Když stud nahradí slast a euforie. Studio 54 od DEKKADANCERS je skvělou volbou pro výročí předního souboru

Inzerce

Pechar a Vinklát představují Rubella a Schragera. Právnický introvert ve světlem hnědém saku (Pechar) a party boy v kožené bundě (Vinklát) vypráví příběh o nedostatku peněz a jasné vizi pro budovu bývalého operního domu, přičemž se na vyvýšeném podiu zastavují v pózách při záblescích fotoaparátů. Ačkoliv úvodnímu slovu znícího z reproduktorů není úplně dobře rozumět, i tak se v prostoru zřetelně zachytávají klíčová slova a z ponurého, chraplavého hlasu se ozývá jakási vnitřní pevnost a jistota.

Autoři narušují klasické divadelní hranice umístěním diváků po obvodu jeviště, což může být pro mainstreamovější publikum příjemné osvěžení. Ty otrlejší to příliš nepřekvapí. Poněkud netradičně ale povolují i nahrávání a fotografování během představení. Našli se i tací, kteří si natáčeli poměrně dlouhé sekvence nebo si fotili s performery selfie. Ve slavném klubu nebylo povoleno užívání jakýkoliv záznamových zařízení a jeho majitelé dobře věděli, proč pořizování jakýchkoliv důkazů zakázali. Nařízení totiž zaručovalo auru tajuplnosti a chtíč dostat se za každou cenu dovnitř, nicméně v případě DEKKADANCERS jde o pravý opak, z uměleckého díla se stává produkt instantně sdílený na sociální sítě. Je to rozhodnutí souboru, které respektuji, ale nedává mi v rámci sdělení žádný smysl. Nebo mi alespoň uniká…

V choreografické struktuře zásadním způsobem vyvstává duet Floriana Garcii a Alberta Kaše. Zobrazení sexuálního chtíče i samotného aktu se pro mě stalo zážitkem večera, ze kterého jsem nemohl odtrhnout oči.

Záhy na jeviště dorazí i zbytek souboru, a to v promenádě připomínající přehlídkovou fashion show. V kožených oblečcích, průsvitných topech s matně vyrýsovanými bradavkami, s načesanými číry a natupírovanými vlasy se představují publiku. Působí jako nebojácný gang, kterému vévodí disco master, muž malého vzrůstu okolo 80 centimetrů. Skupina je v něčem neskutečně extravagantní a provokující, sálá z nich koketerie a náruživost. Pohlíží na jednotlivce v publiku slastnými pohledy, které jsou značně nepříjemné; dávají tušit, že to s nimi nedopadne dobře. Nad hlavami jim přitom rotuje disco koule odrážející veškerou energii, stejně jako světlo, zpět do sálu.

Extravagance se prolíná i do dalších složek titulu. Například už jenom prostorové rozložení připomíná slavný klub, kdy se na jedné straně nachází bar, ke kterému se během večera dostavují interpreti a interpretky k občerstvení. Opačný konec rámují vysoké kovové dveře, za něž není v žádný moment vidět, jelikož je při otevření vždy zahalí kouř, který se z nich valí. Když ale později vyběhne polonahá, potetovaná dívka s laškovnými pokřiky, které tu a tam vypadne prso z nedostatečně uvázaného županu a za kterou se honí malý disco master se síťkou na chytání motýlů v ruce, je jasné, že se jedná opět o odkaz na reálné Studio 54. V jeho podzemních prostorách se prý totiž odehrávaly nezřízené orgie doprovázené šňupáním kokainu a dalších oblíbených drog, jež napomáhaly zbořit veškeré bariéry studu a intimity.

V podobné linii můžeme zmínit i maketu zlatého býka v nadživotní velikosti, který zřejmě symbolizuje nejenom úpadek, ale je také reálným odkazem na jednu z pověstných narozeninových oslav Biancy Jagger, na kterou dorazila na bílém koni. Všude navíc poletuje bílý prášek, vznáší se v nastolené dobové atmosféře a nekompromisně prosakuje do samotného bytí performerů i diváků. Scéna na tripu pak dává zaznít tomu, jak velkou si drogy vybírají daň za své užívání.

Choreograficky se DEKKADANCERS nevzdalují od svých osvědčených postupů, ačkoliv oproti ostatním produkcím právě Studio 54 přináší, alespoň pro tento soubor, něco nového. Značně redukují líbivé, okrasné taneční sekvence, tak typické pro jejich dosavadní tvorbu, a zdárně se pokouší o větší přilnavost choreografie k tématu. Používají většinou akcentovanou dynamiku, kdy se v pravidelných intervalech střídá zastavení a zrychlení izolovaných pohybů. Posun také vnímám ve skupinové dynamice, navazující na rozmístění publika: rozestavení performerů na jevišti způsobem, aby byl tanec vidět na všechny strany, narušuje to typicky „výstavní“ pojetí tance. Mnohem lépe také vyniká individualita každého z přítomných, nutně se konfrontují s publikem sami za sebe, neztrácejí se v davu a už nepůsobí tolik jako věrné kopie. Jsou na sebe napojení, pozorují se, mají vyostřené smysly na maximum, aniž by vypadli z rolí.

V choreografické struktuře zásadním způsobem vyniká duet Floriana Garcii a Alberta Kaše. Zobrazení sexuálního chtíče i samotného aktu se pro mě stalo zážitkem večera, ze kterého jsem nemohl odtrhnout oči. Tanečně velmi jednoduchý duet obsahoval sexuální energii napjatou k prasknutí, až jsem si říkal, že se snad musí pomyslná bariéra divadelní fikce každou chvíli prolomit. Zprvu průchozí pohyby s výraznými kopulačními prvky se postupně transformovaly v obyčejné, tvrdé a sebejisté narážení. A to se tanečníci ani nedotýkali, na vzdálenost dvou metrů z nich však čišela slast opojného aktu a drogami kypící euforie, které zaplavovaly celý prostor. Na jedné straně jejich duet křičel nepatřičností, na straně druhé ale veškeré odhození zábran bylo neskutečně hypnotizující a otřásající až k samotným základům.

Studio 54 se pro mě stalo velkým překvapením. DEKKADANCERS mají zaužívané postupy, které replikují, protože moc dobře ví, pro jaké publikum tvoří. Proto se i tato novinka stane snadno prodejným artiklem, který ve spojitosti s výročím souboru i odlehčeným tématem bude táhnout pozornost. I přesto se ale posunuli o krok dál, ukázali jinou tvář, a to považuji za značný úspěch.

Psáno z premiéry 8. listopadu 2025, Archa+.

Studio 54
Scénář a režie: Štěpán Pechar & Ondřej Vinklát
Choreografie: Štěpán Pechar & Ondřej Vinklát
Účinkují: Tereza Hloušková, Natalia Metodijeva, Nela Štarková, Klára Šléglová, Patrik Čermák, Alex Sadirov, Florian Garcia, Albert Kaše, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Michal Miki Tůma, Barbora Aria
Hudba: Jan Šikl
Scéna a kostýmy: Ema Dulíková, Pavel Knolle
Speciální efekty: Pepa Jelínek
Rigging: Romana Stachovičová
Light design: Lukáš Brinda
Zvuk: Martin Michálek

Premiéra: 8. listopadu 2025