Fotosyntéza Keiičiho Tahary – Zapsáno v těle Mina Tanaky
Národní galerie v Praze hostí ve období 17. března - 27. srpna 2017 unikátní výstavu fotografií Keiičiho Tahary Fotosyntéza. Jejich námětem je vztah těla a světla.
Národní galerie v Praze hostí ve období 17. března - 27. srpna 2017 unikátní výstavu fotografií Keiičiho Tahary Fotosyntéza. Jejich námětem je vztah těla a světla.
Režisér, dramaturg a produkční Ewan McLaren je uměleckým ředitelem festivalu Bazaar, jehož třetí ročník proběhne 17.–19. března 2017 v Alfredu ve dvoře, Studiu Alta a Studiu Hrdinů.
Do kavárny Divadla Hybernia jsem přišla o něco dříve, než jsme se s Liborem Vaculíkem domluvili. Přišel načas a hned se ptal, zda nečekám dlouho.
Veselá pohybová hříčka o tom, jaké to je, když věci v životě nevycházejí, jak by měly, ale zároveň i o tom, že alternativy jsou vlastně také fajn.
Ivanu Kloubkovou znám hodně dlouho. Při příležitosti jejího životního jubilea jsme se sešly u kávy, probraly přitom její taneční život od počátku a došlo i na současné taneční dění.
Do černočerné tmy zní dvojjazyčně krátké verše Eugèna Guillevice. O větru, o vzduchu. O překážkách. „Je nutné se tam třít, je nutné se tam plazit. Jako dešťovka.“
Marc Brillant začal spolupracovat se souborem Cirk La Putyka již v roce 2012 a odtud ho můžete znát z inscenace Risk.
V současné době můžeme v divadlech vídat mnoho titulů inspirovaných dílem či životem Franze Kafky, i když většina z nich vzniká na půdě činoherních souborů.
„V době, kdy reprezentanti mnoha zemí v zájmu politického byznysu pohrdají otázkami základních lidských práv, se ptáme: ‚Kdo jsou ti obyčejní lidé, v jejichž jménu své čachry dělají?‘ “
Čas neuvěřitelně rychle běží a nechce se věřit, že je to už deset let, co se Nataša Novotná a Václav Kuneš navrátili domů a založili vlastní soubor, jehož název odkazuje k předvolbě volání ze zahraničí do České republiky – a k tomuto číslu je přidáno prosté „people“.
V předvánočním čase, v neděli 18. prosince 2016, se konalo v Divadle Archa představení Destinations of the Stone slavného japonského tanečníka Mina Tanaky, který se stal pro Prahu živoucí legendou a prvním představitelem expresivního tanečního stylu butó, a pro Archu i jakýmsi patronem taneční avantgardy, když jí zasvětil rituál při znovuotevření po pražských podvodních v roce 2003 či přijal pozvání k předloňským oslavám dvaceti let.
Festival tanečních filmů představil 21. října 2016 ve Studiu Alta večer filmových Intermezz zaměřených na žánr dance for camera.
Tanečník baletu Národního divadla
Dobrý den,moc se omlouvám, ale žádný email mi bohužel nepřišel. Můžete mi ho prosím přeposlat.
Moc děkuji a pěkný…
Bojkot jako od Fica. Balet Národního divadla nechápe, jak fungují média