojem k pohybu a životu vůbec. Šest zajímavých souborů a jejich výjimečných profesních cest diváky provede po stopách současného tance a pohybového divadla.
