Není divu, že s koncem roku a blížícími se svátky česká divadla hojně uvádějí jednu vánočně laděnou produkci za druhou. Někde sází na imerzivní akrobatickou show s čerty a Mikulášem, jinde zase volí podobu jevištní koláže čerpající z českých i světových vánočních děl. Baletní soubory pak sahají po oblíbeném Louskáčkovi a v divadle PONEC druhým rokem uvádějí pohybovou a interaktivní inscenaci čerpající z atmosféry zimních měsíců a ukrajinských vánočních písní.
Čas dětství ukrajinské choreografky a pedagožky Yany Reutovy měl premiéru již v lednu 2023 a je určen publiku od pěti let a jeho doprovodu. Krátká inscenace je hravým a příjemně svižným celkem, který vychází z oblíbeného a vděčného tropu – z dětské fantazie a dovádivosti. Právě ta je hnací silou celého večera, který díky čtveřici mladých tanečnic (Barbora Matějková, Kristýna Rada, Olena Korotkova a Anastasiia Pavlovska), jednoduché scénografii a podmanivému hudebnímu doprovodu ožívá a dětské osazenstvo doslova vtahuje do kouzelného světa zimní krajiny.
Na reprízu v den druhé adventní neděle vyrážím se svou devítiletou sestrou. Při příchodu do sálu dospělí míří do zadních řad na sedačky, děti pak dole usedají na polštářky. Směřuje je tam uvaděčstvo i samotná autorka s tím, že budou do hry zapojovány, a to prý hojně.
Na jevišti se rozkládá molitanové městečko, které různě poupravuje mladá dívka v džínových lacláčích. Uprostřed měkoučké vesničky se ukládá ke spánku a v temném prostoru se následně vynořují tři performerky v pastelově jemných topech a hedvábných kalhotách. A my se společně s nimi, téměř jako Klárka ve zmiňovaném Louskáčkovi, ocitáme najednou v jakémsi kouzelném světě. Na rozdíl od pohádkové říše Čajkovského baletu ale takto vytvářený svět lze považovat za naprosto „normální“.
Čtveřice dívek mezi molitanovými kusy znázorňuje za doprovodu ukrajinských písní různé typicky zimní aktivity. Tu se koulují měkkými kuličkami, tu sáňkují a tu zas ze zelených molitanů staví vánoční stromek i se zlatou hvězdou na vrchu. Ke každé takové aktivitě jsou navíc přizvány i děti. Mohou si tak zkusit různá rytmická cvičení, hru na štronzo, kotrmelce na žíněnkách a mnohé další. V takových chvílích navíc Tomáš Kerle, usazený za soupravou bicích, zimní písně hudebně oživuje, nebo do ticha vytváří dětským hrám pravidelný a lehce rozeznatelný rytmus, kterým se mohou řídit.
Aktivizující části tanečnice prokládají pohybovými výstupy, ať už synchronizovanými či více sólovými. Taneční texturu tvoří plynulé pohyby, hojně se pracuje s vychylováním těžiště trupu a pánve, v rytmických částech hbitě pracují zase chodidla, kolena a paže tanečnic. V dívčím tanci se mísí prvky klasického baletu, taneční gymnastiky či pantomimy.
Čas dětství chápu coby interaktivní dětskou inscenaci připomínající workshop. Díky tanečním intermezzům si malé publikum může trochu oddechnout od vlastního zapojení. Kromě toho ale zvolená forma může děti již od mala učit vnímání divadelního prostředí a jeho dělení na prostor pro vnímání a pro hru, když právě v tomto projektu se jejich pomyslná hranice opakovaně překračuje a dává tak mladému publiku nahlédnout na obě strany. Na tvářích zúčastněných bylo často znát, že jsou z pohledu do hlediště lehce (ale příjemně) překvapeni a že jde rozhodně o nevšední – ne – li první – odlišnou zkušenost v rámci divadla.
Po konci tanečního vyprávění, v němž se dívka v lacláčích vrací znavená zimním dováděním do své postýlky, v níž i usíná, se na jevišti již bez příkras příběhového a scénovaného vyprávění rozvíjely aktivity ze samotného představení. Ti, kteří chtěli, si tak pod suverénním i vřelým vedením Yany Reutovy mohli otestovat svůj hudební sluch i rytmus, vyzkoušet ohebnost v lidském bludišti nebo si prostě zaskotačit v království z měkkého molitanu.
Překvapila mě otevřenost a nadhled mé devítileté sestry, kdy mi oznámila, že Čas dětství se ji líbil především proto, že nabídl vánočně-divadelní zážitek i ukrajinským dětem. V hledišti ani na jevišti přitom nepociťovala žádnou jazykovou bariéru a nebylo jí ani proti srsti si během představení vyzkoušet jedno rytmické cvičení s ostatními.
Domnívám se, že právě to jsou devízy této inscenace. Je otevřeným, inkluzivním a odlehčeným projektem, který evokuje kouzlo zimního období. Kromě českých dětí oslovuje i ty ukrajinské či jakékoliv jiné a je příhodnou oslavou vánočních svátků, kdy funkce zábavní jde nenuceně ruku v ruce s tou edukativní.
Psáno z představení 8. prosince 2024, Divadlo PONEC.
Čas dětství
Koncept, choreografie: Yana Reutova
Účinkující: Žaneta Musilová / Kristýna Rada, Barbora Matějková, Olena Korotkova, Anastasiia Pavlovska
Světelný design & videoprojekce: Petr Krušelnický
Hudba: ukrajinské národní písně a koledy
Sound Design: Tomáš Kerle
Scénografie: Štěpán Rubáš & Lucie Podroužková
Premiéra: 20. 1. 2023
Yana Reutova, choreografka, tanečnice a lektorka tance z Čornomorsku, žije v Praze již druhým rokem. V sobotu 27. května se hned dvakrát zapojí do programu multižánrového festivalu Žižkovské mezidvorky.
Divadlo Ponec 30. září uvede premiéru triptychu Together Alone od ukrajinské tanečnice a choreografky Yany Reutové.
