Procházka tajemným lesem aktivuje všechny smysly a nenásilně vtahuje děti do dění na jevišti
Divadlo PONEC uvedlo v prostorách pražské Krenovky novou taneční inscenaci Tajemství měsíčního svitu, určenou dětem. Premiéru měla již v červnu ve Volyni a v září byla uvedena v Praze. Za autorským týmem stojí Yana Reutova, ukrajinská umělkyně žijící a tvořící v Čechách.
Tajemství měsíčního svitu. Foto: Andrea Jircová.
Dílo je určeno primárně těm nejmladším divákům do 6 let, a jak dále uvádí anotace, bylo utvářeno se zřetelem na potřeby dětí na autistickém spektru a s jinými vývojovými odlišnostmi. Z kreditů inscenace se nedozvídám žádné konkrétní jméno konzultanta, byť je anoncována spolupráce s odborníky na inkluzi a vývoj dítěte a pod informacemi vidíme logo NAUTIS (Národní ústav pro autismus). Lze tak předpokládat, že na projektu se někdo zkušený opravdu podílel, protože v případě citované diagnózy je třeba být maximálně citlivý.
V prostoru Krenovky se ocitáme v tajemném lese exotických rostlin a zvířat. Prostor jeviště je rozdělen na dvě části, které předěluje síť s navázanými pentlemi. Vepředu si performerky hrají s pěnovými hadicemi a vytvářejí z nich různá zvířata. Děti tak poznávají čápy, slony, ryby, zajíce a další, možná i bájná stvoření. Tanečnice se ladně proplétají mezi zavěšenými liánami, jež tvoří dominantu tajemného porostu. Diváci jsou na jevišti přizváni k pohybu nenuceným způsobem, dokonce se otevře brána utvořená z visící sítě a všichni přítomní mají možnost následovat tanečnice a zapojit se do pobytu v lese.
S light designem se v představení pracuje velmi střídmě a prakticky po celou dobu panuje mírné přítmí nebo plnější bílé či modré světlo. Přesto se v jeden okamžik velmi rychle mění světla a mně blesklo hlavou, zda by tento moment nemohl vyvolat u jedinců se zmíněnou poruchou epileptický záchvat.
Ve vzdálenější části jsou senzorické koberce se všitými papučemi, a když do nich vkročíte, čeká vás pokaždé jiný došlap: tvrdší, měkčí, hebký, hrubý… Na dvou místech jsou i velké plyšové kostky připravené pro hmatový vjem. Tanečnice v průběhu inscenace nabízejí i různá chrastítka zabalená v pytlíčku a masážní hračky. Les hraje všemi barvami, dokonce i reflexní oranžovou, ale vizuální koncept nepůsobí nijak křiklavě ani lacině. Opět mě však napadá, zda nemůže u některých dětí dojít k senzorickému přetížení.
Tajemství měsíčního svitu je první inscenace, která se snaží zapojit i děti s autismem. Pokud na představení takové děti byly, užily si ho a splynuly s prostředím, což je pro tvůrce ta nejlepší zpětná vazba.
Velmi podstatnou složkou je hudba šitá představení na míru. Je originální, ladí s celým konceptem tajemného lesa i s pohybem tanečnic. Slyšíme dlouhé jemné tóny a příjemné zvuky, které vytváří Milli Janatková přímo na jevišti. Hudebnice vytvořila symfonii složenou ze zvuků kytary, improvizace s vlastním hlasem, zvířecích zvuků a citoslovcí. K prozpěvování a zvučení vybízí jak tanečnice, tak návštěvníky. Prostorem se tedy občas rozezní radostné až výskavé jupí, juchú, haló, auuu. Tento koncept mi připomíná způsob práce Beaty Hlavenkové s hlasem a scénickou hudbou a dostává se do celého těla.
Inscenace je koncipována jako vedená procházka bájným lesem: kdo chce, jen se dívá, kdo chce, hraje si, popochází, sleduje tanečnice nebo si lehne na polštář pod zavěšené liány a nechává se uklidňovat jejich pohybem. Toto místo děti na autistickém spektru jistě velmi potěšilo.
Tajemství měsíčního svitu je vedle BatoLaterny a Neényi další inscenací určenou nejmenším, ale je první, která se snaží zapojit i děti s autismem. Pokud na představení takové děti byly, užily si ho a splynuly s prostředím, což je pro tvůrce ta nejlepší zpětná vazba.
Z představení Neényi a Tajemství měsíčního svitu je patrný odlišný přístup tvůrců. Obě inscenace přicházejí s podobným konceptem „hnízd“ ke zkoumání, hraní si v pohybu a vnímání všemi smysly. Ostružina v Neényi pracuje s pohybem, který nabízejí děti, a ten se pak zrcadlí v tanečních sekvencích performerek. V Tajemství měsíčního svitu naopak tanečnice vedou děti k zrcadlení svého pohybu a zapojují je do aktivit, které samy vymyslely v rámci choreografie.
Takováto představení jsou velmi potřebná a mělo by se o nich více mluvit. Nejenže se pokoušejí (a často úspěšně) o začlenění dětí s různými specifickými potřebami do pohybového umění, ale pomáhají rozvíjet jejich imaginaci, tříbí vkus a nabízejí možnost tělesného prožitku. Díky tomu si každé dítě může začít kultivovat vztah k současnému performativnímu umění.
Psáno z představení 29. září 2026, Studio Krenovka, Praha.
Tajemství měsíčního svitu
Koncepce a choreografie: Yana Reutova
Hudba / živý hudební doprovod: Milli Janatková
Dramaturgie: Lia Prentaki
Účinkují/tančí: Karolína Šnajdrová, Tereza Moulisová, Anastasiia Pavlovska
Světelný design: Pavel Kotlík
Scénografie a kostýmy: Marjetka Kürner Kalous
Produkce: Veronika Vavroňová / Dancehood, z. ú.
Koprodukce: Tanec Praha, z. ú.
Partnerství/spolupráce: NAUTIS (Národní ústav pro autismus)
