úhel pohledu

Červen, měsíc, kdy se obvykle vyčerpaní umělci loučí se sezonou, kdy vše začíná být trochu unavené, každý chce volno, ale špetka sentimentu se přeci jen v srdci každého objeví, neboť to i bývá období loučení se s kariérou. Ale letos?

Nedávno proběhl konkurz na ředitele či ředitelku Konzervatoře Duncan Centre. Pár dní před výběrovým řízením se na facebookových stránkách profesní organizace Vize tance objevil otevřený dopis...

Aktuální návrh reformy důchodů sice řeší problematiku náročných profesí, lidem v tanci ale trn z paty nevytrhne. Mnohem palčivější téma, tedy období, kdy dlouho před důchodem opouštějí taneční profesi a procházejí kariérní změnou, stát zdárně a notoricky zametá pod koberec.

Filip Barankiewicz vede Balet Národního divadla tři a půl roku. V necelé polovině svého mandátu představil vizi dalšího směřování souboru. Co se z ní dozvíme? 

Když mi Josef Bartoš napsal zprávu, zda bych pro Taneční aktuality nechtěla napsat sloupek pro pravidelnou středeční rubriku názorových textů na téma mého připravovaného představení metaBaletky...

Minulý týden šokovala taneční svět zpráva o smrti pouze pětatřicetiletého britského choreografa Liama Scarletta. Okolnosti jeho konce nejsou zatím známy...

Každé umělecké těleso prahne po vedení, s nímž může lidsky a názorově rezonovat. Přiznejme si však, že pro řadu souborů a institucí je to nedostižný ideál.

O aktuální situaci v kultuře víme, že je strašná, a také víme, že za ni nemůže jenom pandemie. Momentální zkázu prohlubuje letité zanedbávání důležitých témat, mezi něž především patří péče o lidi a podmínky, za jakých pracují.

V pondělí hodina gaga s lektorem z Izraele, ve středu barokní tanec s Caroline Copeland z New York Baroque Dance Company, v pátek historické tance s mojí učitelkou ze Stockholmu… 

Před pár dny se odehrál na ČT art živý přenos z prostor pražského Národního divadla. Soudě dle poměrně vydatné mediální masáže propagující téměř čtyřhodinovou akci, cíl byl jediný a nadmíru bohulibý....

Možnosti prezentace tance jsou stále velmi omezené. Na potenciální diváky a příznivce nelze zapůsobit osobním charismatem. 

Za pár dní skončí první měsíc roku 2021. Dvacátá léta nového milénia začínají nabírat na obrátkách a točí se v bludném kruhu pandemie, s níž jsme se potýkali ve stejném desetiletí před sto lety.

Facebook a Instagram se staly nedílnou součástí našich životů, a pokud jde o marketing, jsou dnes jedním z jeho nejmocnějších nástrojů. 

Období konce roku bývá dobrým důvodem pro návštěvu divadel či koncertů. Letos ovšem máme za sebou velmi jiné Vánoce a přítomnost diváků v hledišti se momentálně jeví jako sci-fi. 

Humor, zvláště ten satirický, je v našich krajích zakořeněný stejně tak silně jako třeba věčné klevetění. Ovšem nyní nastávají komediantům opravdu těžké časy, protože jim do řemesla začali fušovat, zdá se, nepřekonatelní konkurenti – politici.