Tanec

38. ročník mezinárodního festivalu TANEC PRAHA otevře 1. června 2026 v divadle Ponec libanonsko-španělská autorská dvojice Guy Nader & Maria Campos se skupinou tanečníků i akrobatů. Jejich dílo Natural Order of Things již získalo nejedno ocenění. Neméně úspěšný řecký choreograf Christos Papadopoulos se postará o slavnostní závěr festivalu 23. června v Hudebním divadle Karlín s dílem My Fierce Ignorant Step.

Louskáček ruského choreografa Lva Ivanova z roku 1892 se stal fenoménem, který každoročně během adventního období láká do divadel početné publikum. Jedná se totiž o jediný baletní titul s vánoční tematikou, a proto je mnohdy ideální volbou pro rodiny s dětmi.

Nový mezinárodní festival PRAGUE ON POINT, který se uskuteční od června do října 2026, nabídne dva velkolepé gala večery v Hudebním divadle Karlín, pražskou premiéru inscenace Kafka: Proces, letní mistrovské kurzy ve Státní opeře i závěrečnou podzimní premiéru nové choreografie.Zakladatelem festivalu je mezinárodně uznávaný choreograf Jiří Bubeníček.

Stovky talentovaných studentů konzervatoří vstupují každý rok do světa tance, do svého profesního života. Přechod z baletních sálů a školních lavic do praxe však bývá složitý – a často bez jasné mapy. Právě tu letos nabídlo studentské sympozium Přicházení, které proběhlo ve dnech 24.–27. září v rámci festivalu MOVE Fest v Ostravě.

Hudební a taneční fakultu AMU povede od 1. února 2026 Adam Halaš, současný vedoucí Katedry nonverbálního divadla. O jeho jmenování rozhodl akademický senát fakulty, který jej vybral z trojice kandidátů. Halaš ve vedení vystřídá Ivana Klánského.

Tanec nepřestává udržovat nerealistické a potencionálně škodlivé standardy krásy, které mohou u tanečníků přispívat k rozvoji psychických potíží, včetně poruch příjmu potravy. Tlak se může ještě zvyšovat v důsledku všudypřítomného vlivu sociálních médií.

Performance Sorour Darabi jsou dějištěm, kde se obnažuje složitost jinakosti. Skrze propojení osobních i kolektivních zkušeností Darabi zkoumají intersekcionalitu a proměnlivost identity a těla ve vztahu ke kultuře a politickému kontextu.

Stejně jako v galerijních sbírkách vystavují obrazy starých mistrů, tak taneční soubory kamenných divadel zařazují do repertoárového portfolia klasické balety. Na milost je musí vzít i ti nejzarputilejší škarohlídové a zatracovači tradice, protože bez odkazu let minulých by taneční umění nebylo tím, čím je dnes, neb obzvláště evropští modernisté by se neměli vůči čemu vymezovat.