Vážený pane šéfredaktore!
Včera jsem objevil na TA Vaši odpověď na mé vyjádření k článku Smutný obraz českého tance. Znovu jsem si článek přečetl /celý/ a snažil jsem se v něm rozkrýt vlastnosti recenzentky, o kterých se ve své odpovědi hned z kraje zmiňujete/ „…skromné, inteligentní tanečnici, schopné nadhledu a sebereflexe/. Neznám slečnu Zangovou osobně a mohu jí hodnotiti pouze podle zveřejněného článku. Ač jsem se snažil, nic z podobných vlastností jsem z textu nevyčetl. Naopak, je to ten typ, o kterém jsem Vám již několikrát psal, že mi vadí více než obsah, forma písemného sdělení plná neúcty a přehlíživosti k práci druhých. Je zbytečné, abych opakoval to, co jsem napsal v předcházející reakci.
Velmi mě mrzí, že slečna Zangová musela hodinu trpět - viz …. a tak jsem hodinu mučena vylíčením školy coby bezvadného místa, které připravuje profesionální tanečníky ze všech nejlépe, a na obraz pana Slavického jako skvělého pedagoga, který dal během studia šanci bezpočtu talentů./sic!/ NO COMMENT- skutečný „výraz“ inteligence, skromnosti a sebereflexe. Ano, pane šéfredaktore, máte pravdu, jak píšete, je to ponižující, nemístné a nevhodné, já bych si dovolil přidat ještě trapné, a to ze strany Tanečních aktualit. Jako šéfredaktor jste zodpovědný za uveřejněné články a také za pověření konkrétního pracovníka pro vypracování redakcí požadovaného textu. Nyní, při psaní mě napadají čtyři…pět jmen z Vašich spolupracovnic v redakci, které by byly, vzhledem ke vzdělání a dlouholetým zkušenostem v oboru, určitě fundovanějšími pro tento typ recenze.
Cožpak si opravdu myslíte, že můžete zveřejňovat co chcete, dehonestovat a znevažovat práci skutečných odborníků, navíc – opět podotýkám- lidmi, kteří k tomu nemají žádné oprávnění?! Pokud bylo Vaším záměrem vyvolání kontroverze a přilití oleje do již tak vroucího českého tanečního kotle, tak se Vám to podařilo. BRAVO! O jeho zklidnění se, asi zbytečně, snaží např. ATU ČR, různými formami diskuze a hledání společných témat.
A opět se dostáváme k otázce odborného vzdělání, o kterém jsem Vám již mnohokrát psal. Příliš nerozumím Vaší poznámce o „formálním“ odborném vzdělání-cituji:… nepovažuji formální vzdělání nebo praxi v tanečním oboru za nutnost pro reflexi tance, ale za výhodu. Na rozdíl od Vás, nepovažuji vzdělání za formální, ale za velmi podstatné a nezbytné. Odborné vzdělání lze nahradit také výraznou uměleckou činností, v níž lze získat potřebné znalosti o oboru.
Nevím, jak lze přemýšlet, uvažovat, rozjímat, zvažovat okolnosti aj. bez odborných znalostí v oblasti, do které reflexi směřuji. Ale asi se mýlím, dnes může každý všechno a proto to mnohdy v různých oblastech tak vypadá.
Vážený pane šéfredaktore, prosím, už mi nepište. Nemá totiž cenu, abyste mi psal, že jste mi to již psal a já Vám psal, že už jsem Vám to psal. Jak je vidět, naše názorová hlediska na oblast profesionálního tance a dění v něm, se dosti podstatně liší. Já si dovolím to svoje, podložené více jak 50ti letou prací v oblasti profesionálního tance, zachovat.
S přátelským pozdravem
Jaroslav Slavický
A ještě malá poznámka.
Napadlo mě, když slečna Zangová tak trpěla pří tanečních dokumentech a líbil se jí dokument o Pavlu Černochovi, nechtěla by psát o zpěvácích? Třeba má zpěv také ráda! V rámci mezioborové spolupráce by mohly např. dámy Janáčková, Havlíková či Hrdinová psát o tanci a baletu. Zpěvákům by se ulevilo a tanečníkům by to pomohlo.
Zároveň si dovoluji zaslat i text, který vznikl v říjnu 2019 a který jsem Vám pak již neodeslal. Řeší v podstatě obdobné téma.
TEXT Z ŘÍJNA 2019
Vážený pane Bartoši!
Spíše náhodou jsem objevil Vaši odpověď na moji reakci, kterou jsem napsal k Vašemu článku JSOU KRITICI BLBCI? Napsal jsem ji, protože jsem se domníval, že k jeho napsání přispěla i moje reakce na recenzi Petry Dotlačilové na premiéru BB v Divadle Komedie. Nepředpokládal jsem však, že si budeme dopisovat a psát reakce na reakce apod. Jak jsem Vám již napsal dříve, nepatřím mezi „psavce“, ale trávím nyní mnoho času ve vlacích mezi Prahou a Brnem a tak jsem si řekl, že ho využiji k odpovědi
Říká se, že každé přirovnání kulhá. Pokud to s prof. Pirkem kulhalo na jednu nohu, to nynější bych řekl, že kulhá na obě nohy. Domnívám se, že není vhodné přirovnávat odbornou kritiku či recenzi k politice, k činnosti, kde mnohdy účel světí prostředky, kde neplatí pravidla slušného chování, kde pravda je označována za lež a lež za pravdu, kde podvodná jednání jsou prohlašována za právně beztrestná, kde principy demokracie jsou nahrazovány demagogií typu, kdo není s námi, je proti nám. Řekl bych, že je to paradoxně jedna z mála činností, v nichž osobní neúčast dává možnost nestranného pohledu nebo spíše potřebného nadhledu k správnému posouzení věci. Časopis, o kterém se zmiňujete /Reflex/, jsme dlouhá léta vozili synovi do Mnichova a také jsem ho, samozřejmě četl. Musím říci, že v poslední době už časopis příliš nečtu. Vadí mi, že redaktoři se tváří jako „ředitelé zeměkoule“, jejichž názor je ten jediný správný a kdo má jiný, zaslouží si odsouzení, případně výsměch. A tak mnohdy jednají a hlásají demagogii, podobně jako ti, které odsuzují.
Mrzí mě, že si myslíte, že dvouletá profesionální praxe, která byla dříve podmínkou pro přijetí ke studiu na AMU je nesmysl. Přečetl jsem si na TA rozhovor s prof. Kazárovou, také ona v něm zdůrazňuje nutnost profesionální praxe /tančila v ČSSPT/. Profesionální praxe umožní tanečníkům poznat tvůrčí proces, být jeho součástí, získat potřebné technické a pohybové dovednosti, naučí se rozumět svému tělu, tvoření pohybu a práce s ním. Tedy znalosti a zkušenosti, které jinak získat nemůže. Nejde o znalost prostředí konzervatoří, jak píšete, jde o řemeslo, o profesi. Chci li být považován za odborníka, musím profesi ovládat.
Zcela kruciálně nerozumím kruciálnímu nepochopeni paní Bohutínské. O co tedy jde v odborné taneční kritice, když „ ani ne tak o tanec“? O slovní ekvilibristiku? Kritika a recenze patří do literárního stylu publistického a jeho kritéria jsou přesně dána, zná je každý maturant, jsou totiž součástí maturitní otázky z ČJ. Možná by nebylo od věci si je zopakovat. Říka se, že potrefená husa nejvíce kejhá. Chápu, že jako šéfredaktor TA jste se cítil povinen také trochu „kejhnout“ za kolegyně, i když jsem právě o Vás napsal, že /alespoň pro mne/ splňujete kritéria odborníka- středoškolské i vysokoškolské odborné vzdělání a taneční praxe a Vaše dvě recenze jsem uvedl jako příklad, jak by to mělo vypadat.
Nejsem ani tak mdlého rozumu, abych si myslel, že se TA změní na informační server, kde se bude psát, jak je to všude báječné a jak vznikají úžasné inscenace. Již v první reakci na Váš článek jsem napsal, že každý má právo na svůj názor, že ne vše se musí líbit a že mi mnohdy nevadí ani tak obsah, jako forma sdělení. Myslím, že nejsem sám, kdo si myslí, že tanec by skutečně potřeboval účinnou, sofistikovanou propagaci, aby se dostal do podvědomí lidí a byl vnímán jako plnohodnotný umělecký divadelní žánr. Opět se mi to potvrdilo po letošní Ceny Thálie. V sobotu, ve zprávách ČT a ČR2 /mediálního partnera Thálie/ o tanci opět ani slovo. Kdybych se nedíval na přenos z ND, mohl bych se domnívat, že ceny za balet, tanec, nebyly uděleny. A to Taneční sdružení ČR psalo minulý rok dopis do ČT o neinformování v jejich zpravodajství. Psát recenze a kritiky by měli lidé, kteří mají přirozený respekt, za nimiž stojí dlouhodobá tvůrčí a interpretační činnost a jejichž názor je považován za poučený a nestranný. Také bych si dovolil malý příměr / i když asi bude kulhat/. Pokud za Vámi po představení, v kterém jste tancoval, přijde např. spolužák ze ZŠ, s kterým občas zajdete na „pivko“ a řekne Vám „bylo to dobrý“ a nebo „vůbec nevím, o co v tom šlo, bylo to strašný Ty jsi v tom vypadal divně, řadši zase zajdeme na pivo“/možná, že byste s ním už na to pivo ani nešel/a nebo, kdyby po představení přišel člověk, jehož si vážíte / a nemusí to být Kylián, Neumeirer, Bigonzetti aj./ a řekl Vám totéž, pravděpodobně jinými slovy. Asi by v tom rozdíl byl. V článku Lucie Kocourkové na Opera plus, věnující se také kritické činnosti, dokonce píše, že by bylo možné spojit se s odborníkem z praxe, který by hodnotil taneční výkony interpretů. Nevím, jestli to bylo míněno vážně, ale možná by to nebylo od věci. Teoretik by hodnotil dramaturgii, režii, celkovou koncepci představení a praktik výkony. Absurdní? Možná, že ne tak úplně. Je vidět, že debata o taneční kritice je poměrně široká a to je dobře. A přitom by stačilo tak málo- respekt, slušnost, nadhled, tolerance, vážit si práce a činnosti jeden druhého.
S úctou a přátelským pozdravem
Jaroslav Slavický
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva