Lucie Dercsényi

Tvorba a osobnost Martina Dvořáka se během téměř dvacetileté existence jeho souboru ProART, založeného v roce 2005, viditelně obtiskla do pomyslné taneční mapy nejen v Čechách, ale také v zahraničí. 

Ještě před dvěma lety se vedly poklidné salónní debaty o umělé inteligenci, která se jevila jako cosi mysteriózního a vzdáleného skutečnosti. 

Mottem letošního IX. ročníku Bazaar Festivalu se stal apel: Postarejme se! Jeho ředitel a dramaturg Ewan McLaren tak upozornil na stoupající zájem o zpracování tématu péče...

Prolínání uměleckých žánrů, včetně těch tanečních, je příznačné pro současnou tvorbu vůbec. Zaškatulkování do teatrology definovaných pojmů se dnes nenosí...

Pražský komorní balet se pod současným uměleckým vedením Lindy Svidró v dramaturgickém výběru výrazně ubírá dvěma směry – do portfolia zahrnuje české choreografy, kteří pracují převážně s hudbou českých skladatelů...

Taneční sál v budově Konzervatoře Duncan centre (KDC) v pražském Braníku je útočištěm posluchačů této školy, kteří zde sbírají i jevištní zkušenosti pár metrů od diváků. 

Kamera zabírá tanečnici – Nikolu Márovou, první sólistku Baletu ND – v růžové tutu, s pečlivě upravenými vlasy, korunkou na hlavě. 

Do českých kin se po dlouhé pauze navrátily přenosy inscenací (nebo jejich záznamy) The Royal Ballet. Jestliže příznivci opery se dočkali návratu pěveckých produkcí z Metropolitní opery na velká plátna již v průběhu divadelní sezóny 2021/2022, balety se objevily na programu v Lucerně až uprostřed té letošní.

Autoři nového projektu Bodies Together zvou diváky na „lehce imerzivní představení“. O tom, že právě vaše účast zásadně podmiňuje podobu společně formovaného tvůrčího výstupu kolektivu Pocketart v režii Jara Viňarského, se přesvědčíte už od okamžiku, kdy za sebou zavřete vstupní dveře Divadla Ponec. 

Zástupci umělecké sféry přežili pandemickou dobu, kdy prokázali výjimečnou odvahu a vynalézavost. Notná dávka odvahy je navíc pro uměleckou práci prostě příznačná a nutná. Bez ní nejde realizovat představení. 

Před několika málo dny se při příležitosti 104. výročí vzniku Československa ve Vladislavském sále na Pražském hradě udílela státní vyznamenání. Když projedeme seznam osmasedmdesáti čerstvě oceněných, kteří z rukou dosluhujícího prezidenta ČR medaile převzali, umělcům a intelektuálům zůstanou oči pro pláč.

Premiéra inscenace choreografky Anny Kroupové, absolventky Konzervatoře Duncan centre a v současné době posluchačky na Katedře tance HAMU, mě hned v úvodu přivádí k citaci Guillauma Apollinaira, jehož básnická sbírka Kaligramy sytila autorčinu inspiraci.