úhel pohledu

Vypadá to, že česká taneční scéna opět prokazuje náchylnost ke dvěma tendencím, které ji, a tím i její osud, charakterizují: na jedné straně sklon upírat pozornost k tomu, co není podstatné, na druhé nereflektovaná zahleděnost do sebe. 

V říjnu 2023 uspořádaly Taneční Aktuality setkání, na kterém vyzvaly taneční publicisty, aby prozkoumali, do jaké míry se může taneční recenze udržet jako mediální praxe v dnešním informačním prostředí.

Nedávno se mi dostala do ruky útlá knížka pojmenovaná jednoduše work/world, tedy práce/svět. Jejím autorem je britský taneční publicista Sanjoy Roy, s jehož texty se můžete setkávat na webu Springback Magazine či na stránkách deníku The Guardian.

V divadle PONEC panuje umělecké bezvládí. K poslednímu listopadovému dni byla zrušena pozice umělecké ředitelky divadla PONEC, kterou zastávala po dobu dvou let a tří měsíců Markéta Perroud. 

Taneční svět je tradičně zvyklý vidět postavu kritika, který stojí mírně nad umělci a posuzuje nebo se snaží poskytnout pevný, podložený a nezaujatý názor na umělecké dílo. 

Vraj aj v českých médiách sa dalo prečítať, ako si Andrej Danko, predseda Slovenskej národnej strany, aktuálne opäť v parlamente, predstavuje kultúru: „Nemyslím si, že máme mať v balete tanečníka z Kórei alebo dirigentov zo zahraničia, keď máme umelcov na Slovensku."

V posledních letech cirkusové umění konkuruje předmětu tělesná výchova. Ukazuje se totiž, že má vliv na celkovou pohybovou gramotnost člověka, rozvíjí ho a posiluje, a navíc mu dává možnost zažít úspěch. 

Mediálnímu prostoru, a to i kulturnímu, dnes vévodí sociální sítě, videoobsahy, podcasty a na dveře klepe rozšířená a virtuální realita. Je to kabátek, který si brzy mnohá média začnou zkoušet, měli bychom tedy být připravení na další změny. 

Jsou to dva týdny, co stovky studentů a akademiků protestovaly v Praze za vyšší platy. Humanitní obory jsou na tom svým finančním ohodnocením vskutku bledě. 

S dovolením prozradím svou pointu už na začátku. O taneční kritice jsem se na žurnalistice nedozvěděla nic. 

Manželství pro všechny je jako slunečné počasí ve Velké Británii. Když se slunce na obloze chvilkově objeví, všichni se k němu pnou, horečně ho komentují, někteří se proti němu vymezují a jiní se zase modlí, aby tu už nadobro zůstalo. 

„Díky, čau!“ stojí na modré klíčence, kterou si jako cenný artefakt odnáším z letošní konference o spolupráci v kultuře Culture Get Together.

Umění je přímou linkou s tělem spojené. Tělo je nástrojem i námětem. Není umění bez těla a těla bez umění. V tanci to platí dvojnásob. 

„Myslela jsem si, že to dělají všechna slušná média,“ řekla mi s otázkou v hlase nedávno známá, kterou oslovil velký celostátní deník s žádostí o vyjádření k problematice zdravotnictví.

Kdekoliv, kde pracujeme s kolektivem lidí, stojí za to k sobě přistupovat partnersky, nastavit si společné klima, ve kterém budeme fungovat, nebát si říct o své potřeby, a to srozumitelně a jasně, bez omlouvání, vysvětlování či obhajoby…