DOT504 – Manson (Pavel Mašek, Lenka Vagnerová).
Česká taneční platforma uváděla každý den v pět, sedm a v devět hodin večer jeden z vybraných projektů. 11. dubna 2013 ji zahájila inscenace Manson, na níž spolupracovali Lenka Vágnerová, Pavel Mašek a Irina Andreeva. Dílo pojednává o psychické rozpolcenosti muže, který hledá sám sebe. Krade myšlenky svým obětím, a zároveň je obětí i sám. Krvelačnost je přítomna v každém momentu, jenž se v choreografii objeví. Divák strnule zírá na běsnění a zvrhlé choutky onoho muže, jemuž nikdy nebyla prokázána vina. Jinak působivé dílo, o jehož premiéře v únoru 2012 podrobněji pojednává Kristina Durczaková v recenzi Spolupráce na ostří nože - TNF a DOT504 na téma Manson zde, ztratilo na své síle zejména kvůli novému obsazení, které pokulhávalo za vizuální i hudební složkou díla.
Skupina VerTeDance se představila v Simulante Bande; jsou to dva světy – jeden spoutaný zdánlivou nemohoucností a druhý naopak až přespříliš svobodný, bez hranic. Simulante Bande nám připomíná, že malichernost lidských problémů je někdy úsměvná. To, že Simulante Bande rozhodně není bandou simulantů píše také Daniela Zilvarová v recenzi zde.
Následoval Orbis Pictus choreografů Michala Záhory a Lenky Bartůňkové. Spiritualita a energie vytváří z tohoto tanečního kusu něco výjimečného. Odhaluje historii lidstva, jeho boj i vítězství. Mýticky živelné obrazy se proměňují v obrazy biblické vážnosti či v obrazy antické tělesné vznešenosti a urozenosti. Ve výpovědi interpretů je jakési podprahové sdělení o stavu člověka a jeho mysli. Magická atmosféra vytváří vizuálně podmanivou kreaci, jež byla umocněna vynikajícími interprety Michalem Záhorou a Dagmarou Chaloupkovou, která vystřídala Lenku Bartůňkovou tančící v listopadové premiéře (více o premiérovém představení zde).
Druhý den 12. dubna 2013 započal kus Pisum Sativum choreografky Karine Ponties spolu s účinkujícími studenty Ateliéru klaunské, scénické a filmové tvorby JAMU v Brně. Tento projekt vznikal na základě úzké spolupráce čtyř výtvarníků a deseti performerů, kteří se zabývali tématem metamorfóz lidského těla. Dílo přineslo na jeviště téma skupiny, proti níž stojí jednotlivec; jeho odloučení a následné vyloučení z kolektivu. Pojícím motivem zde byla animalita.
Zcela odlišnou energii a práci s tělem přineslo sólové představení One Step Before the Fall, na kterém se podíleli Spitfire Company&DAMÚZA&Markéta Vacovská a Lenka Dusilová. Ze spolupráce profesionálních umělců vzniklo velice kompaktní dílo, které je jakousi psychologickou studií boxera těsně před vkročením do ringu. Úzká spolupráce mezi Lenkou Dusilovou a Markétou Vacovskou vytváří atmosféru plnou napětí a očekávání. One Step Before the Fall je ojedinělou inscenací, která diváka vtáhne do děje a žije s ní až do úplného konce, jak podrobněji pojednává také Lucie Břinková zde.
Poslední představení Kolik váží vaše touha? z dílny VerTeDance bylo oceněno již na předchozím ročníku Taneční inscenací roku. Čtyři vynikající tanečnice si pohrávají s očekáváním diváků, kteří jsou již při příchodu dotázáni, aby zvážili na váze svou touhu. Humorné, občas parodické představení nám ukazuje ženu ve všech jejích proměnách. O premiéře v prosinci 2011 si můžete přečíst zde.
Třetí den 13. dubna 2013 bylo uvedeno představení Much More Than Nothing taneční skupiny ME-SA ve spolupráci se slovenskými choreografy Peterem Šavelem a Stano Dobákem. Choreografie přichází s myšlenkou manipulace. Objevuje se groteskní postava technika, který ovládá nejen hudbu s lahví piva v ruce. Má moc nad všemi tanečníky, ovlivňuje jejich životy, jejich rozhodnutí. Choreografie zpracovává také tématiku věčného česko-slovenského „škádlení“. Projekt byl vybrán mezinárodní sítí Aerowaves jako jedno z dvaceti prioritních představení pro rok 2013 (recenze zde).
Andrea Miltnerová, britská tanečnice českého původu, představila autorské představení Tanec magnetické balerínky. Minimalismus ve své dokonalé podobě umožňuje divákovi užívat si čistou energii pohybu spolu s citlivým světelným designem Jana Komárka. Tento projekt byl také zařazen mezinárodní sítí Aerowaves mezi dvacet prioritních představení roku a více o něm píše Zuzana Smugalová zde.
Poslední choreografií večera byla S/he Is Nancy Joe Miřenky Čechové. Choreografka zpracovává téma identity a odcizení ve vlastním těle. Tělo samotné Čechové je pastvou pro oči, divák pozoruje se zaujetím nejen perfektní technickou vybavenost, ale i dech beroucí kvalitu tělesné výpovědi. Poslední den 14. dubna zahájil 13. měsíc/Requiem za Bruna Schulze v kooperaci Spitfire Company s Warsaw Mime Centre. Rozporuplné představení, které budete milovat anebo nenávidět. Provokuje surovostí, scénou, texty, kostýmy, rekvizitami, nahotou, střelbou, zkrátka naprosto vším, co se v něm objeví. Snaží se šokovat, probudit emoce, nechce nechat diváka jen pasivně sedět. Nemohu říci, že kus byl nejlepším z celé přehlídky, nicméně rozpoutal živou a plodnou diskuzi mezi diváky. (Za dech beroucí označila inscenaci Daniela Zilvarová ve své recenzi Spitfire Company koketující s Bruno Schulzem zde)
Kontroverznost díla Spitfire Company byla znásobena následným uvedením choreografie Wind-Up tanečního uskupení 420PEOPLE v čele s Václavem Kunešem a Natašou Novotnou. Absolutně odlišná práce s pohybem, tělem i myšlenkami. Vše bylo hladké, plynulé, bez jediného zaváhání; divák nebyl ve vytržení, jen přihlížel ladně se pohybujícím tělům na jevišti. Divák nedostal prostor pro vlastní představivost; vše bylo řečeno. (O inscenaci více zde.)
Na závěr dramaturgie zařadila taneční „bombu“ sezóny Jezdci choreografky Lenky Vágnerové&Company. Lenka Vágnerová bezesporu přináší do českého prostředí nové vnímání pohybu. Divák je zaskočen řešením situací, pohybovým materiálem a žasne nad ustavičnou plynulostí pohybu. Vynikající interpreti, nápaditá scéna i hudba vytvářejí z tohoto díla velkého aspiranta na Taneční inscenaci roku. Na její výjimečnost upozorňuje i Helena Kazárová zde) V rámci České taneční platformy upozornil John Ashword na skutečnost, že české taneční scéně vládnou spíše výrazné osobnosti, než velké soubory. Výrazová i pohybová kvalita zejména českých tanečnic (méně častěji tanečníků) je výjimečná a dokazuje, že Česká republika má světu co říci. Cenu diváka pro letošní rok získala inscenace Simulante Bande od skupiny VerTeDance.
Na ocenění Taneční inscenace roku byly nominovány následující inscenace:
Jezdci (Lenka Vágnerová&Company)
Much More Than Nothing (ME-SA&Peter Šavel&Stano Dobák)
One Step Before the Fall (Spitfire Comp.&DAMÚZA&Markéta Vacovská, Lenka Dusilová)
Pisum Sativum (JAMU Brno & Karine Ponties)
Tanec magnetické balerínky (Andrea Miltnerová)
Na ocenění Tanečník/Tanečnice roku byli nominováni:
Miřenka Čechová
Tomáš Červinka
Václav Kuneš
Andrea Opavská
Markéta Vacovská
Na Cenu za nejlepší světelný design byli nominováni:
Jan Komárek (za dílo Tanec magnetické balerínky)
Michal Kříž (za dílo Manson a spolupráci na světelném designu se španělským designérem Davidem Alcortou Ruíz pro dílo Jezdci)
Martin Špetlík (za dílo One Step Before the Fall).
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?