Přehlídky českého tance: Bread & Dance, Česká taneční platforma a Malá inventura. Kdo s koho?

Inzerce

Akce se dlouhodobě prezentuje jako výběr toho nejzajímavějšího a nedá se rozhodně říci, že Vagnerová mezi to nejzajímavější na české taneční scéně dlouhodobě nepatří. Asi se nedovíme, proč se choreografka rozhodla na tuto akci již nehlásit. Vyvstalo tím ale mnoho otázek a pochybností o tom, pro koho je přehlídka určená a co tedy stojí za tím, že najednou tato mezinárodní vizitka českého tance obsahuje jen některé informace.

A právě v roce 2023 byl založen Bread & Dance, na jehož programu jméno Lenky Vagnerové nechybělo, ba naopak, stala se jedním ze zakládajících členů. V jednom ze svých textů jsem naznačil, že by se mohlo jednat o rozkolísané vztahy mezi choreografkou a zástupci České taneční platformy, za což jsem sklidil značnou vlnu veřejné kritiky od advokátů této akce; uznávám, že jsem to mohl tehdy napsat lépe (můj výsledek můžete posoudit zde), ale na faktech to nic neměnilo. 

Kromě dvou zmíněných festivalů se ale musíme také ohlédnout za programem festivalu Malá inventura. Utkvěla mi z něj v paměti následující věta předsedkyně profesní oborové organizace Vize tance Markéty Málkové, kterou pronesla na jedné z debat: „Je zajímavé, kolik tance lze letos vidět na Malé inventuře.“

Když se pak před rokem odkryla aféra ohledně mocenských praktik v divadle PONEC, jenž spolu s Českou taneční platformou patří pod organizaci TANEC PRAHA, odešla z něj většina z těch, kteří naši scénu tvoří dodnes. Shrnutí situace jsem nabídnul zde, vyjádření Yvonny Kreuzmanové je pak dostupné rovněž na našich stránkách zde. A abychom lépe pochopili frustraci odcházejících souborů vůči zmíněné organizaci, zveřejnili jsme rozhovory s šesti zástupci těchto těles o tom, proč odcházejí z divadla PONEC (přečíst si je můžete zde a zde).

Tuto kauzu zmiňuji zejména proto, že nám zřejmě napovídá něco i o tajemném odchodu Lenky Vagnerové z České taneční platformy a později i z divadla PONEC, kde do té doby pravidelně uváděla svá díla, ale také proto, že zásadním způsobem ovlivnila i programaci festivalu našich tanečních přehlídek. Česká taneční platforma kvůli této kauze nejdříve přišla o některé členky, které se veřejně od této instituce distancovaly: konkrétně režisérka a dramaturgyně Marta Ljubková a taneční teoretička Jitka Pavlišová. V porotě se neobjevila ani Markéta Perroud, jejímž odvoláním z pozice umělecké ředitelky divadla PONEC toto svízelné dění začalo. Kromě Martina Macháčka zasedla letos porota mezinárodní, což vzbudilo mnohé další otázky: mezi nimi ale dominovala zejména ta, jak někdo může posuzovat program našeho předního festivalu, když v českých kontextech není doma a navíc nemůže zhlédnout díla naživo?

Výsledkem byl podivuhodný program 31. ročníku České taneční platformy, který, ačkoliv stále sebe denominuje jako výběr toho nejzajímavější, ho spíše deformuje. A to proto, že soubory, které z divadla PONEC odešly, se do ní nepřihlásily. Naopak jména hned čtyřech z nich – Lenka Vágnerová & Company, ZDRUHESTRANY, POCKETART a TEMPORARY COLLECTIVE – se letos poprvé objevila v rozšířeném programu Bread & Dance.

Kromě dvou zmíněných festivalů se ale musíme také ohlédnout za programem festivalu Malá inventura. Utkvěla mi z něj v paměti následující věta předsedkyně profesní oborové organizace Vize tance Markéty Málkové, kterou pronesla na jedné z debat: „Je zajímavé, kolik tance lze letos vidět na Malé inventuře.“ A je tomu skutečně tak, dokonce se v nabídce objevila právě i uskupení POCKETART a TEMPORARY COLLECTIVE. Na jedné straně se není čemu divit, Malá inventura měla vždy blízko k současnému tanci a její představitelé v čele s ředitelem Petrem Polou a dramaturgyní Karolinou Plickovou se v něm bezpochyby skvěle orientují. Na straně druhé je ale jasné, že soubory, které se distancovaly od organizace TANEC PRAHA, hledají jiná útočiště pro svou tvorbu.

Dalším útočištěm se stalo divadlo ARCHA+, které poskytlo azyl Věrce Ondrašíkové. Ta například o svém působení v divadle PONEC prohlásila následující: „Ve chvíli, kdy umělec dostane celoroční grant a divadlo není schopno poskytnout dostatek termínů, tak ta situace je dlouhodobě neskutečně demotivující. Setkávala jsem se s argumentem, že nechodí diváci, přestože zkušenost u inscenací GUIDE a WITNESS mám opačnou a statistiky z GoOutu byly taky v rozporu s tímto tvrzením. Zpravidla jsme měli plno.“ (Více v rozhovoru zde.)

Na celou záležitost se tedy můžeme dívat i pozitivně. Organizace TANEC PRAHA měla do jisté míry monopol (chci ale upřesnit, že to nemyslím ve špatném slova smyslu, ale jednoduše zcela zásadním způsobem ovlivňovala, co se českým divákům i zahraničním promotérům prezentuje) a toto dění přispělo k demokratizaci, emancipaci a nezávislosti českého současného tance. Můžeme se podívat i na příklad Markéty Perroud, která spolu s dalšími bývalými kolegyněmi z divadla PONEC založila produkční jednotku DanceConnected. Spolu s ní se stala součástí Kulturní stanice Galaxie, nového pop-up kulturního centra na pražských Hájích, díky čemuž i zde můžeme najít český současný tanec. K tomu by jistě bez přispění výše popsaného dění nedošlo.

Je tedy zřejmé, že dění v divadle PONEC zcela zásadním způsobem ovlivnilo naší taneční scénu i jeho přehlídky. A právě do tohoto kontextu vstoupilo Bread & Dance, které se rovněž odpoutalo od jakýchkoliv spojitostí s TANCEM PRAHA a svůj program nabídlo na domovských scénách participujících souborů (Jatka 78, Divadlo Komedie, Centrum současného umění DOX, La Fabrika, Duncan Centre, Dům tanečního umění). Navíc obohacuje nabídku i o Mezinárodní burzu tanečníků, z níž vzešlo už několik zajímavých interpretů pro naše české taneční soubory.

Mé ohlížení za českými tanečními přehlídkami uzavřu závěrečnou poznámkou. Až na jedinou výjimku v podobě premiéry Studio 54 od DEKKADANCERS organizátoři Bread & Dance nabídli v podstatě „starý“ program. Asi největším překvapením pro mě bylo, když jsem v něm zahlédl dílo PLI od Viktora Černického z roku 2018. Abych se vyjádřil zcela jasně: PLI považuji za dílo vysoké kvality, což jsem koneckonců ukázal i v mé recenzi (čtěte zde). Dokonce jsem předpověděl, že se stane událostí sezony, což se potvrdilo, když právě Černický získal hlavní cenu České taneční platformy. Rozumím tomu, že bychom neměli podporovat nadprodukci tanečních děl. Chtějí mi ale tímto rozhodnutím Bread & Dance sdělit, že od roku 2018 Viktor Černický nevytvořil nic kvalitního? Já o tom totiž pochybuji. Možná je to tahem souborů, že si každý vybere, co chce na festivalu prezentovat. Je to ale oproti zaběhnuté praxi České taneční platformy, která ukazuje nejnovější díla, zkrátka zvláštní… a zvyk je někdy příliš těžká železná košile.