kino Lucerna

Balet Velkého divadla v Moskvě zařadil do živých přenosů poprvé představení složené z choreografií několika tvůrců. Během jednoho večera se vedle sebe ocitly tituly z různých časových period – The Cage od Jeroma Robbinse, Russian Seasons Alexeje Ratmanského a finální Études od Haralda Landera.

Dva balety Dmitrije Šostakoviče se dočkaly své rehabilitace až počátkem 21. století.

Jestliže dosud záznamy či přenosy baletu z prestižních divadelních scén skýtaly v kině téměř vždy jedinečné umělecké zážitky, v případě Spící krasavice v podání Australského baletu (The Australian Ballet) tomu tak nebylo.

Již několikátou sezonu vstupuje Velké divadlo do přímého kontaktu s divákem nejen v prostoru samotné divadelní budovy, ale zároveň je vybrané balety možné sledovat v kině kdekoli na světě. 

Není mnoho umělců, v jejichž baletech sledujete dramatický příběh, aniž byste se ztráceli ve spletitosti děje samotného. Jedním z umných vypravěčů, jenž vás může uhranout svou nesmírnou pohybovou imaginací, prodchnutou navíc emocionálním nábojem, je i John Neumeier (1942). 

Tanec je křehká a díky svému charakteru (pohyb v čase) prchlivá entita. Proto jsou stále čím dál aktuálnější pokusy zachovat jeho podobu pro příští generace či vůbec pro širší veřejnost pomocí videozáznamu. 

Příznivci klasického baletu v rámci série Přenosy do kin mohou vidět tituly, které od dob svého vzniku nezmizely z repertoáru tanečních scén. Mezi ně rovněž patří Labutí jezero, pro laiky prototyp klasického baletu, kde tanečnice vystupují v příznačných bílých balerinách a stojí na špičkách.

Inscenace klasických baletů jsou stálým magnetem pro diváky hledající v množství tanečních produkcí záruku uměleckých kvalit.