V Distortion se prezentovaly tři dvacetiminutové choreografie, které mohou být solidním základem pro celovečerní kusy. Ono autentické „mládí“ ale v ukázkách takřka není přítomné a kdo očekával generační výpověď nejmladších choreografů, přišel zřejmě zkrátka.
Natural Order of Things je dílem Libanonce Guy Nadera a Španělky Marie Campos. Po jevišti proudí devět tanečníků chvílemi připomínající planetární pohyby ve vesmíru. Jde o vydařený start letošního festivalu TANEC PRAHA 2026.
Vloni na podzim vyšla kniha rozhovorů Nikola Márová: Primabalerína. Co a kdo formovali uměleckou dráhu jedné z našich nejvýraznějších tanečních umělkyň? Jaké byly začátky? Jaký byl závěr její kariéry? Nejen o tom se v této publikaci dočtete.
Argentinská choreografka Carolina Arandia v pražském Studiu Hrdinů uvedla svou novou inscenaci seanaut. V ní se inspiruje tokem času, mořem, člověkem, jejich vztahem i potápěním. Dílu ale chybí výraznější hloubka, ukotvenější dramaturgické uchopení nebo náznak jakéhokoliv vývoje.
Choreograf Jiří Bartovanec předvedl v Pomíjivých vytříbený vkus, řemeslnou zručnost i schopnost vést početnou skupinu performerů v netradičním prostoru. Kontext výstavního sálu navíc diváky nutí vnímat dílo především smyslově a emocionálně, což umocňuje jeho silné stránky. A pokud je inscenace zamýšlena jako site-specific, nelze opomenout ani další souvislosti.
Farma v jeskyni podporuje autorskou tvorbu členů souboru, a proto se Andrej Štepita představil ve svém autorském sóle Disappearing Man / Mizející muž. Hudebník Štěpán Janoušek pak rozezvučel auditorium DOXU hrou na trombon, zvukovými i melodicky znějícími smyčkami z looperu. Jejich účinkování doplnila černobílá projekce.
