Kariéra italského tanečníka Federica Ievoliho, v současnosti prvního sólisty baletu Národního divadla v Praze, má v uplynulých deseti letech konzistentně stoupající charakter. Od sborových úloh se postupně propracoval k titulním partům klasického i moderního repertoáru a získal si pozornost laické i odborné veřejnosti.
Baletní svět. Elegantní? Bezpochyby. Přísný? Děsivě. A upjatý tak, že by mu sešněrovanost mohl závidět nejeden viktoriánský korzet. Balet je nedotknutelný chrám píle, pokory a nejvyšší estetiky, kde sebemenší nadsázka hraničí s uměleckým rouháním. A diváci?
Profesionální tanečníci a tanečnice mají napříč styly víceméně společný velmi raný začátek svého tréninku. Tělo je potřeba začít formovat co nejdříve, aby bylo dostatečně tvárné, a budovat mu postupně sílu, aby následně něco vydrželo.
Je mrazivé ráno. Jinovatka kreslí na okna jemné, pomíjivé obrazce a vzduch má v sobě zvláštní jasnost, jakou známe spíše z hor než z města. Vydávám se z jílovských lesů na okraj Prahy. Cílem mé cesty je vila Portheimka, kde mě vítá energická žena s jasnou vizí a klidem...
Program 7 vrací na repertoár tři výrazné choreografie juniorského souboru Baletu NdB2 a stává se jeho první premiérou v roce 2026. Večer nabídne setkání s díly, která formovala tvář souboru v uplynulých sezonách a přinese energii mladých tanečníků, silnou emocionální výpověď i současný taneční jazyk. Premiéra proběhne 29. ledna v divadle Reduta, reprízy následně 30. ledna, 1. a 19. února.
Hranice mezi uměleckou abstrakcí a obyčejnou prázdnotou je až nepostřehnutelně tenká. Před časem jsem navštívila reprízu jedné z inscenací českého souboru současného tance. Šlo o technicky jisté, řemeslně přesné představení: tanečníci podali sebevědomé výkony, scénografie fungovala, hudební dramaturgie plynula. A přesto bych bez anotace nevěděla, o čem to vlastně bylo.
V neděli 11. ledna 2026 zemřela Miroslava Pešíková, dlouholetá sólistka, hvězda Baletu Národního divadla. Přesto, že na první pohled vypadala jako křehká, něžná blondýnka, zářila v dramatických rolích typu Lady Macbeth...
Fotograf Martin Divíšek získal v rámci prestižní soutěže Czech Press Photo 2025 první místo v kategorii Umění, kultura a portrét. Jeho nominovaná série Loučení s kariérou české primabaleriny Nikoly Márové zachycuje atmosféru a emoce spojené s posledním představením této legendární tanečnice, kterým byla inscenace Tramvaj do stanice Touha choreografa Johna Neumeiera.
Pokud něco Lenku Flory charakterizuje, je to intenzita, se kterou všechno ve svém životě dělá: tvůrčí práci na sále, stejně jako prosekávání lesa. Sledovat ji při jakékoliv činnosti je inspirující, někdy zábavné a někdy trochu děsivé: třeba když balancuje na trámech budoucí stáje a přivrtává plechovou střechu.
Ve středu 4. února zve všechny zájemce o tanec, studium i umění na Den otevřených dveří, který nabídne jedinečnou možnost nahlédnout do každodenního života budoucích profesionálních tanečníků. Akce se uskuteční v budově školy na adrese Laudova 1024/10, Praha 17 – Řepy, v čase od 8:00 do 17:30. Během dne budou mít návštěvníci příležitost sledovat praktickou výuku a setkat se s pedagogy i studenty.
