Margarita Pleškova

Baletní soubor v Ústí nad Labem se rozhodl pro riskantní krok, když do svého repertoáru zařadil Spící krasavici. 

Louskáček hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského, poprvé inscenovaný koncem 19. století, je balet, který se ve světě i v České republice dočkal již nespočtu jak osobitých, tak tradičnějších zpracování.

V Ústí nad Labem se chystal premiérový večer zaslíbený lásce, v podobě severského fatalismu i jižanské vášně. Při druhé generální zkoušce děl Peer Gynt a Carmen choreografky Mariky Hanušové, v atmosféře posledních úprav a napětí před premiérou, jsem vyzpovídala šéfku baletu Margaritu Pleškovou.

Sleduji vývoj tohoto baletního souboru dlouhá léta nejen jako divák, ale také jako choreograf. Uvedl jsem s ním premiéru Romea a Julie či Chopina.

Nebo také pocta Michailu Fokinovi. I tak by mohl klidně znít podtitul novinky, kterou si pro baletumilovné publikum v Ústí nad Labem přichystala dramaturgie tamějšího baletního souboru. 

Když se 28. června 1841 v pařížském Salle Le Peletier poprvé zavřela opona za účinkujícími v čele s Carlottou Grisi a Lucienem Petipou, kteří se publiku představili ve zbrusu novém baletu s názvem Giselle, dalo se již z nadšené odezvy publika tušit, že se právě zrodil skutečný hit. A čas jim dal za pravdu.