sloupky

Facebook a Instagram se staly nedílnou součástí našich životů, a pokud jde o marketing, jsou dnes jedním z jeho nejmocnějších nástrojů. 

Období konce roku bývá dobrým důvodem pro návštěvu divadel či koncertů. Letos ovšem máme za sebou velmi jiné Vánoce a přítomnost diváků v hledišti se momentálně jeví jako sci-fi. 

Humor, zvláště ten satirický, je v našich krajích zakořeněný stejně tak silně jako třeba věčné klevetění. Ovšem nyní nastávají komediantům opravdu těžké časy, protože jim do řemesla začali fušovat, zdá se, nepřekonatelní konkurenti – politici.

Jedním z patologických jevů dnešní společnosti je přehnaná činorodost. Spolu s ní se pak dostavují výčitky nedostatečné produktivity a perfekce ve všech oblastech života.

Minulý týden byla zavedena distanční výuka na vysokých a středních školách a tento týden omezeny veškeré kulturní akce. 

Vždycky jsem rád zlobil starší kolegy tím, že jsem na nakopnutí „zlom vaz“ před představením odpovídal „díky“. To je totiž v divadelním světě od nepaměti zakázáno.

Poslední červnové dny by za běžných okolností signalizovaly konec sezony a dlouho očekávaný odpočinek. Letos ale bylo vše jinak.

Ve sloupku z předminulého týdne se jeho autorka pozastavila nad samozřejmostí, s jakou performativní umění přistoupila ke sdílení obsahu svých inscenací zdarma ve virtuálním prostoru.

„Nechce se ti napsat sloupek o tanci a rouškách?“ zeptal se mě před časem šéfredaktor Tanečních aktualit. „Ale jistě, beze všeho,“ ozvalo se z kouzelného sluchátka. 

Je to již dva měsíce, co se zavřely stánky umění a fyzická blízkost diváka je tabu, přestože je bytostnou podstatou divadla. Umělci a jejich příznivci se ocitli v izolaci vynucené karanténou.

Narážím na tanečních webech na články, ve kterých se relativizuje, jestli je podstatou tance pohyb, a pročítám debaty, kde se zcela vážně diskutuje o tom, zda je v tanečním představení nutno tančit.

„Nesnesete-li samotu, možná že ostatní taky nudíte,“ napsal Oscar Wilde. Taky říkal, že život je naším největším uměleckým dílem.

„Lepší vyhořet, než se stěhovat,“ říká se. Stěhování je příšerné martyrium, to snad uzná každý, kdo se kdy v životě stěhoval. 

Festival trapnosti, i tak by se dala nazvat situace, která v uplynulých týdnech v souvislosti se současnými opatřeními okolo COVIDu-19 prolétla mediálním prostorem.

Zprávy posledních dní nejsou zrovna pozitivní. Aktuální situace má ale kromě těch negativních stránek, které se skloňují v médiích dnes a denně, i ty pozitivní.