MgA. Bc. Natálie Erbesová, Ph.D., je absolventkou taneční konzervatoře, oboru Francouzský jazyk a literatura na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (práce Traduction commentée de la Philosophie de la danse de Paul Valéry) a Taneční vědy na HAMU. V rámci studia se mj. účastnila mezinárodního intenzivního kurzu IPEDAK/IPEDAM zaměřeného na taneční antropologii v norském Trondheimu a taneční stáže metody Danse Libre Malkovsky pod vedením Françoise Carlier.
Odborně se zaměřuje na dějiny tance období moderny v českém i mezinárodním kontextu. Ve své disertační práci s názvem „Ihned chci odejet do Paříže.“ Česká taneční stopa v Paříži v první polovině 20. století se věnovala výzkumu profesních a osobních trajektorií více než desítky českých tanečnic a tanečníků (např. Františka Malkovského, Zdenky Podhajské, Václava Vlčka, Marie Anny Tymichové, Renée Zachovalové a dalších) včetně tanečního kritika a teoretika Emanuela Siblíka. Sledovala jejich integraci do pařížského prostředí a úzké vazby na komunitu tamních českých umělců. Ve svém výzkum mapovala rozmanitost dobových tanečních směrů s akcentem na otázku formování české taneční identity v kontextu česko-francouzské kulturní výměny.
V současné době vyučuje dějiny tance na Pražské taneční konzervatoři a působí jako externistka na katedře tance HAMU.
Kurt Jooss (1901–1979) je jedním ze zásadních reformátorů tance 20. století, jehož odkaz si dnes připomínáme u příležitosti 125. výročí jeho narození. Jako tvůrce konceptu Tanztheater dokázal funkčně propojit klasickou taneční techniku s labanovskými principy a vnést do tanečního umění hluboký sociálně-politický rozměr.
Před 130 lety, 17. října 1895, se narodila Doris (Batcheller) Humphrey, jedna z nejvýznamnějších postav moderního amerického tance.
Jen málo osobností české taneční historie vyvolává i po mnoha desetiletích od své smrti tolik otázek, kontroverzí a zároveň obdivu jako Jelizaveta Nikolská. Její životní příběh, který by vystačil na román i celovečerní film, dodnes fascinuje řadu milovníků tance.
Publikací pro studenty tanečních konzervatoří je na českém knižním trhu nedostatek. Podíváme‑li se do minulosti, vydalo Státní pedagogické nakladatelství pro výuku teoretických předmětů Dejiny tanca a baletu (1981) Olgy Markovičové nebo Listy o tanci a baletech (1984, 1986)...
Zdenka Podhajská (27. 8. 1901 – 4. 8. 1991) je v širším uměleckém povědomí známá jako neúnavná celoživotní propagátorka české moderní hudby. Méně známou etapu jejího života představuje ta část, kdy se naplno věnovala tanci.
Dnes si připomínáme padesát let od úmrtí všestranné osobnosti, tanečnice, choreografky a pedagožky Marie Anny (Mariany) Tymichové (14. srpna 1900 – 5. dubna 1969).
Krásná i děsivá, milovaná i obávaná, jediným pohledem proměňující muže v kámen. Medúzou, bájnou...
Po čem nejvíce toužíte? A dokázali byste onu touhu, co vás ovládá a žene k dosažení vysněného cíle, zatančit? Vystihnout fenomén motivace jako hnacího motoru k uskutečnění nějakého přání se ve svém novém projektu pokusila choreografka Jana Burkiewiczová.
Za čtyři dny budeme slavit sto let od založení Československa. Nechci opakovat fráze o jeho vzniku a vzpomínat, jak „sužovaní Češi rozbili okovy svého utlačovatele a vyšli vstříc lepším zítřkům“ – navíc by to s tancem až tak úplně nesouviselo. Avšak lze vzpomenout, že i tanec svého času posloužil jako důležitý nástroj národní agitace.
