Na prestižním francouzském festivalu v Avignonu se v červenci s mimořádně pozitivním kritickým ohlasem odehrála světová premiéra inscenace Laterny magiky Perpetuum Havel v režii Petra Boháče. V rozhovoru autor přibližuje nejen cestu za mezinárodním úspěchem, ale i svou zkušenost s fenoménem Havel a s myšlenkami, jejichž hodnota je právě dnes tak potřebná.

Uprostřed letních prázdnin a bez předchozího upozornění odborné veřejnosti se v meziresortním připomínkovém řízení objevil návrh nové Státní kulturní politiky vlády ČR 2026–2030+. Nový dokument má podle předkládací zprávy zcela zrušit dosud platnou strategii přijatou předchozí vládou a nahradit ji novým koncepčním rámcem.

Tradiční pražský festival pouličního divadla Za dveřmi oslavil ve dnech 13.–19. července 2026 plnoletost. V prostorách holešovického Výstaviště a na Mariánském náměstí bylo možné sledovat tuzemské i zahraniční performery a performerky.

V letech 2022–2023 realizoval spolek BPART mezinárodní projekt zahrnující Island, Česko, Mexiko, Itálii, Kanadu a Spojené státy, jehož cílem bylo zapojit do uměleckého procesu různé znevýhodněné či opomíjené skupiny lidí a poskytnout jim tak vše, co účast na tvůrčí práci, navíc v mezinárodním kolektivu, přináší.

Od září se v Olomouci rozeběhne projekt, v němž dostanou příležitost tanečníci a tanečnice na prahu profesionální kariéry a také ti, kdo se chtějí pustit do choreografické tvorby. Junior Ballet Olomouc by měl být pro ně odrazovým můstkem.

Americká choreografka a performerka přináší do Prahy metodu Tuning Scores – praxi, která propojuje vnímání, pohyb a společnou kompozici. CreWcollective, nezávislá platforma zaměřená na současný tanec, improvizaci a mezioborovou spolupráci, pořádá v pražském Žižkostele týdenní laboratoř Tuning Scores: Kompozice, komunikace a smysl pro představivost.

Jiří Horák, tanečník, pedagog, baletní mistr a choreograf, v letošním roce slaví své šesté kulatiny. V rozhovoru se zamýšlí nad tím, jak se změnil svět tuzemského baletu za posledních 40 let, co mu dala a vzala globalizace, a dává nahlédnout i do vlastních snů a nápadů.

Do deváté životní dekády vstupuje ruský choreograf Boris Eifman. Přes počáteční překážky, které musel překonávat za komunistického režimu, se prosadil nejen doma, ale i v zahraničí. Jeho Rudou Giselle mohli vidět i diváci v Praze, kde Eifmanův soubor dvakrát hostoval.