recenze

V Národním divadle Brno měla 22. a 23. února premiéru nová verze baletu Raymonda v úpravě Jaroslava Slavického. Hudba Alexandra Glazunova, výpravné scény a slavné variace lákají do divadla stále početnou skupinu milovníků klasiky. V brněnské dvouaktové Raymondě na ně čeká řada překvapení.

O tom se mohli přesvědčit návštěvníci obou premiér baletního večera v Národním divadle. Balet La Sylphide (Sylfida) a třetí jednání z baletu Napoli (Neapol) Augusta Bournonvilla přijel do Prahy nastudovat se svými asistenty osobně ředitel Královského dánského baletu Frank Andersen a pečlivá příprava se maximálně zúročila. A přestože první kus se datuje do roku 1836 a druhý 1842, přestože choreografie zůstává – dle slov inscenátora – na 95 procent stejná a scéna vychází z toho nejtradičnějšího pojetí, je v představení život a myslím, že se stěží najde někdo, kdo by si o něm troufl mluvit jako o muzeálním kousku.

Nová inscenace Ondřeje Lipovského Gorillas s prozíravým podtitulem „divadelní kastrace“ by se jistě nemusela stydět ani za účast na (bohužel prozatím pouze filmovém) Festivalu otrlého diváka. Ne sice z důvodu krvavé či brutální tematiky, drásající všechny smysly, ale spíše z náročnosti snahy pochopit hlubokou tematiku díla, zatěžující především oční víčka.

V pátek 11. ledna se v budově Státní opery Praha konalo Prague Ballet Gala, organizované iniciativou Mezinárodní balet Praha. Divákům v zaplněném sále se představili první sólisté souborů Hong Kong Ballet, Berliner Staatsoper, Royal Ballet, National Ballet of Canada a Staatstheater Wiesbaden. Na programu byl průřez styly od klasiky po současný tanec.