Motherland zkoumá různé podoby mateřství. Novou vizi rodičovství ale nenabízí

Inzerce

Autoři však tuto realitu explicitně nereflektují, nehodnotí ani nepřinášejí vlastní vizi „nového rodičovství“. Spíše se snaží prostřednictvím fantaskních obrazů prolomit zažité hranice a otevřít debatu o nejrůznějších podobách početí, zrodu a péče. Za výchozí materiál si zvolili nejen vlastní zkušenosti z různých kulturních prostředí, ale také antické mýty či výjevy z říše zvířat, v nichž má biologická reprodukce zcela jiné podoby, než o jakých jsme zvyklí přemýšlet. Inscenace je doprovázena reprodukovaným i živě mluveným poetickým textem, který se vztahuje k zobrazovanému prostředí.

Pestrou škálu inspirací autoři sjednotili ponurou, až dystopickou atmosférou, která se promítá do všech prvků. Motherland po celou dobu probíhá v úzkostném přítmí, kouřovém oparu a v pomalém, kontemplačním tempu. Taro Troupe, Nhung Dang a Natalie Tun v tanečních výstupech s technickou bravurností zobrazují různé podoby těl, ať už těch zvířecích, mytologických, nebo lidských. Jejich končetiny se různě proplétají, fyzické organismy v takřka akrobatických kreacích splývají v jeden. Tanečníci mění zažité podoby rodičů, obecně chápaných jako lidské, ne nehumánní bytosti. I ve výstupech zobrazujících ryze lidskou rodičovskou péči trojice performerů zůstává důsledně anomální, když kojení obstará muž.

Jednotlivé výjevy mají v sobě hloubku, atmosféru i umělecké a technické kvality, zejména co se vizuální stránky a výkonu tanečníků týče. Motherland však naráží na častý problém současných tanečních produkcí, a sice na nedotaženou dramaturgii.

Dehumanizace člověka se promítá i do samotného zobrazení dítěte jako velkého kusu zmuchlaného červeného igelitu. Nový život zde reprezentuje umělý, průmyslově vyrobený materiál, který spíše evokuje ekologickou apokalypsu a smrt. Přesto nese i velmi trefnou symboliku dítěte. V náručí neposlušně poletuje, performeři jej musí neustále zachytávat, aby jim neuletěl. Zároveň asociuje nejen křehkost novorozence, neboť sebejemnější dotek mění jeho tvar, ale také ohromnou fyzickou a mentální zátěž rodičů/tanečníků, když je igelit zahalí a „pohltí“.

Scénografie a kostýmy se nesou v duchu jednoduchosti a subtilní symboliky. Na černém jevišti se nachází pouze podstavec, na němž se odehrávají některé výstupy. Na zadní stěně se chvílemi zobrazuje nenápadná abstraktní videoprojekce, připomínající neurčitou biologickou hmotu. Tanečníci jsou nejdříve oblečeni v tělových, otrhaných kostýmech. Poté se převlékají do černého oblečení, které jim díky splynutí s jevištěm pomáhá vytvářet zmíněná zvířata a další bytosti.

Obrazy bez jasného poselství
Jednotlivé výjevy mají v sobě hloubku, atmosféru i umělecké a technické kvality, zejména co se vizuální stránky a výkonu tanečníků týče. Inscenace však dle mého naráží na častý problém současných tanečních produkcí, a sice na nedotaženou dramaturgii. Z celku totiž není zcela zřejmé, proč se pro naplnění svého záměru autoři rozhodli jednotlivce dehumanizovat a jak v hledání nových podob rodičovství mohou být nápomocné světy mýtů a zvířat.

V poměrně krátké, přibližně 40minutové stopáži se střídají nesourodé motivy sahající od hyperrealismu až po surreálno. Rozmnožování mořských koníků, klokanů, hvězdic či kudlanek je v umělecky kultivovaném podání tanečníků podmanivé, podobně jako mnohdy násilné a neheteronormativní sexuální výjevy z mytologie. Pro diváka může být tato exkurze do netradičních, byť všeobecně dobře známých motivů zajímavá, obzvláště v konfrontaci s naším vlastním pojetím početí. Jakým způsobem má ale obohatit chápání rodičovství či narušit zažité představy o genderových rolích matky a otce?

Tvůrci deklarují, že chtějí podpořit fantazii při hledání nových rodičovských vzorců. Zmíněné defilé výjevů je ale natolik odtržené od námi žité reality, že ztrácí potenciál otevřít debatu či posunout hranice společenského konsenzu. Jedinou hmatatelnou myšlenkovou kotvou je velmi precizně vybudovaná ponurá atmosféra, která dává průchod potlačovaným, byť běžným tíživým emocím čerstvých rodičů.

Psáno z premiéry 22. listopadu 2025, Studio Hrdinů.

Motherland
Koncept: Nhung Dang
Hudba, text: Sammy Metcalfe
Objektová spolupráce: Anna Wolszczak
Pohybová spolupráce: Nhung Dang, Taro Troupe
Kostýmy: Ľudmila Bubánová
Dramaturgická konzultace: Carolina Arandia
Účinkující: Taro Troupe, Nhung Dang, Natalie Tun
Premiéra: 22. 11. 2025