Jak husté je tělo tanečníka? Denser očima 420PEOPLE mělce i hluboce
V pošmourný listopadový večer jsem se zúčastnila tanečního rituálu, kterému říkáme premiéra. Hrstka vybraných osob se sešla ve sklepení pražské židovské čtvrti, nechala za sebou zavřít dveře a oddala se zcela dobrovolně hodinové seanci na téma hustoty tance.
Denser. 420PEOPLE. Foto: Vojtěch Brtnický.
Polonahý tanečník příchozím vysvětlil, čemu se následně oddá, abychom pochopili, že to myslí vážně. V sále se setmělo a do spoře osvětlené místnosti se rozezněl akordeon. Souzvuky se pomalu vlévaly do sebe a zvučná harmonie se odrážela od stěn skromného prostoru. Tanečníkovo tělo do sebe nasávalo akordy a přelévalo energii ve své horní polovině, s pevně uzemněnými kořeny chodidel. Jako by Filipu Staňkovi noty proudily v žilách a on se dovolával bohů ze všech světových stran, spojivší věci minulé i budoucí. Prolog ukončil schoulením se do černé látky pod pultem hudební performerky.
Nový obraz začal melodickým zpěvem, který se akusticky v looperu postupně zahušťoval dalšími vrstvami. Muž ilustroval vícehlas hustší choreografickou strukturou, proplouval mezi pomyslnými linkami, cyklil pohyby v nekonečných spirálách. Soustředěně a zaujatě, aby snad některý impulz nevynechal. Intenzita kulminovala až do tří po sobě jdoucích pádů do černé látky umocněných cinkotem zvonečku.
Další kapitolu ohlásil zvuk klarinetu, tah masy koberce před diváky, střih zcizovákem do zdánlivě civilní vtipné scénky a zpětný ponor do útočiště jeviště v nové kůži: tělo oblečeno v bílém roláku vzpomínalo na známé pohyby za doprovodu houslí. Choreografie podpořena novými hudebními podněty se pomalu obohacuje, tanečník se odvažuje více riskovat, přijímat nové impulzy a dynamiku, i když se jeho tělo vždy po chvíli vrátí do svého středu. Na konci fráze vždy přirozeně hledá svůj domov, svůj place, bezpečné místo.
Vykročení z komfortní zóny tanečního monologu rozlouskne foukací harmonika, která inspiruje sólistu ke konfrontaci s jeho performerskou polovičkou. Přitáhne ji na jeviště, vmanipuluje ji do tance a také sebe do hry na harmoniku. Rozpačité dobrodružství ukončuje katarzní návrat do safe space obou aktérů.
Odevzdaně a jakoby popaměti sbírá tanečník vzpomínky ze všech koutů prostoru, nechává tělo běžet na automat, spirálami prostupovat zažité zvenku dovnitř a rozpomenout se na potřebný rytmus.
Krátké setkání však uvolnilo vážnou atmosféru a tělo se odhodlá rozdat trochu energie, kterou dosud nasávalo. Opíjí se rytmem života, nechává se strhnout dynamikou pulzujícího tepu. Užívá si radost z rychlosti a inovací, zahlcuje jimi své póry. Končí vyčerpané a schoulené. Jen pomalu sbírá sílu, pozvolna obléká novou vrstvu a vrací se umírněně do koloběhu svého dechu.
Odevzdaně a jakoby popaměti sbírá tanečník vzpomínky ze všech koutů prostoru, nechává tělo běžet na automat, spirálami prostupovat zvenku zažité dovnitř a rozpomenout se na potřebný rytmus. Nehledá ztracené, přijímá nalezené. Již nereaguje na doprovod houslí, to ony zpívají skrze něj. Obnažují tělo tanečníka, které se opíjí vlastní zkušeností, podmaňuje si prostor samozřejmým flow. Jeho majitel se mu poprvé zcela oddá, křehký a zranitelný před pohledy diváků, zároveň pevně uzemněn s nezlomnou důvěrou v pohyb, který jej vede. Rituál končí smířením a uspokojením. Tanečníci v hledišti mu rozumějí a odnášejí si prožitek ve vlastních svalech i dechu.
Naše tělo není jen nástroj. Je to paměť a podstata tance. Filip Staněk v inscenaci Denser vyslovuje mnohé, co nelze vyslovit. V choreografickém tandemu s Václavem Kunešem a s hudebnicí Ester Grohovou alias expandcollapse se na scéně pokouší o zpověď tanečního těla. Je otázkou, nakolik jí nezasvěcení porozumí.
Psáno z premiéry 29. října 2026, Studio Maiselovka, Praha.
Denser
Choreografie: Václav Kuneš & Filip Staněk
Účinkují: Filip Staněk & expandcollapse
Hudba: expandcollapse (Ester Grohová)
Light design: Jan Mlčoch
Kostýmy: Olo Křížová
Scénografie: Hynek Dřízhal
Produkce: Marta Lajnerová, Anna Gazdíková
PR: Aneta Jochim, Klára Debnárová, Filip Tatoušek, 2media
Video: Tomáš Vlček
Foto: Pavel Hejný
Premiéra: 29.–30.–31. 10. 2026
