sloupky

O (taneční) kritice se toho letos napsalo a řeklo opravdu hodně. Kritici a umělci se scházeli a vyměňovali si názory, dloubalo se do toho, co to šlo. Naposledy minulý týden náš šéfredaktor. 

V posledních týdnech se stále častěji setkávám s tvrzením, že taneční kritici jsou jednoduše blbci a nevzdělanci, kteří neznají kontext a hlavně nemají za sebou žádnou praktickou, tedy taneční zkušenost. 

Myslím, že v našem řemesle obzvlášť a doslova platí, že kdo přátelí s podlahou, může létat ke stropu. 

Odvolání ministra kultury je příležitostí upozornit na postavení tance v České republice. Třeba bude jeho nástupce slyšet více na potřeby tanečního oboru...

Tak jsem si zase přečetl názor o vzdělání na konzervatořích. Musím znovu opakovat, že z těch „za zdmi školy uvězněných a jedinou doktrínou a názory místních pedagogů vybavených...

V roli pedagoga tance dětí jednou za čas absolvuji taneční soutěž nebo přehlídku. Pro děti je to skvělá zkušenost, pro pedagoga možnost zhlédnout různorodou tvorbu. 

V mediální bouři způsobené odvoláním ředitelů Národní galerie, Muzea umění v Olomouci a čistě politickými záležitostmi (výměnou na postu ministra spravedlnosti) jaksi zapadla kauza Pražského komorního baletu (PKB)...

Ve své glose (zde) Jana Bohutínská diagnostikovala nemoc nejen profesní organizace Vize tance, ale i celého našeho oboru.

Ceny Thálie se mění, musí reagovat na dění ve světě divadla, předávat se nebudou po kalendářních letech, ale po sezónách, upraví se kategorie… 

Karty v libereckém baletu nebyly nikdy rozdány pro vysokou hru. Dlouho se tu hrálo „při zdi“ v duchu strategie „minimalizovat ztráty a neprohrát víc, než je nutné“...

V únoru se na festivalu Malá inventura konala diskuze o Vizi tance. Lobovat za tanec, to je ve zkratce jejím cílem. Je ovšem v personální, finanční i informační krizi...

Tak to vypadá, že evropští poslanci se pochlapili, když střeží nejen náležité pojmenování toho či onoho produktu, ale i autorská práva.