Rezidenční umělkyně divadla PONEC, Adriana Štefaňáková v půlce května představila své nové celovečerní dílo Triptych, složené z trojice choreografií Genesis, Metamorphosis a 6’7. Rozvíjí v nich s nadhledem motivy digitálního šumu a ironizuje dadaismus sociálních sítí.
Mezinárodní festival současného tance TANEC PRAHA od 1. do 23. června uvede 22 představení v Praze a další pak v 21 městech a obcích po celé republice. Na jeviště či prostranství pod širým nebem přivede umělce z 12 zemí světa. Silné zastoupení samozřejmě mají domácí tvůrci. Také letošní 38. ročník provází výmluvné motto: „To se nedá popsat, to musíte zažít!“
Tanečnice Adriana Štefaňáková se stala rezidenční umělkyní divadla PONEC pro rok 2026. Na české taneční scéně se uvedla jako performerka v projektech souborů Tantehorse nebo DEKKADANCERS.
Možná se mi to jen zdá, ale v současné době nabírá téma toxických vztahů a manipulativního chování na pozornosti. Vyskytuje se v mediálním prostoru, v příspěvcích na sociálních sítích a proniká i do uměleckých počinů.
V rámci Festivalu Na hlavu pořádaném Národním ústavem pro duševní zdraví se 1. a 2. března představí choreografka a tanečnice Adriana Štefaňáková s inscenací Privacy Policy: Isolated.
Rok 2025 se poprvé ve 25leté historii divadla Ponec bude odvíjet pod taktovkou tříčlenné Umělecké rady, která nastavila jasná pravidla, transparentní Open Calls i nové koncepty „Open Stage“ a rezidenční*ho umělce*kyně.
