August Bournonville, otec stvořitel dánského baletu
Otcem amerického baletu je George Balanchine, ruskou tradici si přivlastnil Marius Petipa, Italové za vše vděčí Carlu Blasisovi a později Enricovi Cecchettimu. V Dánsku mají Augusta Bournonvilla.
celkem 8 textů
La Sylphide rozpačitá i roztomilá
Poslední premiérou letošní sezóny se pro Balet Národního divadla v Praze stala poněkud nečekaně romantická La Sylphide. Titul, který vystřídal původně zamýšlený program složený z děl George Balanchina Who Cares? a Brahms – Schönberg Quartet.
Inzerce
La Sylphide – premiéra Baletu Národního divadla
Balet La Sylphide líčí příběh mladíka Jamese, jehož mysl je rozpolcená. Ačkoli zbožňuje svou nastávající dívku, touží po jiném světě. A víla-sylfida přichází, stává se neuchopitelným symbolem jeho snů. Jenže víly nelze polapit.
S Johanem Kobborgem nejen o jeho osudovém baletu La Sylphide: „Madge bych tančil klidně každý den“
Johan Kobborg, dlouholetý první sólista Královského baletu v Dánsku, a především v Londýně, tráví poslední týdny v Praze, kde s Baletem Národního divadla připravuje svou inscenaci La Sylphide dle romantického odkazu Augusta Bournonvilla.
La Sylphide – Bournonvillova rozkošná skotská romantika
Anglický národní balet ve své online aktivitě, zdá se, nehodlá polevit ani s končící sezónou a nadále uvádí záznamy představení v rámci svého youtube kanálu.
La Sylphide aneb Nevadnoucí krása romantického baletu
La Sylphide aneb Nevadnoucí krása romantického baletu
La Sylphide ani Napoli do muzea nepatří
O tom se mohli přesvědčit návštěvníci obou premiér baletního večera v Národním divadle. Balet La Sylphide (Sylfida) a třetí jednání z baletu Napoli (Neapol) Augusta Bournonvilla přijel do Prahy nastudovat se svými asistenty osobně ředitel Královského dánského baletu Frank Andersen a pečlivá příprava se maximálně zúročila. A přestože první kus se datuje do roku 1836 a druhý 1842, přestože choreografie zůstává – dle slov inscenátora – na 95 procent stejná a scéna vychází z toho nejtradičnějšího pojetí, je v představení život a myslím, že se stěží najde někdo, kdo by si o něm troufl mluvit jako o muzeálním kousku.