TANEC PRAHA zahájil soubor z Barcelony choreografií, v níž se s rafinovanou vynalézavostí pohybuje a létá devět tanečníků
Letošní 38. ročník festivalu TANEC PRAHA odstartoval v divadle PONEC soubor GN | MC. Tyto čtyři litery jsou iniciálami jmen tvůrčí dvojice – Libanonce Guy Nadera a Španělky Marie Campos, kteří se svou skupinou sídlí v Barceloně. Na TANCI PRAHA jsme je mohli vidět již před deseti lety, kdy v PONCI hostovali s produkcí Time Takes The Time Time Takes.
Natural Order of Things. Foto: Martí Albesa.
Nyní po světě představují svou inscenaci Natural Order Of Things, která měla premiéru na katalánském Grec Festivalu v roce 2024 a na svém kontě má hned tři španělské ceny Max Awards 2025 – za nejlepší choreografii a ženský výkon (Maria Campos) i mužský výkon (Alfonso Aguilar).
Guy Nader a Maria Campos se v rámci svých studií věnovali fyzickému a tanečnímu divadlu a získané vědomosti zhodnocují již od roku 2006 jak ve společných projektech, tak výuce a spolupráci se zahraničními soubory (například En–Knap Group ve Slovinsku, Eva Duda Dance Company / Movein Mission v Maďarsku a uskupením tanzmainz v Německu). Přivést je tentokrát na úvod festivalu (navzdory finančním turbulencím) byl vydařený tah. Nader s Campos totiž od své poslední návštěvy umělecky o velký kus „povyrostli“.
Jako vlny oceánu
Po prudkém nasvícení se ze tmy náhle vyloupne řada devíti za sebou stojících tanečníků. Několik minut za naprostého ticha provádějí náklon do strany, následují tři kroky a přísun. Jako by tančili valčík, z jedné strany na druhou. Jednolitý zástup pěti žen a čtyř mužů se pohybuje v naprostém synchronu a jejich těla vzbuzují dojem vln oceánu, které se při dosažení mrtvého bodu převalují tam a zpět. Jakmile se rozezní elektronická mixáž zvuků a šumů, tanečníci expandují postupně do prostoru. Vystoupením jednoho či dvou aktérů z přísně střežené řady se narušuje homogennost skupiny, která se ovšem rychle vzápětí stmeluje. Krokové variace se začínají proměňovat strukturou i rytmizací. Když se zdá, že zaběhlé soukolí fyzické souhry je repeticí vyčerpáno, dění se na pár vteřin zastaví a devět aktérů posléze prozkoumává další, dosud neprobádané prostorové trajektorie. Jejich upnuté kalhoty, svršky a overaly hází zelenomodré odlesky, vynikají na bílé podlaze a bílém sešikmeném horizontu, na němž se občas objevují stíny tančících těl.
Scénické dění je doslova hypnotické a při jeho sledování si lze uvědomit, že když se devět jedinců naladí na vzájemné naslouchání těl, veškeré konání dostane řád. A pokud se dostanou do slepé uličky, stačí se zastavit a vydat se jiným směrem.
Jako planety ve vesmíru
Choreografická struktura postupem času houstne, skupenství těl se proměňuje a fyzické výpady jsou čím dál náročnější. Někdy tanečnice letí vzduchem a dopadají do rukou kolegů, jindy jsou zadrženy ve výšce, aby poté měkce dopadly na zem a rychle se přetočily přes záda do stoje. Stejně to mají i jejich mužské protějšky, zkrátka pohlaví jsou si zde rovna. A tak někdy na svých bedrech jedna tanečnice nese váhu i dvou těl, která po sobě sklouzávají a roztáčí další, dosud neviděný, taneční vír.
Pohyb neustále plyne, performeři se míjejí, spojují, rozdělují, pořád ale o sobě vzájemně vědí. Musí být maximálně sehraní, soustředění, aby mohli ve druhé půli hodinového představení kolem sebe a spolu kroužit jako planety ve vesmíru po modře nasvícené ploše, jejíž obdélníkový tvar zvýrazňují bílé pruhy světel. Scénické dění je doslova hypnotické a při jeho sledování si lze uvědomit, že když se devět jedinců naladí na vzájemné naslouchání těl, veškeré konání dostane řád. A pokud se dostanou do slepé uličky, stačí se zastavit a vydat se jiným směrem s jinou dynamikou a nalézt vzájemný respekt v jiných prostorových (i mentálních) konstelacích.
Všichni účinkující, mezi nimiž jsou i sami autoři Guy Nader a Maria Campos, jsou nesmírně pohotoví a mrštní. Prolétávají nad zemí, ze zadržovaných pádů se bryskně dostávají nahoru a jsou neustále v akci, někdy i akrobatické. Tok pohybu se zdá být nekonečný jako ony vlny v oceánu a kroužení planet ve vesmíru. Během Natural Order of Things je možné pocítit onen v názvu obsažený přirozený řád věcí, který v daný moment představují tanečníci, jejichž proudění po hrací ploše vypadá bezděčně, byť jsou jeho strůjci Nader s Campos. Ale kdo ví… Vypadá to, že i oni se dotkli vyšší síly, která udává řád vesmíru a přírodě, jichž jsme nedílnou součástí.
Psáno z představení 2. června 2026, divadlo PONEC, mezinárodní festival TANEC PRAHA 2026.
Natural Order of Things
Koncept: Guy Nader & Maria Campos
Režie, choreografie: Guy Nader
Spolurežie, choreografie: Maria Campos
Performeři: Alfonso Aguilar, Maria Campos, Joana Couto, Guy Nader, Pierre Lison, Jovana Zelenovic, Francesco Grilli, Olatz Larunbe, Mimi Wascher
Světelný design: Conchita Pons
Hudební skladba: Coti K.
Hudební aranžmá: Nikola Krgović N/OBE
Technika, zvuk: Raimon Segura
Kostýmy: Marina Prats
Scénografie: GN | MC
Asistentka režie: Claudia SolWat
Poděkování: Pere Faura
Výkonná produkce: Raqscene, MGM-Marta Guzmán Management, Yara Himelfarb
Mezinárodní koprodukce: PLAN B – Creative Agency for Performing Arts
Koprodukce: Mercat de les Flors, Grec 2024 Festival de Barcelona, La Biennale di Venezia / Biennale Danza 2024, Kurtheater Baden
Za podpory: CondeDuque Centro de Cultura Contemporánea, Roca Umbert, Graner creation centre, L’Estruch
Premiéra: 3. 7. 2024, Grec Festival de Barcelona, Mercat de les Flors, Barcelona
