Lucie Burešová

Jsme-li svázáni, toužíme se osvobodit, jakmile se nám podaří oprostit se od svazujícího pouta, jsme zmatení a zranitelní. Svět není stvořen pro jednoho, být sám je těžší, než si většina lidí dokáže představit.

Jsme-li svázáni, toužíme se osvobodit, jakmile se nám podaří oprostit se od svazujícího pouta, jsme zmatení a zranitelní. Svět není stvořen pro jednoho, být sám je těžší, než si většina lidí dokáže představit.

I ten největší rebel má někdy romantické sny aneb Experiment experimentátora

I ten největší rebel má někdy romantické sny aneb Experiment experimentátora

V sobotu 22. dubna měli Pražané opět možnost přičichnout k jednomu ze žhavých současných trendů evropského divadla – „fyzickému divadlu“ – v jeho nejpřesvědčivější podobě. Mezinárodně uznávaná skupina Teatro Novogo Fronta, která se tímto žánrem zabývá již 15 let a svá představení zasvětila experimentům s tělem herce v prostoru, se stala nedílnou součástí kulturní Prahy, jejího mladého, odvážného a vyzývavého hlasu.

V sobotu 22. dubna měli Pražané opět možnost přičichnout k jednomu ze žhavých současných trendů evropského divadla – „fyzickému divadlu“ – v jeho nejpřesvědčivější podobě. Mezinárodně uznávaná skupina Teatro Novogo Fronta, která se tímto žánrem zabývá již 15 let a svá představení zasvětila experimentům s tělem herce v prostoru, se stala nedílnou součástí kulturní Prahy, jejího mladého, odvážného a vyzývavého hlasu.

Ve své nové choreografii In-finito se choreografka Věrka Ondrašíková zaměřila na nezadržitelnou uspěchanost dnešní doby, která nás vtahuje do svého věčně se točícího soukolí a nedovoluje jedinci na chvíli si vydechnout. Jsou to jiní lidé, kteří určují naše tempo. Podmínkou přežít je přizpůsobit se, potlačit sám sebe a hrát roli určenou ostatními. A tak se soukolí stále točí a jednotlivá kolečka jej jen odevzdaně roztáčejí rychleji a rychleji.

Ve své nové choreografii In-finito se choreografka Věrka Ondrašíková zaměřila na nezadržitelnou uspěchanost dnešní doby, která nás vtahuje do svého věčně se točícího soukolí a nedovoluje jedinci na chvíli si vydechnout. Jsou to jiní lidé, kteří určují naše tempo. Podmínkou přežít je přizpůsobit se, potlačit sám sebe a hrát roli určenou ostatními. A tak se soukolí stále točí a jednotlivá kolečka jej jen odevzdaně roztáčejí rychleji a rychleji.

Nová inscenace Ondřeje Lipovského Gorillas s prozíravým podtitulem „divadelní kastrace“ by se jistě nemusela stydět ani za účast na (bohužel prozatím pouze filmovém) Festivalu otrlého diváka. Ne sice z důvodu krvavé či brutální tematiky, drásající všechny smysly, ale spíše z náročnosti snahy pochopit hlubokou tematiku díla, zatěžující především oční víčka.

Nová inscenace Ondřeje Lipovského Gorillas s prozíravým podtitulem „divadelní kastrace“ by se jistě nemusela stydět ani za účast na (bohužel prozatím pouze filmovém) Festivalu otrlého diváka. Ne sice z důvodu krvavé či brutální tematiky, drásající všechny smysly, ale spíše z náročnosti snahy pochopit hlubokou tematiku díla, zatěžující především oční víčka.