MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.
Pochází z Valašského Meziříčí, vystudovala Masarykovo gymnázium ve Vsetíně, kde také třináct let navštěvovala taneční obor Základní umělecké školy. Po maturitě nastoupila na pražskou HAMU, v oboru taneční věda zde získala v roce 2019 doktorský titul (disertační práce Obnovování tradičních baletů - východiska, možnosti, postupy; obhajoba červen 2019).
Zabývá se především historií jevištního tance 19. století a odkazem romantického a postromantického repertoáru, dále se věnuje studiu tanečních notací téhož období, zejména pak systému Vladimira Stěpanova (poprvé publikován v L'Alphabet des Mouvements du Corps Humain, Paris 1892) a jeho použití v divadelní praxi. V rámci přípravy disertační práce a následných dalších rešerší absolvovala dvakrát měsíční pobyt v Houghton Library Harvardovy univerzity v Bostonu, kde studovala materiály tzv. Sergeyev Collection obsahující hudební a choreografické notace baletů repertoáru carského Mariinského divadla z přelomu 19. a 20. století.
Působí jako publicista na webech Taneční aktuality a Opera Plus, příležitostně rovněž v časopisech Hudební rozhledy a Živá hudba. Spolupracovala na programových brožurách Baletu Národního divadla (např. Timeless, Phoenix, Oněgin, Forsythe/Clug/McGregor, bpm, Tramvaj do stanice Touha) a Baletu Národního divadla moravskoslezského (např. Le Corsaire, Carmen, Coppélia, Louskáček - Vánoční koleda), dále např. s Českým rozhlasem a Českou televizí. Je pedagožkou konzervatoře Duncan centre a přednáší na Katedře tance HAMU. Pravidelně se účastní odborných konferencí (např. European Association for Dance History, AIRDanza).
Damien Jalet na sebe umí upozornit. Ať už silnou obrazností své choreografické tvorby, tak spolupracemi s uměleckými osobnostmi ze světa sochařství, elektronické hudby, Hollywoodu nebo světové pop music. Tvořil jak pro Opéra national de Paris, tak pro Madonnu, spolupracoval s Marinou Abramović nebo Sidi Larbi Cherkaouim, jeho choreografie roztančily Louvre i lešení kolem Palais Garnier.
Vladimír Klos, jedno ze zásadních jmen baletního nebe 2. poloviny 20. století, se sice narodil v Praze a absolvoval tamní konzervatoř, kariéru však spojil se zahraničím. Od roku 1968 působil v Das Stuttgarter Ballett, hostoval po celém světě, tančil po boku věhlasných balerín a na tělo mu tvořila jména jako Cranko, Neumeier nebo MacMillan.
Jana Burkiewiczová, choreografka a režisérka stojící v čele souboru Burkicom, se na podzim 2026 stane čtvrtou porotkyní 14. řady taneční soutěže StarDance. V rozhovoru odkrývá nejen pragmatické důvody, proč na nabídku kývla, ale zamýšlí se nad postavením tance v komerční sféře, důležitostí zviditelnění v rámci uměleckého přežití i svou vlastní tvůrčí eklektičností.
Místo kladení otázky, zda je svět baletu rasistický, bychom možná měli přehodnotit svou perspektivu a ptát se, jak moc? Nikdo sice neběhá po ulicích s transparenty, nepřivazuje se k provozním vchodům divadel a nevolá po tom, aby tančící té a té barvy pleti s okamžitou platností zmizeli z jeviště. Ale stačí chvilka nepozornosti a už se v debatách s lehkostí argumentuje větami ve stylu „nejsem rasista, ale…“.
Půlkulatiny dnes slaví původem rumunská primabalerína Alina Cojocaru. Bývalá první sólistka obou největších londýnských baletních souborů The Royal Ballet i English National Ballet, múza Johna Neumeiera, který jí na tělo vytvořil hned dva původní balety, dosud jediná dvojnásobná držitelka ceny Benois de la danse a jedna z nejlepších interpretek své generace.
Poslední premiérou Baletu Národního divadla Brno v sezóně 2025/2026 se stala romantická Giselle, jeden z nejslavnějších a nejcitovanějších baletů historie. V inscenaci Rodolfa Castellana se však i přes pozvané mezinárodní hvězdy Kseniu Ovsyanick a Alejandra Virellese utápí ve výtvarném nevkusu, a především emoční netečnosti.
Na jedné misce vah dílo plné estetických kvalit, schopné redefinovat žánr a vstoupit do kulturní historie lidstva. Na druhé autorská osobnost se značně zkorodovaným morálním kreditem. A uprostřed toho všeho jako soudní stolec lidé, z podstaty nejnedokonalejší měrná jednotka čehokoli. Takže teď co?
Je tomu čtyřicet let, co svět baletu opustila jedna z jeho největších hvězd poloviny minulého století. Erik Bruhn byl jedním z prvních dánských tanečníků, který dosáhl mezinárodního renomé, a je dnes trochu neprávem ve stínu pozdějších superstar Rudolfa Nurejeva a Michaila Baryšnikova.
Přes šedesát let života věnovala Věra Vágnerová brněnskému baletu. Od okouzlující Julie či Popelky přešla do role baletní mistryně, která do vysokého věku udivovala neskutečnou pamětí a schopností nazkoušet z hlavy téměř celý tradiční repertoár. Dnes by jí bylo 100 let.
Balet pražského Národního divadla připravil druhou premiéru sezóny a současně první ze dvou letošních složených programů, triptych Avant-Garde čítající dvě světové premiéry Roberta Bondary a Marca Goeckeho, doplněné jedním z pozdních děl Jiřího Kyliána.
