Odkud se berou naše problémy s intimitou a sexualitou? Jak vůbec v pohybovém divadle o těchto tématech mluvit? Uskupení tYhle jevištní reflexi konsentu, sexuálního násilí a děděných traumat přetavilo v jedinečné a inkluzivní setkání. Dokazuje, že k takové diskusi není třeba složitých a angažovaných děl. Stačí otevřenost, pokora a vynalézavost.
Letošní ročník festivalu představil trojici svébytných tuzemských děl od ženských tvůrkyň. Choreografky představení Overexposed, Tajemství měsíčního svitu i Paradise Birds si zvolily za téma vztah mezi skutečností a světem představ, při jehož zobrazení využily zkrášlovací filtry, dětskou fantazii či staronovou konfrontaci s odvěkou legendou.
Řecký choreograf Christos Papadopoulos na TANCI PRAHA ukázal, že bezmezně věří tanci. V My Fierce Ignorant Step je vidět, že nepotřebuje nic okecávat. Vytvořil silnou dostředivou sílu, která působila až hypnotickým dojmem. Jakou zprávu však českému tanci ještě vyslal, odhlédnuto od lehkého pocitu euforie, který představení v Hudebním divadle Karlín navodilo?
V prostorách Jatek78 se odehrálo v rámci TANCE PRAHA představení Mountain. Jozef Fruček a Linda Kapetanea v něm rozehrávají téma smrti, ztráty blízké bytosti. Co se změní, co po nás zůstane? Nechceme přeci zůstat v zapomnění…
Festival ARENA se ze svého tradičního smíchovského prostředí přemístil na ostrov Štvanice. Jen Loď Tajemství zůstávala na svém kotvišti na náplavce u Rašínova nábřeží. Program rozproudil energii cirkusových mágů a divadelních inovátorů libujících si ve spojení nostalgie zašlých časů a výdobytků dneška.
Balet ND Praha uvedl dvě choreografie George Balanchina. Večer složený z Brahms-Schoenberg Quartet a Who cares? představuje díla, v nichž neoklasické tvarování vychází z hudebních předloh. Ty byly pro Balanchina zásadní, a proto jeho neoklasické balety mají většinou stejné názvy jako vybrané kompozice.
