Naši choreografi baletu a ich tvorba je sondou do formování slovenského tanečního umění. A důležitým krokem k uchování paměti
V roce 2025 obohatila Vysoká škola múzických umení v Bratislavě knižní trh o publikaci, která představuje zcela zásadní milník v oblasti domácí taneční vědy. Za touto kolektivní monografií s názvem Naši choreografi baletu a ich tvorba stojí dramaturg, pedagog a teoretik Kristián Kohút a široký tým odborníků z oblasti tanečního umění. Kniha nabízí hlubokou a potřebnou sondu do tvůrčích osudů osobností, které vtiskly slovenskému profesionálnímu baletu jeho tvář.
Obálka: Olga Chelpanova a Adrián Szelle v choreografii Lukáša Timuľaka TWO, Balet SND. Foto: Juraj Žilinčár. Kniha: Kristián Kohút & kolektiv: Naši choreografi baletu a ich tvorba.
Jak již samotný název napovídá, ústředním motivem monografie jsou osobnosti slovenské choreografie. Dílo detailně mapuje dvaadvacet tvůrců, kteří formovali profesionální zázemí baletu na území dnešního Slovenska. Časové vymezení publikace je velkorysé a její vnitřní struktura postupuje, až na drobné výjimky, víceméně chronologicky od nejstarší generace po tu nejmladší. Čtenáře tak provádí od prvotního ukotvení baletu v profesionálních institucích až po současnost. Do výběru, jenž vzešel z diskusí odborníků Centra výzkumu HTF VŠMU, se zaslouženě dostali tvůrci (včetně osobností českého původu působících na Slovensku), kteří formovali baletní umění Slovenska.
Klíčem k jejich zařazení bylo jejich působení alespoň v jedné ze tří hlavních slovenských institucí s baletním souborem – ve Slovenském národném divadle v Bratislavě, Štátné opeře v Banské Bystrici či v Národném divadle Košice. Do publikace jsou zařazeny tyto osobnosti: Ella Fuchsová-Lehotská (1905–1967), Rudolf Macharovský (1909–1978), Stanislav Remar (1914–2006), Jozef Zajko (1923–1991), Karol Tóth (1932–2007), Miroslav Štauder (1937–2007), Juraj Goga (1935–2021), Jozef Dolinský (1939), Boris Slovák (1926–1994), Jozef Sabovčík (1933–2021), Libor Vaculík (1957), Ondrej Šoth (1960), Robert Balogh (1960), Igor Holováč (1964), Ján Ďurovčík (1971), Šárka Ondrišová (1971), Mário Radačovský (1971), Dana Dinková (1973), Natália Horečná (1976), Lukáš Timuľak (1979), Roman Novitzky (1984) a Kristína Paulin (1991).
Zásadní hodnotou monografie je způsob, jakým autoři pracují se shromážděným materiálem. Jednotlivé studie propojují biografickou rovinu s analýzou choreografického rukopisu a opírají se o systematickou práci s archivními prameny. Tento badatelský základ navíc vhodně oživují nejen úryvky z dobových recenzí, jež autenticky zachycují tehdejší společenské ohlasy, ale také přímé citace samotných choreografů z nejrůznějších rozhovorů a vzpomínek. Autoři se tedy snaží v textu zachytit životní cesty tvůrců a současně proměny jejich autorského stylu v širším dobovém kontextu.
To je patrné například ve studiích věnovaných mladší generaci choreografů (Kristína Paulin, Natália Horečná, Lukáš Timuľak ad.), kde autoři sledují nejen konkrétní projekty, ale i formování autorské identity v mezinárodním prostředí a v dialogu se současnými tanečními estetikami. Každý profil daného umělce je doplněn soupisem premiérových uvedení jejich inscenací či choreografií, umístěný vždy v závěru příslušné studie. Tyto přehledy plasticky mapují tvůrčí trajektorii umělců napříč domácími i zahraničními scénami a představují tak důležitý faktografický podklad k pochopení vývoje slovenského baletního umění.
Aby mohlo vzniknout takto komplexní dílo, vyžadovalo pochopitelně erudovaný autorský tým. Hlavní iniciátor projektu, Kristián Kohút, který v současnosti působí jako výzkumný pracovník a pedagog na HTF VŠMU a od roku 2021 zastává také post šéfdramaturga Baletu SND, kolem sebe soustředil úctyhodnou skupinu předních osobností z oboru. Každá z nich tak do textu vnáší svoji specifickou expertízu. Bratislavské taneční a akademické podhoubí v monografii reprezentuje Eva Gajdošová, jež aktuálně úročí své zkušenosti coby dramaturgyně Baletu SND a editorka časopisu Tanec, Miroslava Kovářová, dlouholetá pedagožka a choreografka, umělecká ředitelka festivalu Bratislava v pohybe a bývalá vedoucí Katedry taneční tvorby VŠMU, která se dnes aktivně věnuje také lektorství Feldenkraisovy metody. Na teoretický a historický výzkum jsou přímo napojeni Ivica Liszkayová z Centra výzkumu HTF VŠMU, hybatelka Tanečních kongresů Tanec.SK a dlouholetá pedagožka moderního tance, a Miklós Vojtek, pedagog Taneční konzervatoře Evy Jaczové se specializací na klasický tanec, jenž se ve své badatelské činnosti zaměřuje na starší dějiny slovenského baletu. Nejmladší slovenskou teoretickou generaci pak zastupuje Petra Skalíková, studentka závěrečného bakalářského ročníku Teória tanca (VŠMU), která se již aktivně profiluje v oblasti taneční produkce a odborné publicistiky.
Z čistě čtenářského hlediska splňuje publikace přesně to, co se od kvalitní odborné literatury očekává. Jazyk a styl si udržují vysokou akademickou úroveň, což předurčuje její využití primárně v odborných kruzích. Monografie je tedy určena především pro taneční teoretiky, historiky umění, pedagogy a studenty uměleckých vysokých škol.
Kniha zároveň reflektuje historickou a personální provázanost českého a slovenského prostoru, a to díky zastoupení pedagožek z pražské Akademie múzických umění (HAMU). Své vhledy zde přinášejí Lucie Dercsényi, jež se vedle přednáškové činnosti dlouhodobě věnuje tanečně-pohybové terapii a publicistice, profesorka Dorota Gremlicová, zaměřující se na dějiny tance v moderní době, analýzou, zápisem tance a jeho sociologii, a taneční vědkyně Elvíra Němečková, která v současnosti vede fakultní knihovnu HAMU. Právě tato názorová a metodologická pestrost autorského kolektivu propůjčuje knize její výjimečnou komplexnost.
Přes tyto nesporné kvality publikace však nelze přehlédnout ani určitou míru metodologické a interpretační nevyváženosti, která je přirozeným důsledkem kolektivního autorství a rozdílné povahy dostupných pramenů. Zmíněná autorská variabilita sice text obohacuje, zároveň se ale v některých případech promítá do odlišné hloubky či optiky, s jakou jsou jednotlivé osobnosti zpracovány. Je přitom namístě ocenit, že i přes autorskou diverzitu a úzkou provázanost obou jazyků si text drží pevnou formální linii a také je konzistentně uveden ve slovenském jazyce.
Z čistě čtenářského hlediska splňuje publikace přesně to, co se od kvalitní odborné literatury očekává. Jazyk a styl si udržují vysokou akademickou úroveň, což předurčuje její využití primárně v odborných kruzích. Monografie je tedy určena především pro taneční teoretiky, historiky umění, pedagogy a studenty uměleckých vysokých škol, pro něž se stane nepostradatelným materiálem pro pochopení dobového kontextu. Tento odborný kredit navíc stvrzuje fakt, že se jedná o recenzovanou monografii, přičemž role recenzentek se zhostily přední kapacity oboru – prof. Mgr. art. Irina Čierniková, ArtD., a doc. Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D.
Odborný ráz podtrhuje i bohatý poznámkový aparát, který autoři prozíravě umístili až na samý konec publikace. Toto řešení text vizuálně nezatěžuje, takže samotné studie zůstávají plynulé a nerušené. Čistotu formátu podporuje rovněž obrazový doprovod. Každou studii uvozuje portrétní fotografie choreografa a text příležitostně doplňují i dobové snímky z představení, přičemž veškerý vnitřní vizuál je stylově sjednocen do černobílého provedení (a to i u choreografů nejmladší generace). S touto vnitřní vizuální kontinuitou lehce kontrastuje moderní barevná obálka, jež zachycuje tanečníky Olgu Chelpanovou a Adriána Szelleho v choreografii TWO (od Lukáše Timuľaka, jehož profil v knize rovněž najdeme) z repertoáru Baletu SND. Ačkoliv by striktně černobílá obálka možná s akademickým obsahem rezonovala o něco přesněji, barevná volba dává z hlediska současného knižního marketingu pochopitelný smysl. Jak se ale trefně říká, knihu nelze soudit podle obalu a v tomto případě je tím skutečně hodnotným právě její vnitřní obsah.
Vydání této monografie je z hlediska rozvoje samotné disciplíny mimořádným badatelským počinem. Sám iniciátor, Kristián Kohút, jím navazuje na svou dřívější publikační činnost. V roce 2019 vydal publikaci Metamorfózy baletu (recenzie 2016–2019), kde však šlo především o záslužnou snahu zachytit prchavost živého umění prostřednictvím souboru vlastních reflexí. Aktuální titul přináší zcela odlišný, historiograficky ukotvený formát, i když nevstupuje do prázdného prostoru. Organicky doplňuje stávající teoretickou základnu slovenské taneční vědy, kterou v posledních letech formovaly práce autorů jako Emil T. Bartko (Stručná encyklopédia tanečného umenia; 2018) či Marta Poláková (Rudolf Laban – vizionár tanca a teoretik pohybu; 2022). Významně také rozvíjí badatelskou linii samotných spoluautorů, např. Evy Gajdošové (Podoby tanečného umenia na Slovensku 1920–2010; 2012) či Miklóse Vojteka (Terpsichora Istropolitana – tanec v Prešporku 18. storočia; 2009 nebo 100 rokov Slovenského národného divadla – Balet; 2024). Společně s těmito dřívějšími počiny tak nová publikace dokazuje, že se v případě slovenské taneční vědy jedná o dynamicky se rozvíjející odvětví.
Každý, kdo se někdy pohyboval v prostředí tanečního výzkumu, si plně uvědomuje úskalí této práce. Dávat dohromady prameny k vývoji tance je často doslova detektivním úkolem. Kvůli absenci ucelených a specializovaných tanečních archivů badatelé často pátrají po materiálech, které jsou roztroušeny v soukromých sbírkách nebo u samotných pamětníků, a nezřídka narážejí na dokumenty, o nichž vědí, že by měly existovat, avšak jejich dohledání je téměř nadlidským výkonem.
V případě této monografie se tak jedná o typ výzkumu, který na pomezí syntézy a interpretace usiluje o zcelení dosud fragmentárně dochovaného materiálu a jeho zasazení do logického a smysluplného rámce. Vzhledem k tomuto neutěšenému stavu taneční historiografie je zkompletování takto rozsáhlého materiálu obrovsky záslužnou činností. Autoři tak vystavěli pevný teoretický fundament, díky němuž získávají tyto osobnosti i jejich přínos pro slovenské taneční umění odpovídající odborné ukotvení. Monografie se stává nejen nezbytným pramenem a inspirací pro další generace badatelů, ale především trvalou zárukou, že odkaz uvedených tvůrců neskončí v zapomnění.
Kristián Kohút & kolektiv: Naši choreografi baletu a ich tvorba. VŠMU, Bratislava 2025, 491 stran, ISBN 978-80-8195-183-1.