sloupky

Málo se ví a mluví o důsledcích faktu, že v říjnu 2019 přešel Manhartský palác v Celetné ulici ze státního vlastnictví pod hlavní město. 

Plzeňský kulturní prostor Moving Station se dlouhodobě profiluje jako regionální scéna pro současný tanec. Vytváření povědomí o takto specifickém oboru, jakým současný tanec je, trvá dlouho. 

Pokud čtete tento sloupek v Tanečních aktualitách, pak není pochyb, že patříte k milovníkům tance. A také k častým návštěvníkům divadel. 

Volby do Poslanecké sněmovny již klepou na dveře, jedna předvolební debata střídá druhou a možná jste si stejně jako já všimli, že jisté téma se upozaďuje a možná ve veřejné předvolební debatě schází zcela. Ano, řeč je o kultuře.

Když se loni v létě po postupném uvolnění mnoha opatření dostala řada i na kulturu, uvedla letní scéna VILY Štvanice inscenaci Greta. Jak vyplývá z názvu, představení hravou formou tematizovalo klimatickou změnu...

Kromě koronaviru se v naší společnosti zabydlela další nebezpečná nákaza, a to všeobjímající „odbornost“, jež nás opravňuje ke všemu se vyjadřovat. 

Červen, měsíc, kdy se obvykle vyčerpaní umělci loučí se sezonou, kdy vše začíná být trochu unavené, každý chce volno, ale špetka sentimentu se přeci jen v srdci každého objeví, neboť to i bývá období loučení se s kariérou. Ale letos?

Aktuální návrh reformy důchodů sice řeší problematiku náročných profesí, lidem v tanci ale trn z paty nevytrhne. Mnohem palčivější téma, tedy období, kdy dlouho před důchodem opouštějí taneční profesi a procházejí kariérní změnou, stát zdárně a notoricky zametá pod koberec.

Filip Barankiewicz vede Balet Národního divadla tři a půl roku. V necelé polovině svého mandátu představil vizi dalšího směřování souboru. Co se z ní dozvíme? 

Když mi Josef Bartoš napsal zprávu, zda bych pro Taneční aktuality nechtěla napsat sloupek pro pravidelnou středeční rubriku názorových textů na téma mého připravovaného představení metaBaletky...

Minulý týden šokovala taneční svět zpráva o smrti pouze pětatřicetiletého britského choreografa Liama Scarletta. Okolnosti jeho konce nejsou zatím známy...

Každé umělecké těleso prahne po vedení, s nímž může lidsky a názorově rezonovat. Přiznejme si však, že pro řadu souborů a institucí je to nedostižný ideál.

O aktuální situaci v kultuře víme, že je strašná, a také víme, že za ni nemůže jenom pandemie. Momentální zkázu prohlubuje letité zanedbávání důležitých témat, mezi něž především patří péče o lidi a podmínky, za jakých pracují.

V pondělí hodina gaga s lektorem z Izraele, ve středu barokní tanec s Caroline Copeland z New York Baroque Dance Company, v pátek historické tance s mojí učitelkou ze Stockholmu… 

Před pár dny se odehrál na ČT art živý přenos z prostor pražského Národního divadla. Soudě dle poměrně vydatné mediální masáže propagující téměř čtyřhodinovou akci, cíl byl jediný a nadmíru bohulibý....