Tělo v tanečním transu
Hold tělesným křivkám a čirému nadšení ze skupinové koordinace vzdalo také famózní show dragON forever od uměleckého tria STEAM ROOM. Tanečníci a choreografové Darío Barreto Damas, Aleksandar Georgiev a Zhana Pencheva se s Prahou o své umění podělili již potřetí. Nejnovější ze série tanečních performancí, inspirovaných čím dál populárnější kulturou dragu a nehierarchickou uměleckou spoluprací, vsadilo na 360stupňové hlediště – či spíše taneční parket. Za dunivých tónů univerzálního tanečního šlágru diváci vcházeli doprostřed tanečně pojaté módní přehlídky. Jak zaznělo již na workshopu s tvůrci den před představením, performeři od samého začátku existence kolektivu usilovali o nalezení způsobu, jak co nejlépe (a zároveň nenásilně) začlenit diváka do performance, aby si obě strany užily veřejné vystoupení stejnou měrou. Po celou dobu bezmála hodinových diskotékových rejdů tanečníci udržovali téměř nepřetržitý oční kontakt s přísedícími a některé z choreografických prvků a konstelací se odehrávaly v těsné blízkosti diváků – před nimi, s nimi a především pro ně.
Intenzivní pocit sounáležitosti, jako by všichni byli součástí jedné divoké party, byl umocněn pečlivým výběrem hudebního podkresu, opalescenčních kostýmů s flitry a v neposlední řadě dynamikou choreografie samotné, prozrazující výraznou inspiraci estetikou 70. a 80. let. Relativně omezený pohybový repertoár někdejších hvězd rocku a popu, sestavených převážně z efektních otoček a repetitivních tanečních sekvencí po diagonálách a obvodu parketu, díky upřímnému výrazu a ryzímu nasazení tanečníků ovšem nevyzněl ani zdaleka kýčovitě či parodicky, právě naopak. Nejsilnější efekt ovšem měla prostřední kontrastní část jinak hravé a svižné choreografie, kdy jako by se trojice popových div v elastických kostýmech ve ztemnělém sálu Divadla X10 proměnila na zpomalený záznam videoklipu – zkrátka scéna jako by vypadla z hudebního videoklipu, přehrávaného ve slow motion z prastaré kazety. Důkaz, že sdílená radost z upřímného prožití je radost dvojnásobná, se dostavil ve formě ohlušující odezvy publika, jež energii sympatického, energického a prazvláštně symbiotického tanečního tria vstřebalo beze zbytku.
Tělo v záchvatu rozkoše
Festivalové dny zakončilo nedělní uvedení rozpracovaného kusu s názvem Making Love, vytvořené zakládající členkou uměleckého kolektivu POCKETART. Tanečnice a performerka Sabina Bočková společně s hudebníkem Lukášem Palánem poprvé českému publiku představili potenciálně průlomový work-in-progress, který se zrodil během umělecké rezidence v rámci newyorské platformy Movement Research. Již roztomile (a úmyslně) tragikomický úvod vzbudil v divácích sympatie i zvědavost: Bočková zajíkavým polohlasem srdečně uvítala přítomné s tím, že se pár vybraným divákům stydlivě představila pod různými dívčími jmény, včetně toho svého. Téma trapnosti, studu a překonávání obojího pak dvojice v následujících 20 minutách ovšem rozpracovala daleko komplexněji.
Zhlédnout se v choreografii samotné se ukázalo být zejména pro přítomné ženy až dojemně snadné. Během relativně krátkého narativního oblouku opsaly končetiny, trup i mimika drobné tanečnice dokonalou kružnici bolestivé slasti a slastné bolesti, spojené s ženským sexuálním i duševním uspokojením. Zacyklení navenek nepříliš okázalých pohybů, jež jsou pro lidské pokolení ty nejpřirozenější a nejintuitivnější, působilo performativně, a přitom zcela opravdově, i když ne naturalisticky. Extatické, chtivé, až orgasmické vlnění boků a pánve díky obdivuhodně citlivé stylizaci nenabylo vilnou či přehnaně exhibicionistickou povahu – i když k tomu v několika momentech mělo, pravda, blízko. I zde oční kontakt s hledištěm, respektive jeho výrazné omezení, sehrálo zásadní roli. Bočková se přitom v životem tepající choreografii, jež ponechala představivosti právě tak akorát, nebála jít ani do extrémně blízké proximity k divákům sedících na zemi ze tří stran prostoru patřícího jí a jejím fantaziím. Tři čtvrtiny celkového času přitom performerka strávila vleže, v sedě či ve fluidních polohách kdesi mezi tím.
K vidění ale zdaleka nebyla jen láska tělesná. Křečovité pokroucení prstů u nohou i rukou, střídavě se stahující a povolující svaly v obličeji a oči obracející se v sloup navozovaly klasické obrazy svatých mučednic a dávaly tušit daleko niternější prožitek. Pomyslné vyvrcholení performance obstaral jako shůry znějící andělský zpěv, který dotvořil až nábožnou atmosféru, jež v místnosti postupně zavládla. Nelze při tom opomenout Palánův nenápadně poutavý doprovod na elektrickou kytaru, loop a syntetizér, který dodal výbušné performanci životadárný tep. Hovořit o skutečném průlomu by bylo předčasné, jedná se o prozatím rozpracovaný tvar. Samotná prezentovaná myšlenka, poslání i zárodky konkrétních choreografických a režijně-dramaturgických řešení nicméně skýtají – stejně jako ženské vyvrcholení – nepřeberné množství způsobů, jak dojít k uspokojivému výsledku. A podaří-li se propojit zatím neukotvené koncepty s tím správným provedením, mohlo by se jednat o choreograficky i společensky skutečně zásadní dílo. Nezbývá než doufat, že snažení vytrvá.
Letošní 11. ročník mezinárodní přehlídky progresivních scénických prací na pomezí tance a divadla se v desetidenním rozsahu uskutečnil letos teprve podruhé, a snad se toto rozšíření stane novou tradicí. Z divácké účasti jak na akcích samotných, tak na doprovodných workshopech je zřejmé, že si své příznivce v rámci profesionálních tanečně-divadelních kruhů během let našel a postupně vychoval. Alespoň na chvíli tak dal vzniknout dočasné umělecké mikro-komunitě, jejíž rozmanité tvůrčí procesy i zdroje inspirace měly možnost na okamžik splynout v jeden barvitý celek. Ovšem jakkoli je myšlenka sdílení a vzájemné podpory krásná, potvrzuje také fakt, že dosah festivalu zatím nemíří příliš daleko za „své“ ověřené kruhy. Již ze samotného výběru uvedených kusů vyplývá, že festival zná své skalní publikum možná až příliš dobře. Jinak řečeno, přesvědčuje již přesvědčené. Otázkou totiž je, jestli již tak nestandardně tolerantní, kulturně vzdělané a obecně „alternativně“ naladěné diváky mohlo z letošního programu ještě vůbec něco skutečně překvapit. A na tom není nic špatného, jen se to zdá z hlediska dlouhodobých cílů či hlubšího poselství takovéto akce škoda. Ano, rozšíření povědomí mimo již zavedené kolektivy by nutně znamenalo ústupky, přehodnocení finančních prostředků i daleko náročnější reklamní kampaň, ale za pokus by to rozhodně stálo. A kdo ví, třeba bychom pak jako společnost začali o všech tělech – ať už migrujících, traumatizovaných, tabuizovaných nebo těhotných – přemýšlet s ohleduplností, jakou si právem zaslouží.
Psáno z festivalu Bazaar, 27.–30. března 2025.
Lush Blast
Choreografie: Dorota Michalak, Alica Minar
Tvorba a performance: Dorota Michalak, Alica Minar, Breeanne Saxton, Ola Zielińska.
Hudba: Ola Zielińska, Vi Huyen Tranová
Dramaturgie: Maikon K
Scénografie: Natálie Rajnišová
Světelný design: Raquel Rosildete, Teres Bartůňková
Produkce: Dorota Michalak, Alica Minar & kol.
Partneři: Studio Alta v Praze (CZ), Bazaar Festival v Praze (CZ), Teatrul Andrei Muresan ve Sfantu Gheorghe (RO), Hellerau v Drážďanech (DE)
Bodies in Progress (Extended)
Kurátorský tým: Martina Hajdyla Lacová, Alexandra Cihanská Machová, Lucia Kašiarová, Maja Hriešik, Natálie Rajnišová, Jiří Hajdyla
Produkce: ME-SA / Adéla Lipavská
Tvorba a performance: Karolína Maštalířová, Tereza Svobodová, Clara Federica Crescini, Michaela Stará, Lenka Gregarová, Anežka Kalivodová, Tereza Richtrová, Zuzana Sceránková a Ivana Atanasova
dragON forever
Choreografie a performance: STEAM ROOM (Darío Barreto Damas, Aleksandar Georgiev, Zhana Pencheva)
Hudba: Tsvetan Momchilov
Kostýmy, scéna: Mihaela Dobreva
Světelný design: Grace Morales
Práce na videu: Nataliya Sidorenko
Grafický design: Gjorgji Despodov
Produkce: STEAM ROOM, Garage Collective
Koprodukce: Köttinspektionen Dans, MDT Moderna Dansteatern
Making Love
Koncept, choreografie, interpretace: Sabina Bočková
Hudba: Lukáš Palán
Scénografie: Simona Gottierová
Světelný design: Dano Kozlík
Dramaturgická spolupráce: Viktor Černický, Jazmína Piktorová
Mentoring: Carolina Arandia
Produkční manažerka/booking: Anna Gazdíková
Produkce: POCKETART collective
Partneři: REZI.DANCE Komařice, CO.LABS Brno, Jatka78, Womenopedia/ArtFarm České Budějovice EHMK 2028, Bazaar Festival, Movement Research
.jpg)
