Hana Strejčková

Hana Strejčková

Hana Strejčková je divadelní režisérka a dramaturgyně, choreografka, performerka, publicistka a pedagožka, profesně působí v České republice i v zahraničí. Je absolventkou Akademie Múzických Umění v Praze, Katedry činoherního divadla, oboru dramaturgie-režie. Dále studovala fyzické divadlo na Mezinárodní divadelní škole Jacques Lecoq v Paříži a na téže škole v ateliéru experimentální scénografie – Laboratoři výzkumu pohybu pod vedením Pascale Lecoq. Během ročního studijního pobytu ve Velké Británii se zaměřila na rozvoj kreativity a pohybové techniky pro práci se specifickými skupinami. Pokračovala studiem Mejercholdovy Divadelní biomechaniky v Centro Internazionale Studi di Biomeccanica Teatrale v Itálii. Dále získala pedagogickou kvalifikaci absolutoriem programu Kreativní pedagogika na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Doktorské studium v oboru nonverbálního a komediálního divadla a teorie divadla, během kterého byla držitelkou prestižního stipendia Excellent na výzkum v oblasti pohybového divadla 20. a 21. století, absolvovala na pražské HAMU. V současnosti zde vyučuje na Katedře nonverbálního divadla. Jako akademička spolupracuje s Univerzitou Palackého, Katedrou Speciální pedagogiky, dále přednáší na tuzemských i zahraničních univerzitách, účastní se mezinárodních odborných konferencí a sympozií. Vede divadelní masterclassy a workshopy. V Národním pedagogickém institutu (NPI) je lektorsky zapojena do projektu Podpora rovných příležitostí. Podílí se na výzkumném projektu pražského Divadelního ústavu Divadlo a svoboda, Divadlo a demokracie.  

Stála u vzniku umělecko-pedagogické platformy FysioART, která se vedle profesionální inscenační činnosti věnuje také aktivitám s edukativním a sociálním přesahem. V pohybovém divadle pro batolata, děti a mládež se zabývá podobami participace a interakce. Dlouhodobě se také věnuje autorskému divadlu masek a objektů, loutkám, site-specific performanci a divadlu reminiscence. Zajímá ji tvorba se specifickými skupinami, spolupracuje např. s organizací Život90. Mezi její autorská profilová díla z posledních deseti let, oceňovaná v Česku i zahraničí, patří inscenace Pomerančová loď, Snílek, česko-slovenský projekt Nina plete slona,v česko-německé koprodukci pak vznikli Poutníci po hvězdách, původní drama Půlnoc v pohraničí či Hmyzí hotel Bzzzz. Z další tvorby pro děti to byl česko-japonský projekt Mezi námi, novocirkusové Hnízdo na nitkách, tanečně-surreální Za zrcadlem ad. Dosud vytvořila na čtyři desítky režií a její práce shlédlo publikum v Německu, Izraeli, Polsku, Maďarsku, Rusku, Španělsku, na Slovensku, ve Velké Británii a Francii a dalších zemích. 
Od roku 2021 spolupracuje s Laternou magikou, kde v její režii a choreografii vznikla BatoLaterna, historicky první inscenace Národního divadla určená dětem od 6 měsíců do 3 let. Jako dramaturgyně se podílela na inscenacích Krajina těla, Valérie a týden divů.

V kreativním partnerství s německou organizací Taupunkt e. V. se věnuje sociálnímu divadlu, osobám se znevýhodněním a začínajícím profesionálům. Jako režisérka dlouhodobě spolupracuje s choreografkou Renou Milgrom v rámci celosvětového bienálního happeningu Global Water Dances. Je součástí otevřené tvůrčí platformy 104Internationale, kterou založili se spolužáky z Mezinárodní divadelní školy Jacques Lecoq. Dále se jako dramaturgyně podílí na projektech nového cirkusu a pantomimy na nezávislé divadelní scéně. Je členkou výboru Asociace českých divadelních kritiků AICT/ IACT, dále Českého střediska ASSITEJ, také Asociace divadelních lektorů a dramaturgické rady Perform Czech. 

Vedle publicistiky a odborné publikační činnosti je také knižní autorkou. Pro inscenaci BatoLaterna připravila koncept leporela Tik Ťap. Titul pro děti s názvem Už běžím domů vznikal v rámci mezinárodního umělecko-sociálního projektu Mezi námi zaměřeného na domov, kreativní blok Pomerančové puntíky/ Orange Dotspodporuje a rozvíjí dětskou představivost a zájem všemi smysly objevovat svět. Knihu 222 a 2 příběhy 20. století vytvořila v kolektivní spolupráci v rámci reminiscenčního projektu se seniory u příležitosti 100. výročí vzniku Československa. 

 


Texty autora

Cirkopolis: Not Standing – Through the Grapevine, Work – Těsně tělo na tělo

Komorní festival Cirkopolis se konal v Praze již podeváté. Letošní ročník nabídl tři tuzemské tituly a pět zahraničních, mnohé se velmi důvěrně dotýkaly otázek těla 
a tělesnosti. K cirkusu samozřejmě tělo neodmyslitelně patří a právě Belgičan Alexander Vantournhout v duetu Not Standing – Through the Grapevine a francouzský projekt režiséra Claudia Stellata Work jej rozebrali na mikročástice a vystavili nevšedním výzvám.  

A dotaz z publika by nebyl?

Post-post… postmoderní doba si zakládá na benefitech a otevřenosti. Proto v současnosti umělci, instituce a festivaly k představením v rámci vstupenky nebo mírného doplatku nabízejí doprovodné aktivity...

Grandiózní – Komorní volání po velkoleposti

Branické divadlo BRAVO! se dočkalo další premiéry souboru Losers Cirque Company. Poté, co se tzv. Baby Losers vypořádali s obrovským nasazením v Konkurzu, se nyní s titulem Grandiózní na jeviště v režii Matyáše Ramby postavilo zlaté jádro „Lůzrů“

Knot – Zauzlované cesty vztahů

Pražská scéna Jatka 78 se s novou sezónou postupně vrací k pandemií odsunutým představením. Jedním z dlouho očekávaných projektů byla česká premiéra komorního duetu akrobatů Nikki Rummer a Jean-Daniela Broussého...

Sny české novocirkusové scény na Letné

Festival Letní Letná se v ročníku oslavujícím jeho plnoletost velkoryse věnoval tuzemským produkcím nového cirkusu. Ne že by byl denně vyprodaný český stan, ale když už divák na lavičku zasedl, projevoval nadšení nebo aspoň přízeň.

Nultý bod – Lunapark emocí II

Festival Nultý bod přinášel od roku 2009 pohled na nespecifikovatelné až kontroverzní umění, na projekty na pomezí žánrů a bezlimitních estetických a etických hranic. 

Nultý bod: Lunapark emocí I

V Praze byl 10.7. zahájen 13. ročník festivalu Nultý bod. Odehrával se v prostorách Studia ALTA, na zahradě Invalidovny, v Divadle X10 a na Rohanském nábřeží, z určitého pohledu na místech, která spojuje zkušenost s opuštěním, chátrající prázdnotou a osamělostí. 

Runners – Běžet neznamená doběhnout

S úderným názvem pro nejnovější inscenaci Runners vyběhl Cirk La Putyka vstříc letní sezóně ve svém zbrusu novém šapitó Azyl 78 na pražském Výstavišti. V těsném sousedství parku Stromovka se to běžci navíc jen hemží.

Cirkopolis: Cirkus živě, cirkus žije

Mezinárodní festival Cirkopolis dostál svému slovu a po zimním, velmi střízlivém programu okleštěném nepříznivými pandemickými podmínkami, nyní uvedl dvakrát osm inscenací na pěti odlišných plochách. 

Cirk-UFF: Family and Female Edition

V Trutnově se během prvního červnového týdne konal 11. ročník přehlídky nového cirkusu, divadla a performance Cirk-UFF. Pětidenní festival nabídl třicet představení více než dvaceti titulů...

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE