Poslední zářijovou neděli se pražské kulturní centrum Žižkostel stalo dětským hřištěm pro dospělé. Spolky Mind Move a CreWcollective uvedly performanci Jen si to tu trochu…, v níž čtveřice matek umělkyň „hovoří o dětech bez dětí“ s mateřskou láskou i kousavým humorem.
Možná se mi to jen zdá, ale v současné době nabírá téma toxických vztahů a manipulativního chování na pozornosti. Vyskytuje se v mediálním prostoru, v příspěvcích na sociálních sítích a proniká i do uměleckých počinů.
Když někdo dokáže v rámci krátkého večerního představení na jevišti i v hledišti vytvořit nezaměnitelnou a naprosto strhující energii, postačí (vágně řečeno) v podstatě jen ona, coby tmel držící jevištní celek pohromadě.
Pátý ročník festivalu, pořádaného platformou pro mladé queer umělce PiNKBUS, skončil (20. 9. – 23. 9. 2025).
Spolek Fosilie, tvořený absolventkami Konzervatoře Duncan centre Janou Látalovou, Martou Trpišovskou a Leou Švejdovou, spolu s hudebníky otevřel etnologicky i pohybově zajímavé téma profesionálních truchličů.
Trénink. Píle. Strach ze zranění. Touha po úspěchu. Sláva. Jsou toto slova, která popisují každodenní život umělce/artisty, nebo vrcholového sportovce?
