Dávat příležitost mladým tvůrcům z řad umělců, to je již pěknou řádku let oblíbenou činností (nejen) českých divadel. Naštěstí, protože vymanit se ze škatulky čistě taneční může pomoci nejen v hledání nových choreografických nadějí, ale i v samotné interpretační rovině.

Osmileté studium tance na konzervatořích není procházka růžovým sadem. Na tanečních sálech studenti tráví většinu času, zbytek pak zabírají další související školní aktivity. Tanec se pro mladé aspiranty stává po dobu osmi let synonymem života.

Na české taneční mapě přibyl nový subjekt LampArt Company, který se aktuálně prezentuje inscenací Kafka is alive v divadelním sále Rock Café na Národní třídě. Jeho zakladatel David Lampart, absolvent Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, tančil v Bohemia Baletu (BB), kde také dostal prostor pro své tvůrčí ambice.

Ke druhému interview ze série rozhovorů s inspirativními pedagožkami ZUŠ jsem přizvala Naďu Kabelovou, která vede taneční obor ZUŠ Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci. Měla jsem radost z opětovného setkání s energickou ženou, která kdysi byla mojí spolužačkou na pražské HAMU.

V prvním březnovém dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem na české taneční scéně i širším otázkám, které se dnes kolem tanečního a pohybového umění otevírají.

Karel Janečka náleží k výrazným postavám československého baletu druhé poloviny 20. století, zejména v kontextu brněnské scény. Výraznou stopu zanechal jako interpret modernizační etapy 60. let, jako pedagog i jako tvůrčí spolupracovník baletního repertoáru. Jeho profesní dráha spojuje interpretační, pedagogické i inscenační aspekty taneční praxe. V těchto dnech si připomínáme jeho nedožité 90. narozeniny.

Sólový projekt s názvem Frekvence akrobatky a performerky Bětky Tiché spojuje cirkusové umění a technologii monitorující tělesné funkce. Základní princip je jednoduchý. Tichá má na paži připevněný snímač tepové frekvence, ze kterého jsou v přímém přenosu čtena data.

Jako lidské pokolení nás napříč generacemi, geopolitickou situací, hranicemi a sociálními vrstvami spojuje relativně pramálo. Ale olympijské zápolení, během něhož jedinec překonává sám sebe, aby mohli skrze něj ostatní pociťovat jakousi parasociální hrdost, do oné podmnožiny pramála jistě patří.