Závěrečné představení choreografa Christose Papadopoulose v Hudebním divadle Karlín zakončilo 38. ročník mezinárodního festivalu současného tance TANEC PRAHA 2026, který se konal od 1. do 23. června. V Praze program nabídl 22 představení, zatímco v dalších 21 městech a obcích po celé České republice se uskutečnilo 39 představení. Doprovodný program pak zahrnoval dalších 33 akcí.
Letošní ročník festivalu představil trojici svébytných tuzemských děl od ženských tvůrkyň. Choreografky představení Overexposed, Tajemství měsíčního svitu i Paradise Birds si zvolily za téma vztah mezi skutečností a světem představ, při jehož zobrazení využily zkrášlovací filtry, dětskou fantazii či staronovou konfrontaci s odvěkou legendou.
Mezinárodní festival TANEC PRAHA, který se letos koná od 1. do 23. června v Praze a dalších 21 městech a obcích, zve nejen do divadel, ale i mimo jejich zdi. V rámci bohatého Open Air programu přivádí špičkové domácí i zahraniční taneční umění do ulic, na náměstí, do parků i dalších netradičních veřejných prostor.
Mezinárodní festival současného tance TANEC PRAHA od 1. do 23. června uvede 22 představení v Praze a další pak v 21 městech a obcích po celé republice. Na jeviště či prostranství pod širým nebem přivede umělce z 12 zemí světa. Silné zastoupení samozřejmě mají domácí tvůrci. Také letošní 38. ročník provází výmluvné motto: „To se nedá popsat, to musíte zažít!“
Jak – a hlavně pro koho – pořádat přehlídku současného tance? Co zahrnout, co vynechat, a jak si volbu před diváky obhájit?
Není divu, že s koncem roku a blížícími se svátky česká divadla hojně uvádějí jednu vánočně laděnou produkci za druhou. Někde sází na imerzivní akrobatickou show s čerty a Mikulášem, jinde zase volí podobu jevištní koláže čerpající z českých i světových vánočních děl.
Pouštět se do toho, co má čtenář očekávat pod textem zaměřeným na současný tanec, by obsáhlo hodně stran a skončilo by se stejným efektem, jako snaha vysvětlit panenskému divákovi, co ho asi na zážitku takto označeném čeká. Stává se navíc, že subjekty dříve tuto nálepku využívající ji dnes ze sebe strhávají a mlží pojmy „fyzické… / zážitek… / pohybové… / performance“. Možná mají pocit, že hranice toho, co publikum očekává od „tance“, je nebezpečná, a raději by diváka, který nic neočekává.
Ve světě současného tance a pohybového divadla je značná pozornost přirozeně věnována ukrajinským umělkyním. Jaké impulzy přinášejí na evropskou scénu? Jak pracují doma na Ukrajině a jak v Evropské unii?
Poslední zářijový den zasvětilo divadlo PONEC ukrajinskému tanečnímu umění. V premiérovém večeru uvedlo tvorbu choreografky Yany Reutové, která sestavila program tří dvacetiminutových kusů: Ztraceni, Neviditelné stopy a Nekonečné rozhovory.
Co přinesou nečekaná setkání a křížení osudů? A znamená fyzická blízkost i blízkost emocionální? Odpovědi na tyto otázky diváci najdou 18. července v divadle Ponec, a to v triptychu Together Alone.
