Miřenka Čechová a Radim Vizváry po deseti letech spolu na jevišti

V roce 2013 Miřenka Čechová a Radim Vizváry naplnili třikrát za sebou Atlas Theatre ve Washingtonu, dvakrát o nich napsal deník Washington Post a získali mnoho pochvalných uznání od odborníků z přední americké scény. To vše díky uvedení speciální upravené verze Dark Trilogy pod názvem Light in a Darkness (Smrt Markýze de Sade / Dante).

„Prokofjev řekl, že mrtví nedokáží tančit, když slovně vyjádřil pochyby nad závěrem svého baletu Romeo a Julie. Ale zřejmě netušil, o čem hovoří.“
                                                                     – Sarah Kaufman (Washington Post)

Deset let poté přichází performeři s remakem Light in the Darkness, jenž vychází z původního obsahově strhujícího třídílného konceptu Dark Trilogy. Nově kloubí dvě ze tří představení – On the Dark Road – Smrt Markýze de Sade a Dante – Light in a Darkness – v jeden spektakulární celek, který je spojením fyzického divadla, nové pantomimy, současného tance, barokní hudby a výtvarna. „Nový koncept Light in the Darkness je současným pohledem na dílo, které se odehrálo naposledy před deseti lety a proměňuje se skrze současnou dramaturgii a úhly pohledu, které jsme spolu s Radimem nasbírali za několik samostatných let v roli režisérů, choreografů a autorů,“ přibližuje Miřenka Čechová.

Ze snů a imaginací vystavěný příběh On the Dark Road – Smrt Markýze de Sade byl prvním společným dílem Čechové a Vizváryho, kterým v roce 2007 definovali žánr physical mime, inspirovaný japonským tancem butoh, tělesným mimem Etiennem Decrouxem a prvky současného tance. Divák je v příběhu uveden do jakési fiktivní obrazárny hříchů, v níž se objevují a zase ztrácejí jednotlivé obrazy smrti. Jedna imaginace ukončuje a rozvíjí další imaginaci a příběh existuje pouze v samotném procesu rozvíjení. „V tomto prvním společném díle jsme s Radimem využili naše divadelní kořeny, on se na chvíli navrací do role loutkáře a já pro změnu do loutky tančící na špičkách. Významným požadavkem, s nímž pracujeme, je divákova individuální představivost a zkušenost,“ říká Miřenka Čechová. Dekadentní až rouhačskou poetiku s prvky fyzického a mimického divadla rozvíjí projekt Dante, jehož předobrazem je Danteho Peklo. Na scéně se tak objevuje láska vášnivá, hříšná, ďábelská.

Stejně jako na předchozích částech se i na remaku režijně podílel Petr Boháč. O výtvarnou stránku, tedy scénu a kostýmy, se postarala Petra Vlachynská. Výrazný podíl na výtvarných obrazech má světelný design Martina Špetlíka.

Zdroj: Tantehorse