Zuzana Rafajová

Zuzana Rafajová

MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.
Pochází z Valašského Meziříčí, vystudovala Masarykovo gymnázium ve Vsetíně, kde také třináct let navštěvovala taneční obor Základní umělecké školy. Po maturitě nastoupila na pražskou HAMU, v oboru taneční věda zde získala v roce 2019 doktorský titul (disertační práce Obnovování tradičních baletů - východiska, možnosti, postupy; obhajoba červen 2019).
Zabývá se především historií jevištního tance 19. století a odkazem romantického a postromantického repertoáru, dále se věnuje studiu tanečních notací téhož období, zejména pak systému Vladimira Stěpanova (poprvé publikován v L'Alphabet des Mouvements du Corps Humain, Paris 1892) a jeho použití v divadelní praxi. V rámci přípravy disertační práce a následných dalších rešerší absolvovala dvakrát měsíční pobyt v Houghton Library Harvardovy univerzity v Bostonu, kde studovala materiály tzv. Sergeyev Collection obsahující hudební a choreografické notace baletů repertoáru carského Mariinského divadla z přelomu 19. a 20. století.
Působí jako publicista na webech Taneční aktuality a Opera Plus, příležitostně rovněž v časopisech Hudební rozhledy a Živá hudba. Spolupracovala na programových brožurách Baletu Národního divadla (např. Timeless, Phoenix, Oněgin,  Forsythe/Clug/McGregor, bpm, Tramvaj do stanice Touha) a Baletu Národního divadla moravskoslezského (např. Le Corsaire, Carmen, Coppélia, Louskáček - Vánoční koleda), dále např. s Českým rozhlasem a Českou televizí. Je pedagožkou konzervatoře Duncan centre a přednáší na Katedře tance HAMU. Pravidelně se účastní odborných konferencí (např. European Association for Dance History, AIRDanza).

 


Texty autora

Fourteen Days aneb Co všechno se dá stihnout za dva týdny

Pokud bychom měli vyjmenovat některá klišé dnešní doby, s největší pravděpodobností bychom se dopracovali k nářkům na její rychlost, nedostatek času, často pouze domnělý, a rovněž by někde v diskurzu zaznělo v posledních letech tolik oblíbené slovo výzva.

Drumming live – Nevtíravá paralela lidského údělu

Mnoho světových baletních souborů sestavuje skladbu své sezony tzv. blokovým systémem. To znamená, že jeden titul se odehraje ve vysoké koncentraci během několika týdnů a poté přijde řada na jiný. Je-li soubor dostatečně početný a disponuje-li nadto vícero scénami, na nichž je možné hrát, otevírá se mu příležitost k uvedení dvou titulů zároveň.

La Sylphide v pařížské Opeře

Mluvíme-li o baletním romantismu, na mysl většině lidí vytane titul Giselle z roku 1841, jedna z neoddiskutovatelných perel repertoáru poloviny 19. století. Byla to ale La Sylphide uvedená o devět let dříve, která na scénu s konečnou platností přivedla snový, nepoznaný svět nehmotných víl a přízraků.

Balanchinovy Drahokamy padesátileté

Po nedávném Snu noci svatojánské přinesly živé přenosy do českých kin další z baletů choreografa George Balanchina. Tentokrát šlo o jeden z jeho nejslavnějších počinů, Drahokamy, první celovečerní abstraktní balet, jenž byl vytvořen pro New York City Ballet v roce 1967.

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE