Nedělají chyby, jsou stoprocentně objektivní, se svými texty vždy naprosto spokojení. Recenze píší na počkání a během představení jim neunikne ani párající se nitka na kostýmu tanečníka v zadní řadě.
Únorové pondělní ráno. Zvoní telefon. Ze sluchátka se ozve: „Slečna kritička jistého zpravodajského média? Tady ředitelka nejmenovaného divadla. Dovolte mi se vám osobně omluvit za to, že vám náš choreograf rozmazal psí hovno po obličeji.“
V květnu roku 2021 vyšel první text Barbory Etlíkové na nově založeném blogu Podhoubí. Zcela razantně se na nových webových stránkách odklonila od tendencí, které českou divadelní kritiku charakterizují.
Opět si vypomůžu citátem, tentokrát Zdeňka Hořínka z jeho článku Kritický paradox...
Tento obsáhlý úvod je z mého pohledu nutný pro pochopení posunu funkce divadelní kritiky.
Před jistou dobou jsem dělal rozhovor pro odborné divadelní periodikum SAD...
Ninka
Tak to mně se La Syphide moc líbila, nechápu kritiku....La Sylphide rozpačitá i roztomilá