sloupky

Festival trapnosti, i tak by se dala nazvat situace, která v uplynulých týdnech v souvislosti se současnými opatřeními okolo COVIDu-19 prolétla mediálním prostorem.

Zprávy posledních dní nejsou zrovna pozitivní. Aktuální situace má ale kromě těch negativních stránek, které se skloňují v médiích dnes a denně, i ty pozitivní.

I vloni jsem, jako každý rok, odjel na vánoční svátky za svou ženou do Monaka. Tančí v tamním baletním souboru a bramborový salát jsem chystal já, v tomto období totiž pravidelně zkoušejí novou premiéru.

Jestliže na české taneční scéně poslední dobou velmi silně rezonují četné výměny názorů na nejrůznějších serverech včetně TA, taneční publicisté a kritici se nenudí ani mimo ně.

Tento sloupek píšu zčásti jako reakci na probíhající diskurs o problémech, které narůstají v komunitě našeho profesionálního tance a zejména v baletních souborech...

Nebaví mě sledovat sport. Mistrovské utkání v komentářích, které se nedávno odehrálo na Facebooku, jsem ale hltal s napětím. 

Patrně se vám také stalo, že stojíte v galerii či muzeu moderního umění před obrazem a prezentované artefakty představují náhodné stříkance barvy

Po loňském období temna plném despektu ke kultuře z jejího ministerského stolce se i sebemenší světluška jeví jako záblesk naděje.

Existuje mnoho definic kultury, od té širší, zahrnující systém chování, jež si člověk osvojuje jako člen společnosti, po ten užší, vymezující tvůrčí činnosti v podobách scénických, literárních či výtvarných.

Na předsevzetí nevěřím. Proč? Mnoho lidí si v novoroční, alkoholem opojené euforii vysní metu dalece přesahující jejich možnosti a následně jí nemohou dosáhnout. 

​Českou politickou scénou hýbe nejedna aféra a pozadu nezůstává ani scéna taneční. Minulý týden se s definitivní platností potvrdilo, že Studio Alta ukončí působnost ve stávajících prostorách v Holešovicích.

Vstavač je rozsáhlý druh rostlin z čeledi vstavačovitých. Znám vstavače vojenského, vstavače kukačku, vstavače nachového...

Možná to taky znáte: premiérový večer, v publiku rodina, přátelé, kolegové, bývalí spolužáci. Padesát minut se snažíte zorientovat se v dění na scéně, rozluštit symboly, pochopit...

Již mnoho týdnů plní český mediální prostor připomínky 17. listopadu 1989, data symbolizujícího změnu režimu, nástup svobody a demokracie. 

Když do redakce dorazila reakce Petera Šavela na recenzi jeho inscenace, měl jsem velkou radost. Znamenalo to, že si text nejenom přečetl, ale také že ho vyprovokoval k reakci.