Co se odehrává v mozku a těle člověka, jehož paralyzuje autonehoda? Tato otázka tvoří leitmotiv a tvůrci ji obrábějí v mnoha variacích, od zcela popisných výstupů po naprosto abstraktní, nesnadno srozumitelné pohybové pasáže. První, koho divák na jevišti spatří, je přední český mim ztělesňující mladého frajera, který usedl za volant a více než řízení se oddává exhibici svého ega. Konkrétní, lehce vybavitelné ruchy, odkazující ke startování, řazení či stahování okénka, dokreslují choreografii. Ilustrativnost se zde zdá být na místě, přece jen Vizváryho úvod končící „crashem“ je výchozí situací pro více jak hodinovou show. Bezchybná pantomima v odlehčeném módu za mne postrádala jediné – bílou tvář performera, za kterou by se snad i schoval, ale díky níž by nepředstavoval jen sám sebe, ale mnohé ostatní.
Kdo je hrdinou? Sólista, jenž se po bouračce stává průvodcem ve světě fantazie člověka omráčeného zraněním? Ten, koho publikum následuje do jeho tělesných útrob, nemocničních sálů, či vzpomínek? Anebo jsou hrdiny ti, kteří pomáhají zraněnému zpět mezi živé, čili postavy, do nichž se proměňují členové početné company? Hrdinské téma je patrné z každého detailu. Na scéně se objevují lékaři, duchové, oběti, ale i postavy jakkoliv nezařaditelné, které však uchvacují výtečnou pozemní akrobacií, na níž si „Lůzři“ zakládají a u nás jsou virtuosy svého oboru. Jedním z vrcholů představení je však i vzdušná akrobacie, v níž exceluje Martina Illichová. Mezi opravdové hrdiny se svým výkonem pasoval i představitel hlavní role. Vizváry skvěle sekunduje v akrobatických číslech, například odvážně vystoupal v pyramidě do třetího patra, či bez viditelného zachvění opakovaně padal do natažených rukou spoluúčinkujících. Tak jako se on přizpůsobil souboru v akrobacii, tak se i artisté často, zdařile i nejistě, ocitali po jeho boku v pantomimických výstupech. Z obou stran však čišela snaha a touha po propojení, kterému však nenahrávala nevyrovnaná délka jednotlivých výstupů.
Neoddělitelnou složkou představení byla světlá pružná látka z lycry, která díky svým elastickým vlastnostem umožňovala vytváření fascinujících obrazů skrze postoje a polohu schovaných těl (scénu navrhl Petr Horníček, principál souboru). Funkční divadelní prvek, i když ve scénografiích užívaný, v symbióze s flexibilitou interpretů a hereckým výrazem mima se stal jedním z nejsilnějších charakteristických znaků Heroes. Je jen škoda, že se manipulace s textilií vyčerpaly v první třetině představení a následné návraty jako by byly ozvěnou prvotního nadšeného údivu a obdivu.
Oproti předchozím titulům Losers Cirque Company se v Heroes neobjevily velkoformátové projekce, nýbrž jen animace na LED screen – na světelných panelech umístěných na kostýmech artistů se v závěrečné části zobrazovaly piktogramy, například křížek, srdce apod. (autory light designu jsou Amar Mulabegovič a Honza Šíma). Blikající destičky připomínaly neonové reklamy nebo technologicky dokonalejší logo Supermana. V podstatě je již standardem skvělý hudební, zvukový podkres (Ivo Sedláček, Karel Mařík) a světelná kompozice (Michael Bláha). Kostýmy opět navrhovala Petra Vlachynská. Protagonistu odlišila střihem i barvou. Díky bílému kostýmu se ocitl v přímém kontrastu s deseti akrobaty, oděnými do černých overalů včetně přiléhavé pokrývky hlavy. Jejich pasy zdobila výrazná čísla připomínající letopočty a je nasnadě, že ona data významně souvisejí s každým z artistů.
Heroes, to jsou brilantní artistická čísla, skvělé mimické herectví, působivá scénografie a jako celek tvoří velkolepé divadlo, při kterém sledujeme mocný zápas o život. Jejich společnou prvotinu EGO, kterou dosud považuji za mistrovský vrchol, však převýšit nedokázali.
Psáno z představení 29. srpna 2019, festival Letní Letná.
Heroes
Režie: Daniel Špinar
Choreografie: Radim Vizváry
Hudba: Ivo Sedláček
Kostýmy: Petra Vlachynská
Scéna: Petr Horníček
Light design: Michael Bláha, Amar Mulabegovič
Zvuk: Karel Mařík
Produkce: United Arts
Účinkují: Radim Vizváry, Jindřich Panský, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Lukáš Macháček, Jiří Bělka, Mates Petrák, Jana Telcová, Kristýna Stránská, Martina Illichová, Nikola Kopáčová
Premiéra: 23. 8. 2019, Praha, festival Letní Letná
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 10x
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva