Nikolaj Sergejev, dlouholetý režisér Carských divadel v Petrohradě, notátor a choreograf, je jednou z nejdůležitějších osobností stran uchování a předávání carského baletního repertoáru přelomu 19. a 20. století. Díky němu doputovaly choreografické partitury Petipových baletů za hranice Ruska a mohly se stát základem západní tradice těchto klasických děl.
Asi není nadsázka si myslet, že když se řekne balet, mnohým se jako první vybaví Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského – novoromantický titul z roku 1877. Divadlo města Ústí nad Labem se i přes komorní a omezené podmínky svého souboru i jeviště rozhodlo právě tento titul oprášit...
Louskáček ruského choreografa Lva Ivanova z roku 1892 se stal fenoménem, který každoročně během adventního období láká do divadel početné publikum. Jedná se totiž o jediný baletní titul s vánoční tematikou, a proto je mnohdy ideální volbou pro rodiny s dětmi.
Vánoční svátky a Louskáček jsou v baletním světě srostlé podobně pevně jako siamská dvojčata. Existují sice soubory, které se čas od času pokusí o určité chirurgické oddělení, převážná většina však s úderem adventu nasadí divácky vděčný, pročež marketingově úspěšný titul.
Vánoce a advent patří na baletních jevištích již tradičně pohádkovým příběhům. V londýnské Covent Garden se letos střídá Spící krasavice...
Balet Labutí jezero je nerozlučně spjat s hudbou Petra Iljiče Čajkovského, v choreografii Lva Ivanova a Maria Petipy.
Dalším titulem uváděným v přímém přenosu série Balet v kině se stalo Labutí jezero v interpretaci Královského baletu v Londýně.
Příznivci klasického baletu v rámci série Přenosy do kin mohou vidět tituly, které od dob svého vzniku nezmizely z repertoáru tanečních scén. Mezi ně rovněž patří Labutí jezero, pro laiky prototyp klasického baletu, kde tanečnice vystupují v příznačných bílých balerinách a stojí na špičkách.
