Hračičkové sobě. Pneu akrobacie na Jatkách 78 lépe baví, než filozofuje
Viktor Černický v novince Pneu, premiérované na Jatkách 78, pokračuje ve svém obsesivním vztahu k objektům. Zatímco ve starším Pli vyždímal maximum ze stohovatelných kancelářských židlí, v Pneu vytřískal, co se dá, z pneumatik. Vtírá se otázka, co bude dál; ačkoliv nejpozději od Fontány Marcela Duchampa před více než sto lety už diváka těžko může cokoliv úplně překvapit. Zatímco Pli bylo Černického sólem, tentokrát s ním vystupují Valentin Verdure, Marek Menšík a Lukas Blaha Bliss v alternaci s Matějem Pourem.
Pneu. Foto: Vojtěch Brtnický.
Pneumatiky ve velkém počtu, různých velikostí, vah (mohou vážit jednotky, desítky i stovky kilogramů) a vzorků jsou jejich rovnocennými jevištními partnery. Jak ukazují, pneumatiky se dají kutálet, pohazovat, dá se s nimi driblovat, je možné z nich vystavět věž, balancovat na nich až k regulérně akrobatickým kouskům, dá se po nich hopsat i šplhat, mohou jít z ruky do ruky zdvižené nad hlavou, lze je odtlačit i přitáhnout k sobě, pohladit... A spoustu dalších úkonů na mnoho různých vynalézavých způsobů. Zatímco menší gumové pláště člověk ovládá, u velkých a těžkých se role obrací. Je to spíš objekt, kdo až diktátorsky určuje možnosti pohybu, jen zvednout největší vyžaduje soustředěnou sdílenou sílu několika mužů a maximálně efektivní využití schopností jejich těl.
Dřina je v Pneu protkaná situačním humorem, vtip vyjde z gesta, z výmluvného nechápavého pohledu do hlediště, a publikum se vděčně směje – a nejvíc se baví děti (podle informací k inscenaci vhodné pro děti od 3 let). Diváctvo nesměle fandí, tleská, jak je zvyklé ze současného cirkusu. Tleská, když se chlapíkům podaří nastavět na scéně vysoký pneukomín, když se performerovi daří na těžké pneumatice dlouho balancovat, když se aktéři pustí do akrobatické chůze na kutálející se největší pneu.
Co vypadá a celkem dobře funguje jako jevištní vtípek, hříčka, absurdita, zaobaluje obecně spíše oceňovaný Viktor Černický do filozofičtějšího konceptu antifragility Nassima Nicholase Taleba, Ten zkoumá antifragilitu systémů a objektů, které pro svůj růst potřebují neuspořádanost, chaos a tlak. Podle Viktora Černického jsou i lidská těla „antifragilní továrny, které se musí vystavovat diskomfortu jednoduše proto, aby přežila“. Inscenace Pneu by tedy měla být „performativním hřištěm, kde pravidla nečekaně mizí a zase se objevují, chaos se stává strukturou a nerovnováha hybnou silou“.
Performeři ukazují, jak se pneumatiky dají kutálet, pohazovat, jak se s nimi dá driblovat, je možné z nich vystavět věž, balancovat na nich až k regulérně akrobatickým kouskům, dá se po nich hopsat i šplhat, mohou jít z ruky do ruky zdvižené nad hlavou, lze je odtlačit i přitáhnout k sobě, pohladit... A spoustu dalších úkonů na mnoho různých vynalézavých způsobů.
Pouštět se do hlubokého filozofického rozboru mi však u Pneu připadá trochu jako ztráta času. Samotné provedení se čtyřmi muži, kteří se potýkají s pneumatikami, mnoho interpretačních vrstev neprovokuje. Přiznám se, že hodně myslím na běžné publikum, které zaplatí za lístek plnou pěti až šestistovkovou palbu... Stálo by mi to za to? Se vší úctou k náročnosti inscenace i její přípravy, při vší úctě k performerům těžce zkoušených tíhou – opravdu nestálo.
Je podzim, kdy jsou pneuservisy zasekané, protože je u aut potřeba přezout letní gumy za zimní. A do vlády se derou Motoristé. Uvést v takové konstelaci premiéru inscenace Pneu, kde hrají ústřední roli na jevišti gumová kola a muži, je docela dobrý výchozí kousavý vtip. A vtipné mi připadá i to, že když dám do vyhledávače „pneu Jatka“, abych si o novince ještě něco zjistila, jako první mi nevyjede informace o umění, ale o Pneuservisu Jatka v Jateční ulici v Ústí nad Labem.
A přesně to by mě bavilo nejvíc, totiž zažít na Pneu publikum složené z chlapů (možná i nějakých žen?) z pneuservisů, pro které není obutí na kola hlubokomyslným intelektuálním vyjádřením filozofie. Pneumatika pro ně není ani čisťounkým divadelním objektem uměleckého pohybového průzkumu, v němž dostanou těla performerů pořádně zabrat, zřejmě až na hranu zvládnutelnosti, ale zkrátka každodenní makačkou. Moc by mě zajímalo, čemu by se se svou důvěrnou znalostí objektů smáli a co by po představení vypíchli.
Psáno z premiéry 30. října 2025, Jatka 78.
Pneu
Koncept: Viktor Černický
Performance: Valentin Verdure, Marek Menšík, Viktor Černický, Lukas Blaha Bliss / Matěj Pour Umělecké konzultace: Joan Català
Premiéra 30. 10. 2025 na Jatkách 78
