S dovolením, uvolněte místo! Třešeň přichází!
Na jevišti Divadla Duncan Centre dostalo 13. a 14. března 2007 prostor peckovité ovoce. Krásně červené, dužnaté, plné šťávy. A především s peckou. Rozdávalo se na talířích a chutnalo (byť to byl jen kompot). Pecky se sbíraly na hromádku.
Punku zdar a tomu divadelnímu zvlášť! Na festivalu nového divadla Malá inventura našel tento druh postmoderní nezávislosti své další vyjádření hned ve dvou představeních. Jejich motivace byla zcela rozdílná, stejně jako provedení, místo i divadelní žánr.
V Brně měl 19. a 20. ledna premiéru balet Spartakus. Jeho choreografem a režisérem je Jiří Kyselák, který chce diváky v představení zavést do antického světa a zahrnout jej emocemi i vyprovokovat k zamyšlení. Mnohého diváka ale vyprovokuje spíš k otázce, co tím chtěl vlastně básník, tedy choreograf, říct. Máme tu příběh, ale odvyprávěný trochu překotně, příběh, který také nijak nepřekračuje hranice svého žánru.
Jako kdyby odhrnula záclonku u své duše a nechala nás do ní nahlédnout. Jako kdyby se čas vrátil a ona byla zase malá holka. Jako když čteme tajný deník občas odkazující na situace, které jsou jasné jen zasvěceným. Tak působilo vystoupení významné belgické tanečnice Anny Teresy de Keersmaeker v divadle Archa.
Divadelní soubor PAP je jedním z mála uskupení svého druhu, které se hlásí k pohybovému divadlu a tanec, či spíše pohyb, bere jako složku pro divadlo velmi důležitou, ne-li nezbytně nutnou.
